Elegy - Supremacy (1994)

Na Holanďany Elegy jsem natrefil zhruba ve stejné době prostřednictvím dvou zdrojů. Tím prvním byl rockově metalový časopis Spark (ve kterém jejich desky pravidelně recenzovali) a druhým, už zcela konkrétním zdrojem nejen informací, ale hlavně hudby samotné pak celá síť Merhautových půjčoven. V roce 1993 jsem si v jedné z jeho brněnských poboček půjčil solidní debut Labyrinth of Dreams a zakrátko v předchůdci dnešního Bonton Landu (jak jen se ten krámek mohl tehdy jmenovat - Popron, Supraphon?) koupil i mou druhou oblíbenou desku Supremacy. Jako by to bylo včera, co jsem četl článek Nikolase Krofty o Elegy, kde je přirovnával ke slabým Queensrÿche a psal i o (cituji doslova) příšerně upištěném vokálu Eduarda Hovingy.

V devadesátých letech jsem Elegy respektoval a poslouchal, dnes musím dát Nikolasovi za pravdu v hodnocení stylu i projevu této kapely. Není to žádná první liga, spíše standardní, velice melodický "metálek" ležící někde napůl cesty mezi ranými Helloween a Queensrÿche. Hovinga je výškař jako blázen, svoje hlasivky tahá nahoru jak jen může, ječí a piští až někdy uši brní, jenže když se vám něco mnoho let líbí a k desce máte osobní vztah, ledacos takovému souboru odpustíte. Hlavní leader, zakladatel a tahoun, kytarista Henk van der Laars, je i ústředním skladatelem Elegy. Ti jsou vlastně něco jako jeho dítko. To on jim vdechl život a několik let s nimi živořil na okraji širšího hudebního zájmu tehdejší veřejnosti. Že je poté opustil a přenechal místo Patricku Rondatovi je věc druhá.

Pro mě interesantní obálku na lesklé placičce doplňuje desítka vydařených, nanejvýš melodických a jemným progresivním předivem opatřených skladeb. Součástí této sbírky je jedna kratičká atmosférická mezihra Anouk, jeden malinkatý vokální odér Close Your Eyes a standardní balada Lust for Life. Mezi stěžejní a nejoblíbenější kusy počítám naspeedovaný startér Windows of the World, dvojici tvrdších, na malinko metalovějších základech zbudovaných skladeb Circles in the Sand a Darkest Night, a především místy v romantizující a atmosféricky pohnuté rovině stojící trojici skvostů Angel's Grace, Supremacy a závěrečnou Erase Me. Tyhle skladby symbolizují Elegy, které mám rád a na které i rád vzpomínám.

Další deska Lost byla však výrazně slabší a zakrátko se poroučel zpěvák Ed Hovinga. Na jeho místo nastoupil daleko přijatelnější (dle výrazu, techniky a barvy hlasu) zpěvák rockerů Vengeance Ian Parry, se kterým vydala kapela ceněnou progresivní nahrávku State of Mind, kterou vystřídal v metalovějších kruzích oblíbený pokračovatel Manifestation of Fear. Přiznám se, že po odchodu Laarse jsem o kapelu ztratil zájem a tak netuším, na jaké úrovni se nachází zbylá dvojice desek s Patricek Rondatem u kormidla.

Podobně jako v případě Conception budou i tady v mém celkovém bodování hrát výraznou roli vzpomínky a sentiment. Při dnešním pohledu a s odstupem dvou dekád mohou být Elegy vnímáni něco jako praotci všech těch soudobých holandských melodických progresivních kapel typu Knight Area atd a jako takoví neohrabaní průkopníci rock/metalové melodické větve ze země tulipánů a větrných mlýnů.

A na závěr ještě otázka na naše pamětníky. Přátelé, říká vám dnes ještě něco jméno Elegy? No, neoprogoví specialisté Braňo, Mayaku, Palo, Petře a další, vzpomenete si někdo? Nebo se z kapely stala už jen pouhá vzpomínková fosílie pro pár nadšených vyděděnců?
reagovat

steve @ 15.01.2019 14:16:49
Kdo pravidelně odebíral Spark, nemohl reporty o Elegy přehlédnout. Kdysi jsem slyšel desku Lost a to byla hrozná nuda. Kamarád je poslouchal v období Manifestation of fear a moc si desku pochvaloval.
O Rondatovi vím, že to byl takový vyčpělí kytarový šmrdlal a jeho desky poslouchali ti největší lůzři. Honič stun na způsob jetě nemožnějšího Tima Tolkiho. Taky po něm dnes už nikdo ani neštěkne.

Mayak @ 15.01.2019 15:31:52
Keby si ma priamo nevyzval, Marku, určite by som na túto recenziu vôbec nereagoval ...
Som zvedavec a hľadač, takže niekedy z 90.rokov mám nejakú "skúsenosť" aj s touto kapelou a budem ... slušný. Ani trochu nezaujalo, pamätám sa na pocit nudy a ak boli nejaké emócie, tak skôr negatívneho charakteru.
Ešteže sú tie subžánrové škatule (!) ... power/metal prakticky vo všetkých svojich podobách ma nezasiahol.
Btw. pozrel som sa dnes na PA a Elegy, hoci pomerne stará kapela tam ani profil dodnes nemajú ... mal by som byť prekvapený ??

oř @ 15.01.2019 16:33:40
Tolkiho Stratovarius a kapelky hrající na podobném principu jsou absolutně příšerný. To je ten největší kýč, jaký můžeme v hudbě najít. A začalo to u Malmsteena.

horyna @ 15.01.2019 17:26:34
Miro - do stejné doby mi spadá ještě jeden "Spark-ovský objev", italští Time Machine. První deska tuším Act II Galileo, ale to co si pamatuji bylo ještě slabší, souhlasíš? Taky podobný osud, propad v dějinách?

yngwie3 @ 15.01.2019 17:42:26
Ak dovolíte, rád sem uložím link ako ukážky z tvorby "vyčpělého kytarového šmrdlala", Patricka Rondata ...

>> odkaz
>> odkaz

Z nej bude absolútne jasné, že steve má pravdu a nič len pravdu, k čomu mu dopomáhaj Boh ...

Inak, nie je od veci sa dozvedieť, že patríte medzi "největší lůzri" ...

Brano @ 16.01.2019 10:06:18
Tiež som bol oslovený...mám rád Horynove recenzie,jeho nadšenie pre hudbu mi je veľmi sympatické,ale v tomto prípade s ním nemôžem súhlasiť.Považovať Elegy za "praotce" skupín ako Knight Area je úplne scestné.Knight Area je o niečom inom ako Elegy,žiadnu súvislosť tam nevidím.

Snake @ 16.01.2019 11:08:17
Placku "Supremacy" neznám, vlastním jen cédéčko Manifestation of Fear a jsem s ním spokojenej. Metálu už moc nemám a tak po něm občas šáhnu, tenhle power - prog můžu. Chytlavé melodie, bezchybnej výkon frontmana Iana Parryho a výbornej zvuk. Desku bych v klidu přirovnal k tomu nejlepšímu od stylově podobnejch Savatage.

Od Rondata mám album Amphibia, tenkrát jsem si ho koupil především kvůli skladbě "Vivaldi Tribute". Tyhle adaptace klasiky jsem měl vždycky rád. Jeho životopis jsem nestudoval a že fungoval u Elegy jsem nevěděl, ale myslím, že jako kytaristu ho na svá turné brával J.M.Jarre.

EasyRocker @ 16.01.2019 11:35:03
Další kapela, která mě nikdy neoslovila, a asi neosloví. Oproti Conception, lze-li to srovnat, hodně slabá káva. Power jo, prog teda moc né, to když si vzpomenu na takové Beyond Twilight, tak se musím trochu usmívat.

Mayak @ 16.01.2019 12:01:43
ad horyna:
Marku, v minulosti, keď som masovo kupoval printové médiá - mesačníky (Melodie, Rock&Pop, Rock Report, Bang!, Spark) boli pre mňa IBA informatívna záležitosť, nie smerodatná a (zásadne) vôbec neovplyvňovali to, čo mám /chcem počúvať.
Pred fenoménom internet to bolo skôr o iných vplyvoch (poľský Magazyn Muzyczny, poľské rádio "RFM" a vedemosti a skúsenosti tých ľudí z môjho okolia, ktorí boli na identickej / podobnej hudobnej vlne.
České (československé) hudobné médiá sa relatívne málo venovali hudbe, o ktorú som mal skutočne interes.
...a internet za posledných cca 20 rokov zmenil/ovplyvnil tento prístup ... zásadne ...

john l @ 16.01.2019 18:17:57
Jestli dovolíte, trochu bych se Elegy zastal. V devadesátkách jsme je s kámošema běžně poslouchali. Jeden z nás je měl nahraný na kazetě, ta kolovala mezi ostatníma a jak banda vydávala další desky, kupovali jsme je origo. O žádný průser se rozhodně nejedná. Nesrovnával bych je zrovna se Savatage, to byla ta nejvyšší liga, ale žádní přicmrndovači se z Elegy nestali. Jaký měli vliv na domácí scénu netuším, ale u nás taky kluci poslouchali Vitacit, Arakain a Citron, i progaři, tak proč by nemohla generace mladších poslouchat zrovna Elegy.

Pegas @ 16.01.2019 19:31:24
Ani podle názvu mi ta kapela nic neříká, tak jsem si ze zvědavosti tuhle desku pustil. Neuráží mě to, ale v tomhle žánru moc nejedu, takže to nedokážu posoudit. Asi by se mi to dost líbilo, kdybych se k tomu dostal někdy v těch devadesátých letech, kdy jsem o nějakém progrocku neměl moc tušení, neměl jsem žádnou velkou sbírku hudby a poslouchal spíš klasický hardrock a trochu metal. Kdybych k tomu měl nějaký vztah z minulosti, asi bych si to užil víc. Takhle sice fajn a poslechnu to do konce, ale vracet se k tomu pravděpodobně nebudu. Čekal jsem, že se to celé bude odvíjet v podobném duchu jako první skladba, ale ty další mi přijdou zajímavější.

horyna @ 18.01.2019 10:24:39
Pánové díky za vaše názory a rekce. Když o této kapele teď přemýšlím, kdyby mi ji někdo pustil dnes, asi bych ji ani nedoposlouchal do konce. První skladba z alba jsou obšmahnutý Helloween, zbytek je sice malinko víc prog, ale... Podobnou hudbu dávno nevyhledávám, takže tady u mne jasně převažuje sentiment, vzpomínky a že to člověk dobře zná a dokáže i s přibývajícím věkem ještě akceptovat:-)