Alice in Chains - Alice in Chains (1995)

Kdo mohl tíhnout k tak devastující, beznadějné a surově upřímné hudběn? Odpadlíci, trosky, uzlíčky nervů, pobudové, frajeři z ulice, co si nabodnou bez skrupulí svinstva nejhrubšího zrna. Zbědovaný zpěvák se ještě vzepjal ke geniálním Unplugged v MTV, a tím začal jeho bolestivý exitus...

S valivou, démonicky vyleštěnou slupkou od osvědčeného Toby Wrighta vrazí bez varování do prostoru Grind. A názvu Bruska dostojí. ´V nejtemnější díře by měli dobře poradit, jak naplánovat můj pohřeb, ještě než umře mé tělo´ ´Nikdy nenech Slunce, aby zaslepilo tvé oči...´. Vícero netřeba... Větší ránu na solar ovšem zasadí Jerryho tříminutová Brush Away se skvělým sólem, známá i u unplugged setu. ´´Snažím se dostat ven, ale pořád zůstávám, padnu, odplazím se a brousím po holé podlaze...´. K metalické, rytmicky lehce ofunkované Sludge Factory dodal kytarista hudbu i text. V oceánu smutku zasvítají jako jiskry lehké světelné strunné záblesky.. na jak dlouho? Trvalým hitem (a také unplugged proslavená) Heaven Beside You. Layneho akustiky, pekelný rozstřel rytmiky... ´Jako nejchladnější závan zimy, a vedle tebe nebesa... a peklo vevnitř´. Mistrný vokální duet s Jerrym a samo, upomíná to už jeho sólovky. Head Creeps, to je prvé z Layneho děsivých volání o pomoc. ´Mou scénu dělá jen prázdný pokoj .... vysajte mě tím plátnem s ostny, a hněv se stane naší Královnou...´. Jerry skvěle riffově graduje a vrcholí krupobitím sól.
e to neřízený, zlostný plivanec Cantrellův plivanec Again a lyrika ztroskotance - ´vím, že jsem zase udělal stejné chyby´. Kolektivní Shame in You je působivá poloakustická balada, mezi šlehami temna působí jako květinka. Layne hlasově kouzlí, ale odhaluje se duševně i tělesně. ´Tělo se hýbe, ale jen to dokazuje, že pohyb nikdo nechce... stále věřím, ale pořád se mýlím.. a všichni dítky Boží´.
God Am působivě líčí problémy víry v Boha v dnešním moderním, ale i každodenně banálním životě. A trio
Cantrell+Inez+Kinney tvoří tlak, přes který není úniku. So Close - nadějná či beznadějná vsuvka o tom, zda má existence na Zemi ještě nějaký smysl. Bez odpovědi. V Nothin' Song se Layne, obdobně jako Roger Waters, zaobírá stresy života a zapluje i k nahrávání desek. Trio ale ve své tradici končí v nicotě... ´Píseň o ničem se ti chytla na ústa, jako burákové máslo v mozku... nic už navždy zůstane...to samé´. Další, pak i unplugged věcička Frogs patří k nejpamátnějšímu tovaru z jejich dílny. Jerry startuje zeppelinovsky rozostřeným sólem a jeho i Layneho akustiky tu kouzlí. ´Co pro tebe znamená přítel..tak hnusně to zneužili...jsi zmaten, jako já, a zahrneš všechny kromě tebe...´. Nejparádnější možný závěr? Over Now. Akordeonový start a houpavé Jerryho riffy a v půli zlom do sólových eskapád, jako bez konce. Znovu otevřená zpověď Layneho strádání, lapání po dechu a celkové rezignaci a apatii... Mimořádná nadílka.

Nahrávka sklonku zlaté éry grunge. Emoce tedy prýští mnoha směry, není před čím prchat, dostihnou vás a zadupou. Drogami a krachy rozložené osobnosti, z nichž zpěvák a basák pak zaplatili daň nejvyšší - své životy. I když mám o chloupek raději předchozí trojici, rád onu exekuci ohodnotím plnou. 5/5.
reagovat

stargazer @ 01.11.2020 16:39:44
Album jsem kdysi vlastnil. Mělo takový originální obal. Přední strana cd byl reflexně zelený průhledný plast a zadní část byl fialový plast. Přiznávám, že jsem tuto desku moc neposlouchal, myslím, že byla na můj vkus moc temná a mám takový pocit, že albu chyběly nějaké silné ústřední melodie./aspoń dvě/
Album si určitě někdy stáhnu a poslechnu.

EasyRocker @ 01.11.2020 17:15:35
stargazer: zdravím! Nějak mě o víkendu zahalila recenzní temnota...:) ano souhlasím, a on to už trefne napsal i northman přede mnou. Je to určitě hudebně nejdrsnější deska Alenky, s Jar of Flies, to jako peklo a nebe. Ale zase to dalo příležitost, aby Jerry ukázal, co v něm je. Zbytek kapely se zkrátka zapojil vcí, což vzhledem k Layneho upadající kondici je logické.

stargazer @ 01.11.2020 17:42:08
Nejvíc jsme sjížděli Dirt a Jar Of Flies./hodně, hodně často/Tím sjížděním myslím poslech s mými, tehdá spolubydlícími.
Mě se moc líbil i Sap EP. I na albu Facelift jsem zaznamenal pár super songů.
Dirt a Jar.. original cd se mi poměrně brzo poškrábaly tak, že určité písně byly načisto ztracené.
Zato tohle album bylo, jak vyleštěné zrcadlo.
Jelikož jsem pejskař, tak mírně depresivní je fotka třínohého psa na obalu.

EasyRocker @ 01.11.2020 18:04:54
I pro mě jsou Dirt+JOF vrcholy. Neskutečné hudební protipóly. Ale je to mým až patologickým vztahem k Jerrymu Cantellovi jako kytaristovi. Neuvěřitelná univerzalita, tomu pánovi snad sežeru i hodinovou desku ticha. I obě jeho sólovky jsou pro mě plnohodnotní nástupci Alenky.

northman @ 02.11.2020 05:08:55
Mám to CD před sebou, první evropské vydání a je ve světle fialové plastové krabičce. Vlastní CD osazené v žlutozeleném trayi.Booklet je plný různých anomálií, počínaje třínohým psem a třínohým mužem na židli. Výborná deska, i výstižná recenze, mám tu desku rád, stejně jako všechny ostatní od Alice In Chains.

EasyRocker @ 02.11.2020 06:48:40
Už ten booklet fakt upoutá. Texty už (podobně jako Kurt na in Utero) už reflektují hodně fyzické a pak i duševní útrapy, způsobené tím přívalem drog. Zvolili trochu čistší zvuk, ale Jerryho kytary jsou stále geniální.

stargazer @ 19.11.2020 09:18:20
Ted´ jsem si ji pripomenul po velmi dlouhé době a jsem mile překvapen, jak to na mě zapůsobilo. Nechápu, proč jsme tohle album tenkrát ignorovali. Asi bylo ve stínu těch ostatních. Dávám velmi silnou, ale velmi silnou ***
Určitě se k tomuto albu ještě vrátím.

EasyRocker @ 19.11.2020 10:10:31
Já bych vlastně, jak jsem i vysvětlil, dal asi za muziku čtyři. K peti jsem se přiklonil pro to mimořádné poselství. Layne už se jakoby se vším loučí, ví, že svoje problémy už nezvládne :-/

Desky Alice In Chains jsem si od koupě desky Dirt kupoval automaticky, nejinak tomu bylo s tímto albem. Mrzí mě, že jsem si tehdy nekoupil vinyl, protože v současné době je jeho cena minimálně dvě sta dolarů. Jedná se vlastně o rozlučkové album, po něm vyšel pouze záznam MTV Unplugged a pak následovalo třináctileté ticho.

Jestli je Dirt pro mnoho posluchačů nejlepším albem této skupiny, pak tahle deska je podle mě nejtvrdší a je zde nejméně melodií, ale kdo hledá najde. Hned první tři písně Grind, Brush Away, Sludge Factory jsou řádně zatěžkané, po nich následuje poloakustická Heaven Beside You s fantastickým kytarovým sólem uprostřed. Tahle skladba se dočkala akustické podoby, stejně jako Sludge Factory, Frogs a závěrečná akustická Over Now. Over Now mám z téhle desky nejradši. Ještě tu je jedna skladba s názvem Shame In You, která by si zasluhovala akustické provedení. Layne Staley tady zpívá, jako by to byla jeho poslední nahrávka a taky byla - myslím si, že MTV Unplugged bylo nahráno dříve. Stejně jako všechny americké skupiny se Alice In Chains nezbavila esence country.

Vynikající deska, která je pro mě za maximum.
reagovat