Thank You Scientist - Terraformer (2019)

Po třech letech vydali američtí hledači Thank You Scientist nové album. Navazuje na předešlé nahrávky, je ale částečně odlehčenější, i když jasně nalajnované šablony současného progu tu opět nenajdete. V hudbě objevíte tradiční přísady této party z New Jersey: progresivní rock i metal, jazz rock, funk, hard rock, nu jazz a řadu dalších vlivů. Kapela taky s chutí swinguje.

Vstupní instrumentálka Wrinkle přináší triolový jazz rock s komponovanými riffy i sóly. Muzika krásně plyne, přesto je v ní řada zajímavých licků a motivů. Základní melodický motiv je krásně široký a v mohutném unisonu se tu představuje celá kapela, včetně sólových partů houslí, saxofonu, trubky i sólové kytary. Ve zpívané FXMLDR už se objevuje hlavní zpěvák Salvatore Marrano. Trvalo mi nějaký čas, než jsem si na jeho hlasový témbr zvykl. Bezmála osmiminutová skladba má vespod hybný funk rock, tím ovšem prorůstají jazzové vyhrávky stejně jako riffy prog metalu. Skladba se postupně proměňuje, pozvolna svými vnitřními sóly putuje do rytmicky nepravidelného finále. Následující Swarm je vlastně jazz metal, rytmika je dynamičtější a skladba působí úderně a zdánlivě jednoduše, zejména v odlehčených pasážích s krásnou trubkou, kterou tu Joe Gullace uvádí vokální melodii. Stačí se ale zaposlouchat do rytmizace riffů a zjistíte, že žádný back beat a z něj odvozené melodie tu nejsou. Zajímavá je Son of a Serpent, obasahuje vlivy nu jazzu i math rocku, to když kapela chrlí metricky nepravidelné motivy, nastavte si třeba čas 1:25. Pod zdánlivě průzračnou vrchní hudební vrstvou tepe výrazná baskytara a tady i bicí poprvé výrazně rozbíjejí pravidelný rámec rytmického schématu, stejně jako vokální melodie neustále opouští tonalitu písně.

Zklidnění a odklon od úderného prvního bloku skladeb přináší Birdwatching. Krásná věc, kde je průsečík nu jazzu a rockových postupů nejzajímavější. A taky nejslyšitelnější. I tady kapela pracuje s nepravidelnou rytmizací (skladba je sedmidobá, na 7/8) a kromě úsporně vymknuté harmonie tu šlehají efektové paprsky zmiňovaných doteků nu jazzu. Nejdelší skladbou alba je Everyday Ghosts, ta má přes deset minut a kapela vás v ní provede celým svým územím. Je to příjemně dobrodružná pecka, i přes občasné zjemnění na vás kapela každou chvíli vysype těžké sólové "hady" a krásným sólem se tu blýskne kytarista Tom Monda. Skladbou, kde se v sólových partech postupně představí celá kapela, včetně Cody McCorryho s basovou kytarou, je také bezmála desetiminutová Chromology. Další kontrast přinese odlehčená, samozřejmě z hlediska pojetí kapely, a melodická Geronimo. Zajímavě pojatá je tu rytmika, jakoby nedržela pohromadě, a skvěle tu funguje souhra trubky a houslí. A tady si taky uvědomuju, že si užívám i zpěv. Life of Vermin je vystavěna jako vrstevnatý funk jazz s další várkou vyhrávek a současně jazzových i metalových riffů, s kterými výborně kontrastují odlehčené pasáže na principu lehounké samby a latin rocku. A Joe Gullace tu vystřihne sólo, které patří k vrcholům alba. Skvělá skladba.

Do poslední části alba nás uvede vzdušný cool jazz v podobě kratičké Shatner's Lament. Se svou trubkou tu opět kouzlí Joe Gullace. Doporučuju. Trochu jiný přístup nabízí další skladba se stopáží těsně pod deset minut: Anchor. Kapela hraje "na tři" a trochu vykloubenou polku postavila na základech modal jazzu a modal rocku, kterými prostupují etno vlivy i stopy riffového jazz metalu. Svým přístupem jedna z nejzajímavějších položek alba. Předstupeň před finále obstarává další z křehčích věcí New Moon, i ta ovšem opatřená důmyslnou instrumentací s prvky asijské hudby. A závěr: titulní Terraformer. Progresivní metal se tu snoubí se současnými rockovými postupy a polytonální harmonizací. Kapele nestačí pohybovat se v rámci jedné tóniny a neustále ve vás cítění tonálního centra rozbíjí melodickými odbočkami. I rytmicky se opět dostáváme k nepravidelným strukturám a opět si toho možná ani nevšimnete.

Terraformer, myslím teď celé album, je zejména kolekcí krásných a důmyslných písní, které nám kapela naservírovala s bohatou instrumentální oblohou. Multižánrová nadstavba je pro Thank You Scientist samozřejmostí a vlastně i standardem. Je to výborné album.
reagovat

PaloM @ 19.05.2020 18:31:05
Danny: pozorne čítam všetky tvoje recenzie. Prevažne ide o mne neznáme albumy a skupiny, Aj keď nereagujem, sú pre mňa častou inšpiráciou. Pozitívny záchyt je vysoký :-) Ďakujem ti.

Danny @ 19.05.2020 18:58:05
Palo, zrovna u tebe mě to velmi těší. Inspirace je ale vzájemná.

Tomáš Rojt @ 20.05.2020 05:28:24
TYS sleduji od samého začátku a musím přiznat, že tahle libůstka mi přirostla k srdci. Člověk se tu prostě nenudí, je to jako ve vybrané restauraci , když Vám servírují jeden chod za druhým, a vy jste stále překvapováni, co že to tam v kuchyni kuchař připravil , pořád Vám chutná a stále víc a víc se těšíte na další překvapení. Výsledkem je okamžitá rezervace dalšího termínu. Jsem rád, že si tahle kapela našla svoje příznivce tady na Progboardu. Pro ty, co ještě neokusili - dobrou chuť !

Mayak @ 20.05.2020 16:15:36
Ako pomerne veľký fanúšik US progresívne rockovej scény som práve s touto kapelou mal od začiatku problém. Ich ohlas a celkové renomé vo svete je veľmi slušné, ale akosi mi nesadli prvé dva albumy (a to dvojka "Stranger Heads Prevail" je vyložene úspešná), až ku tomuto vyše 80 minútovému opusu som si našiel podstatne lepší vzťah ...
Celá štruktúra a vyznenie kompozícií je úplne odlišné od ostatných US skupín a to milujem trebárs vandergrafovských Discipline, zappovských Frogg Café, alebo avantgardnejších Bent Knee ... paradox ...
Paráda, Danny, Thank You Scientist sú na Progboarde Tvoj "one man show", asi ako v mojom prípade trebárs Perfect Beings ...

jirka 7200 @ 21.05.2020 05:23:57
Slyšel jsem tuto novou desku jen jednou, takže bližší závěry dělat nemohu. Jen malé postřehy. Narozdíl od předešlého alba mám poxit, že ty různé dechové nástroje jsou tu daleko více zapuštěny a integrovány do rockové hudby samotné, s kterou tvoří více méně organický celek. Kapela celkově ubrala kapánek na razantnosti a nahradila je více math rockovými vsuvkami, což zde vnímám jako pozitivum. Zajímavé je, že já tam pořád v dáli slyším tu poučenost melodickým metalcore stylem, ale jsem asi jediný kdo to zmiňuje, co jsem tak juknul do zahraničních recenzí :-)

U této kapely je potřeba mít před poslechem čistou hlavu. Kdo by chtěl rychle zaškatulkovat Thank You Scientist podle klasických kapel prog rockového žánru, tak ten rychle narazí.

Jedna výtka na závěr - délka 84 minut ? Klidně bych to rozpůlil na 2 CD.

Danny @ 21.05.2020 18:23:37
Pánové, díky za komentář i za podněty k zamyšlení.

Tomáš Rojt:
Moc hezký příměr - jako ve vybrané restauraci. Servírují se lahůdky a těšíme na další ochutnávku.

Mayak:
Jak už jsem psal v recenzi, nahrávky Thank You Scientist nejsou stejné a asi je ti koncepce tohoto alba bližší, než ty minulé. Určitým specifikem kapely je kombinace rockových postupů, včetně progresivního rock/metalu a silných jazzových vlivů. Pokud nejsi milovník jazzu, jazz rocku a jejich fúzí, možná ti to nesedlo. Terraformer je poskládán s určitou převahou rockové složky.

jirka 7200:
Je to tak, Terraformer představuje, v rámci standardní široké fúze, hravější podobu tvorby kapely. Je tu math rock s nepravidelnými rytmickými riffy a lichými rytmy, nu jazz, swingující motivy atd. Melodický metalcore tam slyšíš jen ty, protože tu oblast, na rozdíl ode mě, dobře znáš. A s tou délkou příliš dlouhých alb mám problém vždycky, pokud mají významně přes 70 minut, většinou je poslouchám nadvakrát.

Mayak @ 21.05.2020 18:56:41
Danny:
... myslím/vnímam, že môj problém s prvými dvoma albumami TYS je niekde inde, ako v jazze, jazz rocku, či rôznych fúziach, ktoré dokonca často vyhľadávam. Ako príklad - silné jazzové cítenie Chrisa Buzbyho v Echolyn je to, prečo milujem staršie albumy tejto kapely ešte zásadne viac, ako tie novšie ... progresívne metal-coreovú kapelu Between The Buried And Me milujem aj preto, lebo vďaka ich skvelému basákovi (Dan Briggs) je v ich hudbe spústa jazzových elementov ... Bent Knee je mix jazzu, avantgardy, popových prvkov a progresívnych komponentov a mám ich fakt hodne rád ... ale v tejto hudbe (TYS) je niečo (a s jazzom to nemá vôbec nič spoločné), čo mi v globálnej štruktúre bežných kompozícií akosi nesadlo ... asi je to nakoniec len to prosté : líbí/nelíbí...

Danny @ 22.05.2020 16:06:14
Mayak:
Rozumím. Díky za vysvětlení. A kdy se tu objeví nějaká tvá nová recenze? Potřebuju se vzdělávat!