Lunatic Soul - Fractured (2017)

Já jsem objevil Riverside a tedy i Lunatic Soul teprve nedávno, ale musím říct, ze Fractured je pro mě jedno z nejlepších alb roku 2017. Úplně si vybavuji moment, když jsem poprvé slyšel Blood On The Tightrope. Ten velmi jednoduchý, ale dle mého názoru vcelku geniální klavírní motiv mě vtáhl do nějakého jiného světa a rázem jsem byl lapen do sítí celého alba.

Značná část mého hudebního vývoje byla postavena na elektronické hudbě a musím říct, že ne každému se podaří skloubit chytré elektronické prvky s těmi instrumentálními, ale M. Dudovi se to dle mého povedlo dokonale. Takže za mě: nemám se samply a elektronikou absolutně žádný problém, ba naopak. A ta basa je prostě opravdu krásná. I zpěv je krásný a dodává albu dle mého názoru unikátní atmosféru. A Marcin Odyniec zaslouží za saxofon také velkou pochvalu, takže za mě 5.
reagovat

jirka 7200 @ 18.11.2020 16:55:17
Čistě elektronická záležitost. Nemohu říci, že jsou písně špatné, ale k této muzice nemám naprosto žádný vztah, proto nemohu hodnotit. Po technické stránce a s aražemi si Duda se zvukem vyhrál, to musím ocenit.

Pokud bych měl stroze charakterizovat nové dílo sousedů Lunatic Soul nějkým reklamním bonmotem, určitě by uvnitř oné fráze stála narážka na programování a rozsáhlé plochy plné nasamplovaných pasáží, bez kterých se nová Dudova kolekce v tomto čase nepohne z místa ani o píď. Jaké pak přijde vysvobození od těch všech mašinek a futuristických segmentů se třetí skladbou Crumbling Teeth And The Owl Eyes, když člověk konečně uslyší brnkat i obyčejnou akustickou kytaru.

Uvnitř bookletu nového alba najdeme zmínku, možná dooknce varování, že Marius si na Fractured spokojeně vystačí bez elektriky, kterou dokáže zasuplovat rozmanitá zvukomalebná škála, vytvořená pomocí všemožných mašinek poplatných dnešní moderní technologii.

Zvukový záznam je i letos velice kvalitní a tak si můžeme spokojeně debužírovat u skvěle sejmuté mistrovi baskytary, občasných smyčcových doprovodů, lehounce připlých bicí Wawrzyniece Dramowicze, nebo se pohoupat na zvuku saxofonu Marcina Odyniece. Autor přesně ví kam jaký zvuk nasadit, jak s písní pracovat, jak ji přetvářet a dochucovat aby měla svou logiku a chytré vyústění.

Přesto, že vypadá spousta materiálu na první pohled/poslech sterilně a působí trochu banálně, možná dokonce stereotypně, je to pouze zdání prvotní. Pokud si dá posluchač tu práci a u desky několik dnů vydrží, nebude ničeho litovat.

Jde o zajímavou muziku která rozhodně nehledí do minulosti, ale rozevírá svá okna budoucnu a ukazuje cestu kudy se má moderní progrock vyvíjet. S mateřskými Riverside nemá zhola nic společného, v součinnosti s temnými vizemi samotného autora cítíme spíš vlivy Depeche Mode, či Matheosova projektu O.S.I.
reagovat

oř @ 09.12.2017 09:16:51
Nová deska na mě působí hodně odtažitě a moderně, ale logicky navazuje na svého předchůdce a tak jsem se žádných stylových kotrmelců nedočkal. Souhlasím že to není poslechová jednohubka, ale nijak zvlášť obtížná deska taky ne. Vlastně se poslouchá docela dobře, se čtyřkou souhlasím.

steve @ 10.12.2017 08:57:09
Hm, slyšel jsem to prozatím jednou. Žádná sláva! Proti recenzi, proti gustu....... Přirovnání k Depešákům mě není úplně příjemné. Pořád mám v sobě vzpomínky na období, kdy se tábory rockerů a metalistů neměli s depešáky zrovna v lásce.

oř @ 10.12.2017 11:23:24
Steve navím v jaké době a oblasti jsi vyrůstal, ale já žádné půtky mezi DM a zbytkem světa nezaznamenával. Horynovo přirovnání nových Lunatic Soul k této veličině elektronické scény není úplně od věci. Pokud budeš poslouchat znovu a pozorně, řádku podobných okamžiků sám vystopuješ.

Je dobře, že se M.Duda snaží oddělit své domovské aktivity od mateřské kapely. Ta propast nemůže být nejen s tímto albem jasnější.

Pegas @ 10.12.2017 12:37:46
Já kromě rádiových hitů tvorbu Depeche Mode neznám a také jsem si při poslechu Fractured občas říkal, že ta podoba tam je. Stejně tak mě v některé skladbě napadli OSI. Kupoval jsem to současně s předchozí deskou a ta se mi hodně zalíbila. První poslech Fractured mi připadal potom slabší a hudba chladnější a ne tak zajímavá. Ale to se brzy změnilo. Je to rovněž povedená nahrávka.

steve @ 10.12.2017 12:54:24
kluci já vám vaše nadšení neberu, jen ho odmítám sdílet.
na přelomu 80 a 90 roků to tak prostě bylo. Na základce byli zvlášť kluci a zvlášť holky. Ani jedna strana se s tou druhou moc nebavila. Podobnou protichůdnost představují obdivovatelé elektroniky s klasicky znějícím tělěsem. Tohle nikdy nešlo ruku v ruce.

Pegas @ 10.12.2017 15:55:21
steve: Já o tom hodně slyšel, ale sám jsem ve škole nic nezaznamenal, ale je fakt, že na přelomu 80. a 90. let jsem byl na druhém stupni základní školy a tohle se u nás vůbec neřešilo, vlastně hudba vůbec a ani já se o ni nějak moc nezajímal (to začalo spíš až na střední). Jenom si pamatuji, že jeden spolužák se o DM zmínil, že je poslouchá, ale to bylo asi tak vše. Ale to je jedno, člověk stejně zpětně akorát vidí, že to byly nesmyslné dohady, jestli je lepší to či ono, když pomineme vyloženě hudební žumpu. A že to nejde ruku v ruce? To je hloupost. Pochopitelně, někoho to baví, někoho ne, to už je na vkusu každého z nás. Nikomu tu desku nutit nechci, jenom upozorňuji, že na ten první poslech mě také nechytla a možná proto jsem Lunatic Soul dlouho ignoroval (i když to bylo op poslechu ukázek z jiné desky).

oř @ 12.12.2017 09:33:21
S dalším poslechem ještě lepší.