Tempano - The Agony And The Ecstasy (2002)

Ano, debut Åtabal-Yémal, je dobou zrodu i elitní hudební náplní jedním z pionýrů latinsko-amerického artrocku. Tempano jsou tam pojem, jako u nás Flamengo, Blue Effect, Synkopy nebo soubor Mariana Vargy. Po nutném oťukání přes net jsem ten poklad objevil u jednoho Němce. 30 EUR, ale to je za ten málem dvojitý hudební chod nicotné....

Varhanní řeka kapelníka, Giuglia Della Noce, rozparádí prvý královský lektvar - ambientně klávesovou Twisted Mind. A slyšte zbylé osazenstvo - oddanost jazzu z dob minulých přetrvala. Jen instrumentální stylový šat navlékne skočná, hravá Bonfire. První perlou z náhrdelníku je maniakální Just in a Second. Basa a klasická kytara páně Echevarrenety se vlévají do skvostné řeky. Do ní zaplují Castillův hlasy, razantní kytary, smyčky, a nakonec rej Ubiedových bubnů a perkusí. Gigante? Skvostná miniatura v rukou basy a akustické kytary, malinko připomene Luboše Andršta na Capricornu. Piet? pro změnu ovládl Pedro Castillo. Zemitě rocková, živelná kytara, a lehký synti a mellotronový opar. Z menšiny zpívaných věcí je Timeless Time. Klavír a keyboardy s mistrovskou erudicí narážejí na hradby kytar a rytmický metronom. Deklamace ´rodné´ italštiny, Attimo Infinito - della Noceův pomník. Těžký varhanní barok tu na jednom písečku obcuje s jazzem - nepopsatelné. Střed alba ovládl docela, a tak za lehké basové asistence přidá tři křehké minuty - Intermezzo. La Porta di Santo Spirito léčí na těle i na duchu nápaditým kytarově-klávesovým duelem. Těžko vnímat, co se dá zvládnout za pouhých 2.38 - klobouček... Sílící bicí i perkuse, Landaetovy druhé klávesy a orchstrální nálada. Z toho povstala atmosférický experiment Giudizio Universale. Vražedné basové údery coby entrée k seřízené fúzové jednotce. Ano, přes sedm minut Il Duomo mele, drtí a nakonec vyplivne a pohřbí pod zem. Netřeba ani rachotu metalu, postačí k tomu Tempano... Další mistrným akustickým odlitkem fúze je Final Agony - keyboardy a vokál ji dochutí ad finitum. K rytmické latinské profesuře zve All Ages Tears. Akustiky, měkká basa a tu mister Ubieda tu přidal klávesy a programming. Výsledkem je delikatesa. Imaginary Sky nabídne vše výše uvedené plnými hrstmi. Klidný a lahodný úvod skvostným sólem Pedra Castilla ožije a zařadí do řádně pulzující, funkové strojovny, jak to hoši milují. A je tu žel finále. 1O-minutová katedrála Conspiracy se zdvihá k nebesům z těchto pilířů - klidu ambientu, tlukotu bubnů i perkusí, klasicky jazzové strunné výlety, bouřky klavíru a rytmika, padající jak ocelová kladiva na kovadlinu. Styly se střídají tak samozřejmě, jako v alchymistické kuchyni

K Majákově shrnutí toho, co je v kariéře všechno stihlo, opravdu nebudu rozvádět. Je tu matadorem a nejen díky němu jsem se dostal na věci, které můj život hudebně obohatily - i také Tempano. Ani k recce už není co dodat, kupujte, a podlehnete! Špičková slitina nejen latina, fúze a artrocku staré školy, byť prvé a druhé stále převažuje. 6/5.
reagovat

Mayak @ 20.11.2020 17:59:37
... mám z tejto recenzie veľkú radosť. Veľké díky, Easy-Jirko.
Kapela, ktorá si iste zaslúži značnú pozornosť, aj keď je širšej progresívne rockovej verejnosti podstatne menej známa. Ja ju vnímam za vyše 45 rokov, čo počúvam rock - najradšej v sofistikovanej podobe, za jednu z úplne, úplne najzásadnejších ...

EasyRocker @ 20.11.2020 18:23:33
A já zdravím a děkuju za příznivou odezvu... vžyť to byla Tvá nadšená recka Nowhere Now Here, která mě, debut nedebut, přivedla na myšlenku konečně rozšířit latinskoamerickou sbírku, a tedy i tohle parádní album. A jak jsem absolvoval pár soustředěných poslechů třeba i venku v klidu, jako by to album ještě rostlo a rostlo. A protože jsi NNH ocejchoval dokonce coby album roku 2016, má další volba u Tempano bude myslím jasná :) Teď mám tu nadílku na dlouhé vstřebávání. Začal jsem dneska s Nexus a při třetím poslechu mi taky ´dělá na tváři rozkošný úsměv. Karmu´ mám i s angl. překladem textů, spokojensot...

Brano @ 20.11.2020 20:16:22
Muzika je to parádna a recenzia tiež.Klobúk dolu!

EasyRocker @ 20.11.2020 20:54:23
Ještě bych snad jako třešničku dodal, že bez ohledu na náročnost a složitost mě album zaujalo hned, už u prvního poslechu jsem si tak nějak dupal nohou a lebedil, a pak se to samo jen vylepšovalo... Hodně stylů, hodně nálad, ale není to na překážku, není to přeplácané. Krása.