Samurai of Prog, The - Archiviarum (2018)

Nebýt znovu nezdolného nestora a objevitele Braňa, nemám o existenci projektu (kapely) Samurai of Prog vůbec tušení. Občas se sice motám na portále Progarchives.com, jednou za čas navštívím i Progstreaming, ale ne nějak cíleně, protože vyhledávání nových "progresivních talentů" neberu za prvořadý domácí úkol.

Jejich nahrávky mě zaujali v prvé řadě vizuálně, přece jenom Ed Unitsky je mezi výtvarníky pracujícími pro hudební kapely naprostá špička, ale po sbírkách coververzí z jejich prvních alb jsem rozhodně neprahnul. V poslední době však trojice hudebníků zásobuje svá alba i vlastním repertoárem (či repertoárem neznámým, pocházejícím od jejich kolegů z branže) a tam se už člověku majícímu v oblibě moderní progresivní hudbu začínají červenat tváře. Obstaral jsem si tedy jejich poslední desku Archiviarum se kterou jsem nadmíru spokojen. Jde o klasický progresivní model čerpající inspiraci u svých služebně mnohem starších kolegů jako jsou ELP, Yes, Genesis nebo Saga.

Takovou podstatnou zvláštností, která kapelu malinko konkurenčně odlišuje, je přiaranžování sólového houslového partu v některých skladbách. Zvuk tohoto nástroje dodává písním kapku jinou atmosféru, což je patrné hned v úvodní (Emersonovské) předehře Keep the Ball Rolling. Romantizující náladu zelení se třpytících kopců skotské vrchoviny nastíní svými nápady druhá skladba Ahead of Fortune. V ní se představí nádherný vokál houslisty Steva Unruhta. Jde o vskutku překrásnou, jímavou píseň postavenou na roztomilých melodiích akustických kytar, které drží v objetí houslový doprovod. A když Steveův hlas stoupá po schodišti do vyšších pater, po zádech vám naráz běhá takové to moc příjemné mrazení.

Každá skladba je doplňována hostujícími hudebníky, jako například v dramatické trojce La Oscuridad, kde si vokální part ve španělštině vedle Steva vystřihne navíc dáma Michelle Young. Úžasné. Čtvrtá Cristalli je pro změnu celá v italštině a za mikrofonem stojí výrazný Stefano Galifi. Skladba nachází svůj předobraz v tradici těch nejlepších uskupení Apeninského poloostrova sedmdesátých let. Výrazný jižanský akcent v doprovodu bujaré melodiky a sólové flétny má dokonale působivý charakter. Mezi naprostou progovou elitu můžu s klidným srdcem zařadit dvě rozměrné záležitosti The Sleeping Lover a From This Window přetékající nápaditostí a tím nejlepším aranžérským uměním, které v dnešní progové společnosti panuje. Ale ani dva covery v závěru (camelovský Ice a Bowieho Heroes) nejsou vůbec marné.

Těch sedmdesát minut o deseti skladbách se dá na jeden zátah v pohodě utáhnout a garance dostavujícího se pocitu nudy je takřka nulová. 4,5
reagovat

Brano @ 25.11.2018 11:49:45
Horyna,vrelé díky za vypracovanie profilu i za recenziu!Recenzia je perfektná a všetky aspekty dokonale vystihujúca.Ak si začal albumom Archiviarum,tak môžem Ti ďalej odporučiť dvojalbum(2CD) Lost And Found(2016).Tiež krásny rozkladací obal od Eda Unitskeho a na CD2 je rozsiahla takmer 60 minútová megasuita s názvom The Demise.Prajem ešte veľa pekných zážitkov pri objavovaní krás hudby THE SAMURAI OF PROG!

horyna @ 25.11.2018 12:12:08
Zdravím tě Braňo: díky za chválu, však jsi to byl zase ty, kdo mě k samurajům přivedl:-)
Abych se přiznal, ten dvoják mě svou časovou náročností dost děsí, mám v úmyslu pokračovat s On we Sail-slyšel jsi i ji? Předpokládám, že to bude podobná chuťovka.

Brano @ 25.11.2018 17:47:45
Jasné,On We Sail je dobrá voľba.

b.wolf @ 28.11.2018 20:41:19
Podle prvních poslechů na jů trúbe velice kvalitní projekt. Díky za tip, já teď sice už druhý týden valím do uší novinku Thy Catafalque, ale tohle uskupení rozhodně nevynecham.