Stone Temple Pilots - Tiny Music... Songs from the Vatican Gift Shop (1996)

Protože jsou STP "mou" kapelou jaksepatří a do debutu se pustila Terka, po vrcholových rockových hodech v podobě Purple se pustím i do desky další. Na ní STP ještě odlehčili a odklonili jadrný grunge z debutového alba.

Výsledkem je lehkonohé, písňové album s mnoha hudebními odbočkami a řadou vlivů daleko mimo grungeové kolbiště. Nálodotvorná Press Play uvede klasické rockové číslo Pop´s Love Suicide, které by jistě zapadlo i na Purpur, ze stejné kategorie je nezastavitelná a pochodově odsekávaná palba Tumble in the Rough. Štavnatá basa Roberta DeLea báječně tvrdí jinak britpopové námluvy v Big Bang Baby, z podobného soudku je i proslulá hitovka Trippin´in a Hole in a Paper Heart. Lady Picture Show a hlavně skvostná, Weilandem do až do nadoblačných výšin vyšponovaná Adhesive, jsou působivé balady s akustickým aroma, druhou zdobí skvěle i dechová sekce. And So I Know nabírá až jazzového nádechu, působivost ale neztrácí. Je pravda, že skladatelsky deska nedotáhla skvělého předchůdce a občas se přistihnu, že mi nápady některých kousků splývají. Daisy odhaluje nejen skvělou DeLeovu akustiku, ale i folk/bluesové kořeny, obdobně jako svého času Pretty Penny. No a k velkému finále ve svém nejlepším duchu se pánové vyšvihli v závěrečné tutovce Seven Caged Tigers, která snad nemůže udělat vrásky nikomu, zvlášť když se Dean sólově vyždímal až na doraz.

Už podle klasických riffů, výstavby melodií musíte poctivou prácičku bratří DeLeů poznat i poslepu; Weiland neztratil nic ze svého charismatu, svůj hlas přizpůsobil bez váhání i "prostým" písním. Sluší jim to velmi. Vzhledem k mé oblibě předchůdce pálím silné čtyři body.
reagovat

horyna @ 30.12.2018 18:58:40
Easy tak díky za předloženou nabídku, zkusím se do toho zaposlouchat. Chci aby se mi to líbilo, to sice nestačí, tak uvidím. Nečekám zázrak -Purple, ale...

Egon Dust @ 31.12.2018 13:37:49
Tento album mal svojho času u mňa celkom dobrú pozíciu.asi to bola posadnutosť Weilandom, hlavne v ére Contrabandu od VR a jeho 12bar blues. Odklon od grunge tomuto albumu veľmi pomohol. Myslím, že chlapci správne vytušili, že grunge už zomieral, teda jeho sláva pohasínala. Naopak britskí kolegovia z Pulp, Suede,Oasis zažívali vrchol. Ich odkaz tu mierne cítiť. Najmä ako to Easyrocker napísal v ´´Big bang baby´´. Osobne ho cítim aj v ´´Lady Picture Show´´´, kde je silný vplyv Bowieho riffu ´´Ziggy Stardust´´ a jeden z veľmi dobrých textov o znasilnenej tanečnici, čo sa zamilovala do násilníka tkzv Stockholm Syndrome. Aj niečo z tých najzzaovaných piesní má svoje čaro. Album ide síce do priemeru v rámci ich potenciálu, ale osobne na mňa pôsobí možno aj lepšie ako ich strop - Core. I keď Core je TOP.

EasyRocker @ 31.12.2018 13:48:48
A na to, jakým potížím kapela hlavně díky Weilandovu stavu "jeden den dobrý, druhý špatný" vlastně čelila, je potřeba smeknout klobouk.

Egon Dust @ 31.12.2018 16:46:26
Čítal som článok/rozhovor s Weilandom z roku 1998 z Rock&Popu a Weiland tam perlil. Jeho výroky síce zneli dokonale, ale zvyšok členov STP si tam riadne zobral na paškál, hlavne ten ich vtedajší bočný projekt. Nech bol aký chcel, ale bez neho by ani STP ani Velvet Revolver nemali to čaro , ktoré mali. Bol dokonalý leader.

EasyRocker @ 31.12.2018 18:02:33
Souhlas, nejvíc je to vidět na koncertech. Ovládal to vepředu pomalu jako mr. Morrison.

Egon Dust @ 31.12.2018 18:34:26
Hlavne som veľmi rád, že tu STP má svoj profil.Mám knihu o Weilandovi, ale v ang.jazyku. Chýba mi tu veľa kapiel, keď tu môže byť Bon Jovi a kopu obyč.rockových skupín,neviem prečo tu neni aj napr. Marilyn Manson,či aj samotný Weiland, Patton a pod.

EasyRocker @ 31.12.2018 18:59:22
Dva moje nejoblíbenější

>> odkaz
>> odkaz

Egon Dust @ 01.01.2019 13:15:09
STP live at House of blues som mal stiahnuté dvd. Super koncert. Na oboch mi trochu chýba Lady Picture Show.