Temple of the Dog - Temple of the Dog (1991)

Pro skalní grungery je kultovní i tahle bokovka. Smyslem vydání byl tehdy posmrtný hold Andrewu Woodovi, bývalému fontmanovi spolku Mother Love Bone, který tragicky skonal v roce 1990. Sestava se rekturovala z dua ze SG a právě Pearl Jam, v té době křtěných právě z trosek MLB. A lepší pocty se Andrewovi dostat nemohlo...

Say Hello 2 Heaven nezaskočí ty, kdo ochutili rukopis MLB. Pak už diktují Cornellovy mučivé exaltace, a divé marše mr. Camerona a jeho apokalypsy středních temp - vše známo ze současné SG-nálože Badmotorfinger. McCreadyho ječivá pageovská sóla dupou v širou dál. Sabatovsky valivá, stěží prostupná Reach Down využívá působivě proti ppohřebními tempu oživlé rockování. Jedenáct minut dává vedla hrdla vyniknout i Amentově base i dvojici kytar. A je-li Ament uveden jako nepsaný šéf, nemám námitek. Obří hit Hunger Strike - pečeť, proč jsem si ty časy zamiloval, i pro výjimečnou výpověď. Mistrovsky se doplňující Vedder+Cornell, zvonivé struny perlového dua kytaristů. Stone Gossard tu navíc užil i slide i akustické laskominy. Pushin Forward Back je kontaktně blízko tehdejší podobě Soundgarden. Libovka - i pánové z Pearl Jam tu vzdávají Kima Thayilovi (SG) dokonalou hudební poctu. Call Me a Dog - nepopsatelná baladická 5-minutovka a magická Vysoká hlasová Cornellovská. Co pak ale říct o bezútěšné mantře Times of Trouble - Cornell se hrdlem klene zase přes baladické vlny a parádně tu využil i harmoniku a la Robert Plant. Zbytek - dokonale seřízený grunge-parostroj. Wooden Jesus dává Chris až komorní odevzdanost - pak ale vše naráz exploduje do ničivé riffové a sólové jízdy. Your Saviour - srážka starého ducha MLB s mlýnicemi riffů. Hlavní exekutoři? McCready, Cameron, Cornell za Vedderova doprovodu. Four Walled World, toť technicky precizní SG-trademark se špetkou funku, který použili nejen na Badmotoru, ale hlavně i na budoucím věčném Superunknown. Absolutní Cameron, ale opět i Cornellovy temné litanie nad nálety kytar. Sympatické finále All Night Thing má sic lehké bluesové aroma, ale hladí posluchače i rozmazaným, jako z dálky vanoucím větříkem naděje...

Zářez, který řadím v grunge moc, moc vysoko. Občas mám pocit, že tahle hodinka posílá do kopru i leckteré albové pomníky z té doby. Celá sestava včetně hostů a neprůstřelný Matt Cameron vystavili grungeové vysvědčení se samými jedničkami. Dojemné, leč smutné, jsou i okolnosti, které inspirovaly jeho zrod. Úsporný booklet, rozostřené malůvky... jako hudba sama. 6/5.





reagovat

VaclavV @ 01.10.2020 05:04:00
Spolu s Mad Season jeden z největších rockových pomníků té doby :-)

POsibr @ 01.10.2020 15:07:47
Spolu s Ten od Pearl Jam a Apple od Mother Love Bone tvorí u mňa tento album TOP 3 počinov, ktoré môžeme označiť nálepkou grunge.

Cornellova práca s hlasom je emočná smršť. Klobúk dole samozrejme aj pred zvyškom hudobníkov, naozaj supergrupa.

Vďaka za pripomenutie tohto, žiaľ, často prehliadaného klenotu.

EasyRocker @ 01.10.2020 15:55:00
Díky za reakce, pánové. Ta bezprostřední zkušenost po poslechu je vždycky tak silná, že se pak o tom přímo parádně psalo. Ano, i ten živý comeback (ale třeba i Mad Season, kde za Layneho zaskočil právě Chris) byly pro mě silným zážitkem. Škoda, že vzhledem k okolnostem už se ho asi znovu nedočkáme... Ze 4 velkých hlasů už zbyl jen Eddie... :-/

Egon Dust @ 04.10.2020 07:51:49
Špičkový album, istým spôsobom ( i keď v tom období som bol 10ročné decko, takže napamätám si ho ) predznamenal veľký potencial grunge. Skvelá vec ´´Say hello to heaven´´, vokálny výkon hodný speváckych es ako Gillan, Plant, Coverdale. Nejde ani tak o grunge. Začiatok 90tých bol poslednou obrovskou éro veľkých mien speváckych. Hnevajte sa, ale radím tam (okrem Vedera, Cornella, Staleyho, Cobaina) aj Axla Rosea, Sebiho Bacha, Jon Bon Joviho, Gary Cheronne, Erica Martina.. Skvelá recenzia (Y)

EasyRocker @ 04.10.2020 08:53:05
Díky Egonovi za skvělé doplnění. Ano, 90. léta byla otevřenou poklonou a jakýmsinávratem zlaté éry rocku v 60. a letech a muzikanti se tím ani netajili. Ta sestava tehdejších zpěváků byla zcela mimořádná.

Say hello 2 heaven, Chris...

Temple of the Dog je v prvom rade poctou pre zosnulého Andrewa Wooda, ktorý sa predávkoval heroínom v roku 1990. Jeho kamarát Chris Cornell dal dohromady partiu muzikantov, ktorí o pár mesiacov neskôr vydávajú zásadný grungeový album Ten, už pod štítkom Pearl Jam. Hudobne sa ale nemusíme držať všakovakých nálepok, ide o poctivý rock s príchuťou 90. rokov. V máji nás opustil aj, žiaľ, sám Cornell. Jeden z najväčších hlasov za sebou zanechal naozaj veľmi hodnotné dedičstvo a Temple of the Dog tam rozhodne patrí.

Hneď na úvod nás čaká SAY HELLO 2 HEAVEN, adresná pieseň v spomienke na spomínaného Wooda. Zvonivá gitara rozbrní sluchovody a razom sa pridá Cornell s precíteným spevom, miestami ľahkým ako vánok a inokedy zase dravým, sťa búrka na mori. Naozaj ide o parádny kúsok. Následne prichádza jedenásťminútová REACH DOWN, podľa mňa trošku nerozumne umiestnená hneď na úvod albumu, keďže miestami mi pripadá pridlhá. Začiatok v klasickom rockovom kabáte je veľmi slušný. Približne v polovici sa začína dlhé gitarové sólo, ktoré síce neohúri, no ani neurazí. Vyzdvihol by som vytrvalé bubnovanie Matta Camerona, ktorý do toho búši s odhodlaním a vervou. HUNGER STRIKE je komerčne najúspešnejšia skladba z albumu, zároveň ide o prvú skladbu, na ktorej zaznel hlas Eddieho Veddera. Pieseň má všetky znaky hitovice, no to jej vôbec neuberá na príťažlivosti, aj keď o vrchol albumu podľa mňa nejde. PUSHIN' FORWARD BACK sa začne dravou gitarohrou a už na nás útočí Cornell. Nefalšovaný grunge, ak by sme chceli skladbu žánrovo špecifikovať. Opakujúci sa vokálny motív je obalený gitarou Mikea McCreadyho a celé to okolo nás prefrčí, ani sa nenazdáme - ostáva iba dobrý dojem. Mojím osobným favoritom je skladba CALL ME A DOG, melancholická balada, smutná vo svojej kráse. Emócie sú jasne identifikovateľné, či už sprostredkované spevákom, či gitaristom. V skladbe je aj krátke, no nádherné gitarové sólo. Pieseň je naozaj vynikajúca, len to netreba preháňať s jej počúvaním, keďže by človek prepadol depresiám. Veľmi dobrá práca.

TIMES OF TROUBLE je ďalšia podarená skladba, ktorá sa nesie v pokojnom duchu, až na samotný záver, kde Cornell naozaj predvádza čosi čarovné. V skladbe zaznie aj sólo na fúkaciu harmoniku (Cornell), čo by človek v grunge veľmi nečakal. Textovo je skladba výborne ošetrená, dokumentuje závislosť od heroínu (ale dá sa aplikovať na čokoľvek) a žiaľ, frustráciu a trápenie, s ňou spojené. Spevák tu strieda rôzne hlasové polohy, perfektne je tu počuť, čo tento človek s hlasivkami dokázal. WOODEN JESUS tematicky nadväzuje na predošlú skladbu. Bicie a perkusné entreé pripraví človeka na ďalšiu emotívnu vec. Toto je soundtrack k závislosti, ak by človek počúval len melódiu, mohol by mať dojem pozitívnej skladby, avšak text nás vráti do reality. Metaforické obrazy sprostredkujú zúfalosť, sebapoškodzovanie, depresiu. Celkovo platí, že album je textovo na výbornej úrovni, za čo určite patrí vďaka Chrisovi Cornellovi. YOUR SAVIOR má už od počiatku príchuť čohosi pre album exotického. Opakujúci, sekaný gitarový motiv poskytuje kulisu pre znechuteného a nahnevaného Cornella. McCready si tu strihne aj zaujímavé gitarové sólko, opäť krátke, ale úderné. FOUR WALLED WORLD sa nikam neponáhľa, naopak, je veľmi ťaživá a hutná, parádna práca s gitarou dokresľuje atmosféru beznádeje. Pieseň má výborné dynamické outro, s Cornellovým krikom a parádnou inštrumentálnou zložkou (gitara!). Na záver nás čaká ALL NIGHT THING, symptomatické plechovým bubnovaním a zvukovou kulisou alá organ (hrá naň producent Rick Parashar). Je to melancholické, má to nádych blues a cítiť z toho rozlúčku, náznak zmierenia. Parádna vec, parádny koniec.

Album je naozaj podarený, toto je pocta ako hrom. Myslím si, že Cornell a spol. odviedli pri spomienke na Wooda vynikajúcu prácu. Bohužiaľ, najsilnejšie emócie sú často podnietené tragédiou a hlbokým smútkom. Aj taký je život, aj taká je hudba. Vďaka za tú atmosféru, pohladí dušu a donúti človeka zamyslieť sa. Vďaka.

Odpočívajte v pokoji, Andrew Wood a Chris Cornell.
reagovat

horyna @ 08.10.2017 19:11:46
S touhle deskou jsem z kraje devadesátek do styku nepřišel, i když jsem na grunge hodně ulítaval. Nějak okolo mne jen prošuměla. Hvězdná sestava a věřím že s tvou bodovou pětkou i kvalitní muzika.

POsibr @ 09.10.2017 14:58:22
horyna: Ak ešte ku grungeu (v tejto podobe sťaby hard rocku) prechovávaš pozitívne emócie, určite posluch albumu odporúčam. Rovnako aj platňu Apple od skupiny Mother Love Bone. Ide o pomerne neznáme počiny (interpreti vydali iba jeden album), ktoré sú však kvalitatívne veľmi vyspelé.

EasyRocker @ 09.10.2017 17:19:26
Grungeová epocha a nahrávky jsou mou alfou a omegou - nedá se nic dělat - v nejlepším slova smyslu jsou na střední spolu s metalem dobou mého dospívání. I tohle památkové album je seattlesky zasmušilé, skvostné, rozmazané. Krása. S Cornellovým odchodem dodnes zápasím.