Skyclad / The Answer Machine? (1997)

Skyclad- svérázná družina okolo Martina Walkyiera, alias Robina Hooda folk metalové komunity. S její produkcí jsem se seznamovla od jejich počátků prostřednictvím půjčoven cd disků, tam jich po republice rotovala spousta a mě nejen že tahle parta velice lákala a přitahovala, jejich desky A Burnt Offering for the Bone Idol a Jonah's Ark patřili k mým velice oblíbeným číslům. Postupně ale jaksi ztráceli pevnou půdu pod nohama a až album Irrational Anthems je vykoplo skutečně na výsluní. Jelikož jsem postupně tíhl k melodičtější produkci všeobecně, skutečné drahokamy jsem spatřil naplno v deskách dodnes oblíbených Oui Avant-Garde a Chance (nejmelodičtější, poloakustická a nejvíce folková záležitost) a recenzované The Answer Machine?

A jaká je tedy produkce této anglické zajímavé party? Z thrashových začátků na debutu se hned na albu následujícím kapela přetransformovává do silně folkových vod s metalovou příchutí, jako své vzory jasně definuje Jethro Tull, jen na místo Ianovi flétny jsou na každém dalším albu stále ve větší míře zastoupeny sólové housle jako rovnocený partner klasickým rockovým nástrojům. Skotské, irské, keltské motivy a nápěvy se častěji vměstnávají do melodiky skladeb Skyclad, produkce se okolo roku 1996 znatelně pročišťuje a i hlas M. Walkyiera doznává změn, postupně se stává uhlazenějším, přijatelnější i pro širší posluchačskou obec, která se desku od desky rozrůstá, dává větší průchod melodiím a zřetelné barvě svého akcentu, na kterém je sound kapely také postaven. Z půdodního hrubšího (štěkavě) říznějšího projevu dospívá jeho vokál společně s hudbou. Texty kapely z prvního období v sobě nesou eposy a odkaz historických událostí středověku z dob právě Robina Hooda, kapela zpočátku vystupuje i v dobových kostýmech, aby poléze od tohoto upustila a přeorientovala se na problematiku sociální.

Kotouč The Answer Machine? je mi nejbližší z několika důvodů. Jedním z nich je už zmíněná uhlazenější a přístupnější produkce, která jde ruku v ruce s pěveckým zjemňováním, oproti začátkům souboru je na mnoha místech až sametově uhlazený, něžně bodrý a melodické linky dokáže vkusně a s citem propojovat. Hlavní inspirací je rozmanitost předkládaného materiálu, každá píseň má své nezatupitelné místo, je nečím přitažlivá, svá a jedinečná. Vyrovnanost a pestrost, toť moto alba.

V samotném úvodu slyšíme čarovný tón akustických kytar a houslí procházející vstupní branou alba, keltsky laděnou píseň A Clown of Thorns. Do ráznější dvojky Building a Ruin je propašován klavírní part v doprovodu melodií slýchaných v irských venkovských pubech. Silné jádro desky tvoří její střed. Začíná dojemně vypravovaným Martinovým přednesem v houslově procítěné písní Single Phial. Na ni navazuje velice zpěvná, dynamická folkovka Helium- všude duní španělky a houslová melodie se pne pod náporem dusavé rytmiky. Střet východních civilizací do sebe naráží při The Thread of Evermore- orientální houslová melodie a perkusní údery napomáhají vznešené náladě. Tullovská flétna promlouvá zpoza písně Troublesometimes a akustická tvář kapely je stále velmi poutavá, elektrika má kolikrát pouze doprovodné úkoly. K nejmilejším patří devátá Isle of Jura- melodie z rukávu doslova sypa, její konejšivá pokojná nálada působí velmi příiemně na nervovou soustavu a sespívané sbory z ní dělají adepta na píseň alba. Do unpluged oblastí nás zavede ještě typicky severská zpěvohra My Naked I- v níž emoce a rozmanitost nápadů nepostrádá kvalitní hudební vzdělání. Velké finále obstará progrockový uragán Catherine at the Wheel- na klavírní linku a rázné bicí se postupně naroubuje, Martinův nezaměnitelný projev, rázná houslová melodie i keltské akustické prvky, zvláštně melodický refrén podpořený dámskou účastí působí velmi svůdně.

Na tomto díle byli Skyclad v sedle, kompozičně i aranžérsky jim sedlo vše tip, ťop a jejich nezamněnitelná hudba skládaná srdcem přilákala další hordy fanoušků.

» ostatní recenze alba Skyclad - The Answer Machine?
» popis a diskografie skupiny Skyclad