Procol Harum - Novum (2017)

Jak člověk stárne, tak se občas stane, že se jeho laser v CD přehrávači diví, co za různorodou muziku dostává k načtení. V tomto případě je to třinácté studiové album britské legendy Procol Harum, které vychází v roce 2017, což je neuvěřitelných 50 let od chvíle, kdy se na pultech objevilo jejich debutní elpíčko.

Desku nehodnotím jako děd s dlouhým bílým fousem, který zná nazpaměť všechna díla a eskapády kapely, ale vtipně jako novic nepolíbený jejich tvorbou, znaje pouze ikonický hit A Whiter Shade of Pale. Nemohu tedy sáhodlouze porovnávat novinku a mistrně hledat příměry a souvislosti s jejich košatou tvorbou.

Proto ve stručnosti jen nastíním fakta : letos 72 letý zakladatel Procol Harum, zpěvák a klavírista Gary Brooker zasedl s klávesákem Joshem Phillipsem a napsali komplet repertoár, který společně s ostatními dlouholetými spoluhráči (většina jich nahrávala i předchozí počin z roku 2003) dopilovali do výsledné podoby.

Letos v dubnu tedy vyšla deska Novum, která mě zaujala svou přímostí a pohodovostí. Určitě se v rámci jejich tvorby nejedná o převratnou, či stěžejní záležitost, ale o vkusnou směsku soft rocku od vyklidněných starých pardálů s vlivy blues (I Told on You, Image of the Beast), hard rocku (Businessman), jazzu i country (Last Chance Motel).

Na desce nejsou žádná slabá místa, po opakovaných posleších spíše vylézají hitové ambice jednotlivých songů, například v Neighbour – skočné country rockové písni s harmonikou a piánem s laškovými sbory ve stylu Queen, energické Businessman nebo baladické The Only One.

V každé skladbě si užívám krásně čitelný zvuk, kde má každý nástroj své místo a prostor. V nahrávkách ladí klavír s kytarou a hammondkami v pozadí spolu se střídmě použitými akustickými nástroji v aranžích – prostě paráda. Jen se mi zdá, že Gary občas trochu obtížněji artikuluje. Známý si objednal i verzi na 2 LP, tak jsem hodně zvědav na výsledné porovnání s CD.

Krásná pohodová deska k poklidnému relaxu.

reagovat

Jarda P @ 10.11.2017 06:10:07
Procol Harum mě zatím nikdy nezklamali, což platí i v tomto případě. Není to samozřejmě hudba pro progmetalisty, ale milovníky klasiky.

lover-of-music @ 10.11.2017 14:50:58
Je neuvěřitelné, že i v 21. století se najde někdo, kdo složí tak nádhernou píseň jako je třeba Sunday Morning. Holt, jsou to prostě PROCOL HARUM. Jinak souhlasím, jedná se o krásnou a pohodovou desku.

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem poprvé uslyšel Whiter Shade Of Pale. Jedno z nejkrásnějších omráčení v mém životě.

PaloM @ 11.11.2017 09:47:51
lover-of-music: to sa na teba (príliš mladého?) nepodobá. No, o to viac to teší, keď sa ti album páči :-) Myslel som, že je to "deska" pre nás starých páprdov.

jiří schwarz @ 12.11.2017 20:00:28
Díky, Jirko 7200, nebýt Tvé recenze, asi by mě nenapadlo jít do toho. Krásné album, vokál Garyho jako zamlada, na penzisty hodně svěží deska. A hodně svěží doznání v 2. skladbičce (Last Chance Motel), jak mu učarovala paní svého nejlepšího přítele :-). Celkový dojem - radost, pohoda.