Strawbs - The Ferryman's Curse (2017)

Po kapele Ten Years After se koncem minulého roku připoměla další výrazná akvizice, jejíž slávu a úspěch už dávno pokryla silná vrstva prachu. Jde o Cousinsovy Strawbs, kteří stejně jako Alvinova jednotka sklízeli své nejsladší plody během umělecky nejkreativnějšího období v hudebních dějinách, v sedmdesátých letech.

Asi těžko dnes může někdo očekávat od kapely dávno vysloužilých šedesátníků či sedmdesátníků nějakou vlastní revoluci, která by alespoň trošičku nabourala jejich léty zaběhaný styl. A proč taky. Trojice Cousins, Lambert a Cronk spolu zažila nejslavnější období souboru okolo hypnoticky tajemné nahrávky Ghosts, ze které se snaží čerpat a vycházet i na nosiči aktuálním.

Daveův uhrančivý recitativní mluvozpěv a vznešená nálada, ve které mají klasické kytary často hlavní slovo, promlouvá k divákovi stále stejně sugestivně a s potřebným zaujetím. V tvorbě kapely hrál často podstatnou roli duchovní rozměr. Vznešenou atmosféru tichého rozjímání se pokoušejí noví Strawbs zpečetit ve skladbách The Song Of Infinite Sadness, The Familiarity Of Old Lovers, When The Spirit Moves, mystické předehře The Reckoning a v písni titulní.

Trošičku tu bohužel postrádám výraznější elán a inovativnějšího ducha. Chybí moment překvapení. Ale i přes mé drobné výtky je tato deska pestrá, hravá a instrumentálně bohatě zdobná. Její náplň mi malinko připomíná období alba Nomadness, desky multižánrové a otevřené různým vlivům z různých prostředí. 3,5-4*
reagovat

luk63 @ 26.04.2018 09:50:31
horyna: Stíháš sem napsat tolik hloupostí, že to je hrůza. Na tuto zareaguji: "umělecky nejkreativnějšího období v hudebních dějinách, v sedmdesátých létech". Možná to byla doba, která nejvíc přála rozvoji rockové hudby (v tom případě bych já za sebe upřesnil 1966 až 1974), ale během dějin lidstva určitě nebyla umělecky ani hudebně nejkreativnější, to se nezlob. To může být pro každého úplně jiná dekáda nebo století. Tvůj problém je, že své pocity, své postoje a své názory sem neustále podsouváš jako všeobecné.

PaloM @ 26.04.2018 10:38:54
Zhodou okolností, pred necelou polhodinou som dopočúval a skutočne som si dal záležať a počúval som, celý tento album. Lebo Strawbs je moja veľmi obľúbená skupina.
Nebudem pitvať štýl tvojich recenzií, mne osobne nevadia a rád si prečítam, lebo píšeš s pozitívnym a nadšeným zaujatím pre hudbu.
Spočiatku mi vadili dlhé texty a maximálne hodnotenia, no je to proste tvoje nadšenie a akceptujem to - je to tvoja značka :-)

Takže, u The Ferryman's Curse píšeš v závere: "Trošičku tu bohužel postrádám výraznější elán a inovativnějšího ducha. Chybí moment překvapení."
Ja tiež nečakám zázraky vzhľadom na známe okolnosti. Ale predsa v r.2003-2009 nahrali niekoľko vynikajúcich albumov, ktoré ma fakticky od konca 70. rokov konečne zase od Strawbs bavia.

Inak však vnímam recenzovaný album. To, čo ty "trošičku postrádáš", ja veľmi veľmi :-)
Takže za zásluhy im dávam tri hviezdy.
A asi sa už nebudem vracať k posluchu tohoto albumu.

horyna @ 26.04.2018 12:57:21
luku už zase gentleman? :-) samozřejmě jsem to myslel ve vztahu k rocku a nezahrnoval tam například klasicismus. Vyjádřil jsem se chybně a příliš zevšeobecňoval, omlouvám se.

horyna @ 26.04.2018 13:23:36
Palo, já se k této nahrávce vrátil včera, po asi třech týdnech a byl jsem mile překvapen, kolik motivů jsem si pamatoval a jak dobrý dojem ve mě nahrávka po období klidu nově zanechala. Proto jsem původně zamýšlené tři hvězdy zvednul na čtyři.

oř @ 27.04.2018 07:28:42
Deska kterou jsem absolutně nečekal. Strawbs mám rád v období 69-79, další nahrávky znám jen sporadicky.
Tahle fošna je unikátní, totální art-rocková perla, která se může poměřovat s jejich nejlepšími. Pchá, hodnocení 3,5-4 body odpovídá leda tak mizernému obalu. Ta nahrávka je promakaná jako hrom a zároveň její vrstvy vystupují na povrch jen pozvolna a rafinovaně. Pět hvězd.

horyna @ 27.04.2018 09:53:29
oř: nepochybuji, že nahrávku slyšiš a bereš ultimátně jako jednu z nejlepších. Osobně mám nesčetněkrát naposlouchané jejich přelomové desky a vedle nich novinka studem bledne, jako usychající poupě bez pravidelné vláhy. Fotříkovské hudební pojetí jen těžko vložíš do kontextu s mladickou chutí a průzkumem nových teritorií.