Camel - The Snow Goose (1975)
01. The Great Marsh (2:02)
02. Rhayader (3:01)
03. Rhayader Goes to Town (5:20)
04. Sanctuary (1:05)
05. Fritha (1:19)
06. The Snow Goose (3:12)
07. Friendship (1:44)
08. Migration (2:01)
09. Rhayader Alone (1:50)
10. Flight of the Snow Goose (2:40)
11. Preparation (3:58)
12. Dunkirk (5:19)
13. Epitaph (2:07)
14. Fritha Alone (1:40)
15. La Princesse Perdue (4:44)
16. The Great Marsh (1:20)
(total time- 43:22)
Obsazení:
Peter Bardens: organ, Mini Moog, electric piano, pipe organ, acoustic piano, ARP Odyssey
Andrew Latimer: electric, acoustic and slide guitars, flute and vocalist
Andy Ward: drums, vibes, varispeed percussion
Doug Ferguson: bass and Duffle Coat
Rocková muzika na sebe může vzít mnoho velice různorodých podob. Rozhodně tedy nemusí být jen energetickým koktejlem a výbušnou směsí, nutící posluchače poskakovat v divokých kreacích, hrozit pěstí, nebo zuřivě mávat hlavou a mísit tak jejím obsahem. V mnoha případech nabízí také prostor ke snění, uvolnění, odpočinku, relaxaci a takovým "mustrem" můžou být Camel. Album Music inspired by the Snow Goose je téměř nepřetržitým, třiačtyřicet minut dlouhým tokem ryze instrumentální hudby, u které se báječně odpočívá. A nejlépe s lahví oblíbeného alkeholu po ruce.
Už tady bych mohl svou "recenzi - nerecenzi" ukončit, ale přece jen bych chtěl vypíchnout pár skladbiček mě nejmilejších. A musím začít hned u skočné Rhayader, s chytlavou flétničkou Andyho Latimera. Své instrumentální mistrovství Camel rozehrají hned v následující Rhayader Goes to Town. Právě tohle je ta poloha, která mi sedí nejlépe a kterou dobře znám již z předcházejících alb Camel a Mirage. Skladba č. šest, The Snow Goose, nabídne kouzelně melodický motiv s citlivým kytarovým sólem a Friendship, s těmi dřevěnými dechy a pohádkovou atmosférou, jako kdyby vypadla z animáku určeného dětem. Úžasný moment !
Dalšími pěknými střípky, u kterých chtěl bych se zastavit, jsou Flight of the Snow Goose, s parádními a vysoce melodickými sóly Latimera i Bardense a Dunkirk, kde prvně všímám si mohutnější podpory symfonického orchestru. Nu a předposlední členitější skladba La Princesse Perdue, opět s vydatným přispěním symfoňáku, je tím pravým vyvrcholením výborného alba.
Ostatně u Camel jsou výborné minimálně první čtyři desky. The Snow Goose je však vyjímečná svým konceptem i tím, že je zcela instrumentální. Vyjímečné tak bude i moje dnešní hodnocení. Five stars!
reagovat
martin69 @ 28.02.2014 18:53:50
Souhlasím! Výborně se u ní relaxuje a dobíjí energie. Mám rád camelky, ve všech podobách....
Snake @ 28.02.2014 20:59:32
Díky za ohlas, Martine. K téhle desce chtěl jsem něco smysluplného napsat už hodně dávno, ale pořád jsem nevěděl, z kterého konce to vzít. Tak snad to má svoji hlavu i patu :) Nemám kompletní diskografii, desky nakupoval jsem podle tehdy dostupných recenzí, ale podle nejnovějších ohlasů uvažuji nad rozšířením sbírky minimálně o Rain Dances a Breathless.
martin69 @ 28.02.2014 21:05:04
Snake, není zač! Myslím, že s koupí chybu určitě neuděláš. A pokud půjdeš dále, tak také ne!
Snake @ 01.03.2014 23:15:43
Martine před malou chvílí jsem poslal objednávku na Rain Dances i Breathless, tož uvidíme. Vzorky jsem nehledal, prostudoval jsem si jen recenze na progarchives, ale I Can See your House from Here a The Single Factor snad raději opravdu vynechám. Kompletista nejsem a tak opravdu nemusím mít všechno :)
Mohyla @ 17.11.2016 16:19:15
Doska fajná, aj recenzia!
Tretí, koncepčný album zachytill Camel v tej najsubtílnejšej, najkrehkejšej a najintímnejšej polohe, akú som kedy počul. Celá doska zľahka plynie v tichom, melodickom snení a je neskutočne pekná. Nevtieravé gitarové a klávesové sóla pôsobia priam ako terapia. Vždy, keď mám chuť oddýchnuť si od hluku, siaham v podstate po dvoch doskách, pričom Music inspired by the Snow goose je jednou z nich (ta druha je Sheherazade od Renaissance). Aj keď uznávam albumy Mirage a Moonmadness, "Snežná hus" je bezkonkurenčne najviac púšťaným albumom od Camel v mojom prehrávači (a aj v robote sa dá pustiť bez toho, aby kolegovia zutekali). A naj moment na doske je jednoznačne nástup na Rhayader (tá melódia a tá flauta ma vždy dostanú)
reagovat
Dave @ 03.07.2007 00:00:00
Rhyader a následující Rhyader Goes to Town je skutečně neskutečná pecka. Bohužel pak už mi to zní čím dál tím prázdněji. Konec už trochu nuda.
hejkal @ 04.07.2007 00:00:00
Je to podľa mňa vec pohľadu, na mňa to pôsobí upokojujúco. A ešte jeden klad - spev sa tu prakticky nevyskytuje, čo pri všetkej úcte k protagonistom rozhodne albumu prospelo :)
lenzi @ 04.07.2007 00:00:00
Podľa mňa ten ich "gilmourovsky" spev tiež nie je na zahodenie. ;-)
Manes @ 04.07.2007 00:00:00
Dave vyjadřuje mé pocity téměř identicky. Určitě se v DG Camel najdou lepší, kompaktnější věci i když v podstatě vždy to bylo o "zlodějině". Není to rozhodně kapela, která by cokoliv určovala, definovala. Opakování známého a to bez posunu kamkoliv. To je můj pohled(poslech).**
hejkal @ 04.07.2007 00:00:00
Manes - V podstate súhlasím, ale to nič nemení na fakte, že ma tento album plne uspokojuje :)
Manes @ 04.07.2007 00:00:00
Nebylo mým cílem ovlivnit tvůj vkus. Respektuji tvůj náhled a přeji vždy příjemný poslech, užívej si to. Jsem na tom se svými favority stejně :D
Velice dobrá deska, avšak dle mého názoru přeceňovaná. Je zde více kratších skladeb, to bych jako mínus neviděl, ale zkrátka na mě nezapůsobila tak jako 2 předchozí desky, které Camel vydali. Když to srovnám např. s Mirage, která je mnohem propracovanější, obsahující více hudebních nápadů apod. Nicméně i tato deska má své pěkné skladby. Pomalu bych ale řekl, že mi to nezní jako koncepční album, ale spíš jak soundtrack k filmu.
reagovat
Jan @ 07.09.2006 00:00:00
V podstatě je to soundtrack ke knize.
- hodnoceno 5x
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 0x