Gungfly - Friendship (2018)

Dodnes jsem se nikde nedočetli, proč vlastně Beardfish skončili. Nějaké ofiko prohlášení, že se už hudebníci nemají rádi, nebo chtějí tvořit každý sám. Nic takového se na veřejnost nedostalo. Jejich konec už dávno všichni příznivci oplakali a začali se soustředit na Rikardovi soukromé aktivity. Ten už dlouho před rozpadem své formace nastartoval vlastní kariéru, která neměla tak silnou vývozní značku a tudíž se o ni jen málokdo zajímal. První desky se mezi výbornými alby Beardfish ztrácejí jako bílá barva na sněhu, ale sotva vousatá ryba padla, podařilo se Rikardovi sestavit trochu megalomanskou, ale znovu geniální plejádu nápaditých skladeb. Kolekci On Her Journey To The Sun bude zase jednou těžko překonávat. Prvním adeptem, který se drápe po jejím krku je loňská kolekce Friendship. V tomto případě jde stejně jako u většiny nahrávek Beardfish především o pestrost a nevšednost. Vzdušná kolekce představuje jejího autora jako všestranného a nadaného obdivovatele starých Yes a Genesis. Veškerá podobnost tady však končí, protože Rikard má ten dar, který dokáže mluvit vlastním vypěstovaným hudebním jazykem a tudíž nemá zájem někoho kopírovat. Nebýt na obalu desky jiná hlavička, nebyl by problém ji zařadit do fronty mezi oba díly Sleeping In Traffic.

reagovat

steve @ 05.02.2020 13:19:16
Před pár dny jsem si začal pouštět On Her Journey To The Sun, jedinou desku kterou od Gungfly mám. První dojmy jsem teda čekal lepší. Asi třetí poslech už za něco stál a tak věřím, že tomu musím dát čas. Beardfish jsem společně s Pain of Salvation kdysi řadil do té nejlepší severské prog společnosti. Jenže to bylo už dávno.

Už loňské skvělé album On Her Journey to the Sun znovu poodkrylo velký potenciál, který se v Rikardově skladatelském portfóliu ukrývá. A letošní Friendship jde ještě o poznání dál. Zatímco na On Her Journey to the Sun se dalo vystopovat několik paralel s prostřední tvorbou vousaté ryby, novinková kolekce je uvolněnější a svobodomyslnější. Prvky jazzu, inspirace Zappou, severským folklorem a hlavně muzikou let sedmdesátých, toť všechno prvky, se kterými Richard koketoval už u svých Beardfish. Slyšíme je tedy znovu, jen v galantnějším a frivolnějším hávu. Jako téměř výhradní skladatel měl tenkrát, stejně jako dnes hlavní vliv na muziku, která je s jeho osobou pevně spjata. A posluchač to dokáže okamžitě rozpoznat.

Z Rikardova hudebního rozpětí láska k muzice doslova prosakuje a je jen otázkou času, kdy si k ní najde cestu větší množství obdivovatelů. V jedné ze svých dřívějších recenzí (právě na některý z prvních výtvorů Beardfish) jsem se vyjádřil ve smyslu návaznosti a provázanosti s repertoárem mistrů míchání stylů, kapelou Gentle Giant. V hudební rozmanitosti jim můžou nástupci Gungfly směle konkurovat.

Už úvodní Ghost Of Vanity oplývá značnou rozmanitostí a nenuceným jazzovým kouzlem. Rikard hraje na kytaru i různé druhy klávesových nástrojů se zaujetím a senzačně pestrým způsobem. Jeho hlasový fond je snadno rozpoznatelný a zajímavě vržený odstín má pro jeho fans nepopiratelné kouzlo. Občas zní až ležérně, ale když je potřeba, část linek proloží větší silou nebo se lahodně zhoupne do výšek. Titulka Friendship je převážně instrumentální a v několika jejích segmentech si určitě zavzpomínáte na předchůdce Beardfish. Cítíte zappovské asociace, tempa alá Gentle Giant a vše koření onen lehký nástin fusion muziky. Ostatní písně už do drobnohledu brát nemusím, jsou stavěné na podobné vyjadřovací bázi, v bohatých aranžích a častých tempových obměnách.

Z tohoto obdivuhodně vyrovnaného celku lze jen stěží vyčlenit nějaký skutečný progresivní trhák, ale také není snadné na některou položku ukázat jako na slabou. Jde o skladatelsky i instrumentálně vypiplanou nahrávku, která má tendence vklínit se mezi ty nejlepší prog-rocková díla uplynulého roku. Pro mě je to jedno z největších a nejpříjemnějších překvapení letopočtu 2018. Beardfish jsou mrtví, ať žijí Gungfly.
reagovat

Pegas @ 28.12.2018 23:02:23
Tohle je neuvěřitelně pohodová a chytlavá a přitom propracovaná deska, ale to Sjoblom proste umí. Vše zní a plyne tak přirozeně, což je rozdíl třeba proti poslední Stoltově desce, která je taková křečovitá (aniž bych je chtěl srovnávat).

steve @ 29.12.2018 11:07:44
Beardfish ke konci dost upadali a tak nepočítám s tím, že by se Sjoblom dokázal kompozičně vzchopit a znovu vstoupit do první ligy.

Pegas @ 29.12.2018 12:29:03
steve: Já bych řekl, že ani nevystoupil.

steve @ 29.12.2018 21:10:38
Za nejlepší Beardfish považuju období obou Trafiků. 4626 se zase povedlo. Gungfly si nenechám ujít když je tad tak přechvalujete.

Mayak @ 30.12.2018 09:23:14
Rozdiel medzi Gungfly a Beardfish vnímam ako dosť zásadný - aj v štúdiovej tvorbe, aj z pocitu z koncertného prevedenia.
Videl som síce Beardfish žiaľ iba raz, ale bol to koncert skvelého prog rockového kvarteta, ako sa patrí...
V tomto roku som videl aj Gungfly na Loreley, ako kompletné sexteto, ale bol to "iba" (veľmi) príjemný koncert bežnej rockovej kapely (aj keď so zostatkovými stopami prog rocku), akých je nespočetne veľa.
Kompletný "Sleeping In Traffic" bol vrchol tvorivosti a invencie Rikarda Sjöbloma a odvtedy vydáva iba menej a menej silný materiál.
Gungfly má a bude mať relatívne dosť priaznivcov, ale je to len a len o realizovaní priemernej (nad)produkcie zo skladateľskej potencie Sjöbloma.
"Friendship" nie je vôbec žiadnou výnimkou a určite nie za "plný počet".
Vnímam to ako časovo ohraničenú (dočasnú) záležitosť, ktorú netreba preceňovať.
Som presvedčený, že raz príde doba, kedy Sjöblom a Zackrisson re-aktivujú Beardfish, lebo cyklická hudobná história príliž často dokazuje, že kultovo úspešné kapely a projekty sa zase obnovujú aspoň na určité časové obdobie ...

Pegas @ 30.12.2018 09:57:04
Mayak: Dovolím si nesouhlasit. Sjoblom je skvělý multiinstrumentalista i zpěvák. A hlavně skladatel. Na svých sólovkách nebo s Gungfly je to takový mix písničkářství, popu a progrocku. Nikdo netvrdí, že to je to je to nejlepší a musí se líbit všem, ale proti mnohým progrockovým kapelám ta jeho hudba působí hodně uvolněně a přirozeně, žádný prog za každou cenu, přesto dokáže instrumentálně okouzlit. Rozhodně nespadá do kategorie nadprodukce třeba Stola, Morse, Mitchella, nebo vyčpělosti jiných souborů jako Arena či Dream Theater. kteří každou chvíli něco vydávají, ale je to průměr, který drží nad vodou jenom jejich jména. Za sebe řadím Beardfish, Gunglfy i sólového Sjobloma na stejnou úroveň, netvrdím, že všechny desky, ale v podstatě to nmoc nerozlišuji. Že se možná někdy obnoví Beardfish, to se klidně může stát, ale otázka je nakolik to bude přirozeně obnovená kapela, nebo kalkul od vydavatele (viz třeba Kino).

Mayak @ 30.12.2018 10:31:33
Pegas: Je úplne v poriadku, že nesúhlasíš (tak, ako ja s Tebou relatívne často /cca 50:50/, ale vážim si Ťa).
O tomto je nielen Hudba, ale celý život. Napísal som to tak, ako to vnímam a cítim a stojím si za tým. A napísal som som úmyselne až po niekoľkých miestnych (pozitívnych) reakciách.
Rôznorodosť pohľadov je vlastne tá najkrajšia záležitosť, každý jeden vnímame svet jedinečne. Ostáva len vzájomne sa rešpektovať, kto toho schopný nie je, najväčší "problem" má predovšetkým sám so sebou ...

horyna @ 01.01.2019 07:27:41
Malinko ke zdejší debatě nad Gungfly. Poslouchat tu desku nějakých 14. dnů v, řekněme pěti cyklických posleších, řeknu o ní něco podobného jako Mayak. Něco mne však ke Gungfly táhlo mnohem silněji a já si ji nechal v mp3-ce skoro měsíc. Poslouchal jsem ji pořád dokola, jen úryvky- části po refrény-to se rozumí-při čištění zubů, při blbostech v televizi, při holení:-) ... až na nějaký desátý poslech jsem si ji natolik oblíbil, že ji hodnotím jak hodnotím. Zkrátka se tu jedná o kvalitní písničky, sic nic světoborného a stylotvorného, ale po instrumentální stránce je deska hodně "vymakaná" a kompozičně zajímavá. Jak píše Petr, uvnolněnost a přirozenost z toho čiší. Žádná křeč, ani kalkul a že je Rikard nad-produktivní, vedle takového N. Morse je jeho laťka o dost výš.