Coltrane, Alice - Lord of Lords (1972)

Alice Coltrane urazila během prvních pěti let své sólové kariéry slušnou cestu. Od freejazzových aspirací se přes blízkovýchodní motivy propracovala až ke zvláštní formě jakéhosi space-jazzu ovlivňovaného jejím sílícím spirituálním životem. Coltrane se totiž od počátku sedmdesátých let stále výrazněji zajímala o hinduismus, kteréžto nové životní směřování ji o několik let později přimělo k uchýlení se do ústraní.

Již na předchozích deskách Coltrane do svých aranží zařazovala smyčcové nástroje, pro desku Lord of Lords šla ale ještě dál a angažovala pětadvacetihlavou skupinu houslistů a cellistů. Společně s rytmickou sekcí Charlie Hadden/Ben Riley pak v létě roku 1972 stvořila své do té doby nejzvláštnější dílo. Je to asi právě to smyčcové těleso, které mě na desce ze všeho nejvíc vytáčí. Pohříchu nespravedlivě, protože najatí hudebníci jenom zahráli, co pro ně Alice napsala. A co napsala? Něco tak patetického, pompézního a nabubřelého aby v jazzovém rybníčku pohledal. I když, je to vlastně jazz? Možná šlo spíše o pokus paní Coltranové o proniknutí na pole vážné hudby - nebo o její "zkřížení" s výše zmíněným žánrem? Každopádně po většinu času na desce "exceluje" pouze orchestr podbarvovaný Aliciným klavírem či harfou, basa a bicí se do akce dostanou jenom zřídkakdy - ale i za ty krátké pasáže díky.

Tři autorské kusy na desce jsou pro nepřipraveného posluchače těžkým oříškem. Neustále "našponované" orchestrální melodie permanentně gradují a chybí v nich nějaké klidnější, dynamicky odstíněnější pasáže. Ta hudba "nedýchá", je to spíš takový jeden dlouhý instrumentální výron. O něco lépe dopadla výpůjčka od ruského skladatele Igora Stravinského, Excerpts from the Firebird působí daleko vyzráleji a probuzeněji než Aliciny těžké autorské sny.

O co více kritický jsem k výše nastíněnému obsahu desky, o to pochvalněji se musím vyjádřit k jejímu konci. Závěrečnou desetiminutovku totiž Alice Coltrane pod názvem Going Home věnovala zpracování části Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka. S hlavním motivem larga si interpretka pohrává v různých klávesových a harfových aranžích, přičemž s orchestrem za zády vytváří rozmanitou hudební koláž. Koláž, do které se ale podařilo (alespoň podle mého názoru) přenést velkou část toho "kouzla", které mi při poslechu mistrova originálu ježí chlupy na zátylku.

A teď co s tím - tři skladby pro "běžného" posluchače dost nepoužitelné, jedna ucházející a jedna vynikající. Lepší jak za dvě hvězdičky to tentokrát nebude. Poslechněte si variaci na dvořákovské téma a zbytkem se nezatěžujte - toť má rada pro případné zájemce.
reagovat