Living Loud - Living Loud (2004)

Dnes bych všem fandům poctivého big beatu a tvrdé rockové hudby rád představil all-stars projekt složený ze zkušených harcovníků rockové scény, které spolu svedla láska k muzice i spoluúčinkování na prvních dvou deskách Ozzy Osbourna. Dotyčnými osobami jsou basák Bob Daisley a bubeník Lee Kerslake, které si kdysi madmen vybral k nahrávání svých prvních dvou sólových desek - Blizzard of Ozz, respektive Diary of a Madman.

Právě z těchto dvou nahrávek se na debut Living Loud použilo šest písní, u nichž byli oba muzikanti spoluautory a kterým prý Ozzy jen tak mimochodem léta nepřiznával tantiémy. U zbývající pětice songů už patří autorství celé kapele, s vyjímkou Dona Aireyeho, který platil pouze za nájemného studiového hráče. Kytaru obsluhuje čarostřelec a velký sympaťák Steve Morse, za mikrofon si stoupnul Australan s dynamitem v hrdle Jimmy Barnes.

Celá deska je pak plejádou prvotřídního hardrockového řemesla. Ať už to jsou Ozzyho energicky vystavěné předěly, či skladby vlastní, všechny poskytnou posluchači top kvalitu a to správné rockové "žrádlo".

Už při letmém pohledu do playlistu je člověku mapujícímu Ozzyho tvorbu jasné, kde se bere u mistra a kde naopak z vlastních zásob. Předělávky originálů z počátku let osmdesátých komentovat nebudu, osobně mám rád jak originály, stejně tak tyto verze úpravené. Avšak kdybych vybírat opravdu musel, prst by ukázal směrem k Over the Mountain-která je v podání Living Loud jízda o kategorii energičtější, mířící do samotných horoucích pekel. Kdo moc nemusí Ozzyho zpěv (autor recenze osobně) může konstatovat, že tyto starodávné perly konečně dostali kvalitní vokální náplň. Pozastavím se tudíž hlavně nad vlastní tvorbou Living Loud. Z předkložené pětky mi mezi stěžejní rockové drahokamy vypluli skladby Every Moment A Lifetime (vzletná nadýchaná polo-akustická pecka s nedostižnou Morseho technikou), orientem načichlá a velice, velice muzikální In the Name of God, a k novodobému soundu Deep Purple jemně se klonící Pushed Me Too Hard. Zbývají nám tedy ještě dvě skldby. První je tepavá úvodovka Last Chance a tou poslední pak božská Walk Away – energií nacucaná šlupka tvrdá jako žula, ve které decentní orchestrální aranžmány spolu s riffující kytarou, vytváří v protikladu k maximálně nabroušenému Barnesovu vokálu neuvěřitelně smyslné pnutí. Zkrátka rock jak řemen.

Vlastně celá tato deska je jeden velký rockový kolos, který byl skut z těch nejlepších, léty prověřených rockových ingrediencí, doplněný šťavnatými skladbami dneška.
No a kdo Ozzyho jako zpěváka zkrátka nemusí, třeba ho podobná sonda dokáže nakonec velmi mile překvapit, právě tak jako mne.
reagovat

john l @ 25.05.2019 14:40:14
Ty nemáš rád Osbourna?

EasyRocker @ 25.05.2019 15:08:26
Tak je pravda, že já Ozzyho docenil jako vokalistu víceméně taky až na jeho sólovkách, a to vívceméně až v devadesátkách, osmdesátky u něj nemám až tak zmapované.

horyna @ 25.05.2019 15:38:22
Zdravím johne: rád, nerád, jak se to vezme. Jako osobu ho úplně nemusím a jako zpěváka už teprve ne:-)
On to za mne vlastně řekl Easy. Vidíš tu ode mne nějakou recenzi na původní Sabbath? Nevidíš. Až donedávna jsem je i jeho nemusel, v posledních měsících na to společně intenzivně pracujeme :-) a začíná se to otáčet. Ozzyho mám rád na No More Tears a na Ozzmosis. Na těchto dvou plackách jej žeru, dokonce se mi líbí jak tu zpívá, ale většinu tu dělá nejspíš muzika, doba, zvuk, vzpomínky...

Ale Living Loud nejsou Ozzy, jsou tu JEN "jeho" skladby. Znáš je? Myslím tuto studiovku, ne původní vály, ty zná snad každý rocker/metloš.

pinkman @ 25.05.2019 15:56:36
Starého psa novým kouskům nenaučíš, ale tady jste mě přistihli na švestkách. Pro mě je tahle kapela naprosté novum a to se odvážím tvrdit, že mám 90 % rockového světa slušně zmapováno. Nechápu jak mě mohla tak hvězdná kapela uniknout. Rodilý Skot Jimmy Barnes má na kontě několik vlastních alb se kterými v Austrálii proráží do tamnějších žebříčku, ale ani na jeho stránkách jsem o Living Loud nic nenašel. Naštěstí je ještě Wikipedie.
Večer si desku poslechnu.

john l @ 25.05.2019 16:02:26
Neznám. Já covery moc neposlouchám, takže ani nemám potřebu desku testovat. Tvému nadšení věřím. Pokud ti v těch ozziovkávh imponuje jiný typ zpěvu, proč ne.

merhaut @ 25.05.2019 16:39:25
Daisley/Kerslake hrají de facto svoje skladby, ne covery od Ozzyho:-)

EasyRocker @ 25.05.2019 17:09:00
Tak staří pardálové metalu, kteří s Ozzym dělali, a rocku se po letech sešli a hrají jeho skladby po svém. Příjemné, nic víc než nadšení bych v tom nehledal :)

S.C.A.Lytch @ 25.05.2019 18:19:40
Teď jsem si ze zvědavosti pustil Crazy Train a jsem na vážkách. Na jednu stranu se mi to líbí, na druhou mi to úplně nesedí. Morse je jeden z mých nejoblíbenějších kytaristů, ale hraje poctivé trsátko a tady mi prijde, že ta skladba je bez toho hammeringu příliš hodná. Ale vlastně proč ne? Každopádně určitě si to ještě poslechnu. Takže díky za tip.
Jinak Ozzyho zpěv taky moc nemusím a Black Sabbath mám nejradši s Martinem.

hejkal @ 25.05.2019 18:22:44
Jéj, pamätám si, ako som to kúpil a nadšene vypočul. Vyšlo aj DVD z koncertu, aj to som si zaobstaral. Myslel som, že na progboarde je profil už dávno a ono nie! Viedli sme tu pred rokmi o tejto kapele vášnivé debaty s Borkom, asi len v diskusných vláknach. Aj mne Barnes v týchto skladbách sedí, hoci proti Ozzymu nič nemám. Fajn pripomienka, vyberiem z police. Dík.

john l @ 25.05.2019 18:46:57
Tak jsem si pár skladeb ze zvědavosti taky pustil. Mr.Crowley není tolik démonická, i když tahle verze zní zajímavě. Nejvíc mě dostala Over the Mountain, ta je fakticky drsná. Překvapením je Barnes, klobouk dolů.

merhaut @ 25.05.2019 19:53:36
Jak to bylo s tím skládáním doopravdy: "Přispěl jsem výrazně do ,Flyin’High Again’ a ,Over The Mountain’. Vzpomínám si, že uprostřed studia byl velk klavír, hrál jsem na něm něco, Randy se přidal, a byla z toho píseň. Jindy Randy zahrál sólo a já se přidal s nápadem. Všichni jsme si pomáhali." Lee Kerslake

Více ve Sparku 5/2019.

horyna @ 26.05.2019 08:17:31
Pánové velké díky za vaše postřehy. Popravdě, nějaké reakce na tvorbu Living Loud jsem vlastně ani nečekal. Ale profil a recku jsem přidat zkrátka musel-je to letitá srdcovka. O to větší je pro mne překvapení, že tahle deska není pro fans a Progboardisty úplné tabu. Velký podíl na tom nejspíš má samotný fakt, že jsou zde stěžejní Ozzyho fláky, ale... K vlastní tvorbě L. L. ani slovo, škoda:(

S.C.A.Lytch: B.S.+ T. Martin forever :-) mám to stejně.

Je prima, že se tu občas otočí i lidé z jiných částí světa, doly od němčourů, nebo právě hellou až z druhého klokaního konce světa.

hellou7 @ 26.05.2019 12:32:43
Doporucujem zive dvd Living Loud - Debut Live Concert in Sydney 2004. V dobe pred desiatimi rokmi ked som to videl o Jimmym Barnesovi som netusil ze existuje, na tomto zivaku podava podla mna nadludsky vykon. :)

Ja zijem v Australii, v radiach je Jimmy dost hrany ale po pravde ten jeho poprock mi nesedi a nepocuvam ho. No s Living loud je to ina liga a je to pan spevak.

pinkman @ 26.05.2019 15:54:44
Kvůli hokeji jsem přesunul poslech na dnešek. Moc jsem si ho užil. Jak Ozzyho éru, tak skladby autorů. Je to opravdu povedená deska a tak budu uvažovat o nákupu. Poděkování tvůrci za zajímavé vnuknutí.

zdenek3 @ 28.05.2019 17:36:57
Horyno Horyno.
Místo aby ses snažil tu půl desku dohnat, tak postem o Ozzym jsi ji ztratil.:))))

To se mi nemělo stát, abych to četl.

Nicméně s těmi L.L. jsi zase čtvrt desky přidal.