United Progressive Fraternity - Planetary Overload ' Part 1 ' Loss (2019)

Netuším jak to v sobě mají zakódované jiní posluchači, ale já osobně pokud delší dobu poslouchám pouze produkci z vlastní soukromé sbírky, hudbu starší i novější, za nějaký čas mám doslova obrovský hlad po něčem doposud neslyšeném. A je jedno, jestli to jsou nahrávky aktuální, například letošní, nebo stará dříve nahraná alba, která jsou pro posluchače nová z důvodu neznalosti.

Podobný impulz jsem dostal zrovna minulý týden a začal rozbalovat nasyslené obálky a krabky z posledních měsíců, ve kterých se ukrývá moře hudby pro zapáleného jedince natolik interesantní. Z té skrumáže jsem vyčlenil desítku cd, na které jsem měl aktuální rajcovní chuť a která mě do oka kápla sama. Ve oné kupičce se ocitly jak nahrávky sedmdesátkově dobové, tak alba letošní. A jedním z nich je i nový produkt mých oblíbenců UPF.


Pamatujete ještě na australskou prog-rockovou squadru Unitopia a její fantastickou dvojici alb The Garden a Artificial? Pokud ano, tak jistě víte, že jejím rozštěpením vznikly dva soubrory. Southern Empire vedené klávesistou Seanem Timmsem a právě UPF, neboli United Progressive Fraternity, kterým vdechli život zpěvák Mark Trueack, kytarista Matt Williams a perkusionista Tim Irrgang. Poslední dvojice se na desce nové sic nepodílí, ale zato je nahradil člověk v posledních letech s progem neuvěřitelně srostlý, světoběžník a multiinstrumentalista (dokáže hrát snad na vše, co vydává nějaký zvuk :-) Steve Unruh ze spřátelených Samurai of Prog.

Na ploše sedmdesáti pěti minut nám dvojice Trueack-Unruth (ten vytvořil s Markem velmi silné pouto) představuje kolosální hudební dílo tvořené tisícovkou moderních prog-rockových barev a všemožných přiléhajících odstínů. Za podpory několika s kapelou spolupracujících interpretů a desítkami dalších hostů (ten výčet je vskutku impozantní) rozličných instrumentálních profesí, vdechli život dílu nazvanému Planetary Overload ' Part 1 ' Loss. Dá se říci, že to navazuje přesně tam, kde předchůdce Fall in love with the world skončil. Ale připadá mi, že nový materiál je ucelenější, hudebně sevřenější a aranžérsky dotaženější. Jestliže hudba Unitopia v sobě nesla výrazný hitový potenciál a spousta skladeb z vyjmenovaných alb disponovala zpěvnými refrény a množstvím zapamatovatelných fragmentů, hudba UPF stojí na opačném pólu. Zde je kladen maximální důraz na kompoziční finesy jednotlivých skladeb a dokonalou vzájemnou proaranžovanost jednotlivých nástrojů. Hudba je tudíž mnohem méně stravitelná a hůře zapamatovatelná. Sofistikovaný skladatelský přistup a virtuózní schopnosti každého z členů však z jednotlivých položek činí nanejvýš aromatickou hmotu, která je od prvního kontaktu velmi plastická a proměnlivá. Posluchač orientující se v hudbě výše jmenovaných kapel je lapen takřka okamžitě a ihned cítí, jak silný účinek dokáže mít hned první setkání s deskou.

Pro mne je nová práce United Progressive Fraternity přesně taková, jakou jsem si přál aby byla. Hudebně bohatá, instrumentálně zajímavá, aranžérsky ucelená a především nápaditě prvotřídní. Že je její výsledný sound za jedna a Markův pěvecký výkon znovu impozantní nemá vůbec cenu zmiňovat. To jsou prvotní předpoklady, který člověk od dvojice Trueack-Unruth čeká automaticky. A na adresu Artworku Eda Unitsky musím znovu zvolat jen bravo mistře, další velká paráda z vašeho pera.
Od aktuální desky mám jen pramalý odstup a proto budu zatím hodnotit zdrženlivě 4-mi body s pootevřenými vrátky k tomu pátému...
reagovat

john l @ 16.09.2019 09:33:33
Horyno Upf jsem kdysi objevil na tvůj podnět. Debut jsem si hned obstaral, ale na Unitopii nemaj. Tys to v té recenzi trefil. Unitopia byla přístupnější. Jejich alba jsou geniální, což Upf nejsou. Pořád mě tam něco chybí, možná další silná skladatelská osoba vedle Marka. Unitopia byl multifunkční celek, tohle je víc o individualitách. Ale pořád je to slušná grupa. Dvojku jsem si dal do předobjednávek a poslouchám ji asi měsíc. Řekl bych že je o chlup lepší než jednička. Škoda žes nerozpitval jednotlivé skladby, některé by si podrobnější průzkum zasloužili a taky jsi nic neutrousil o druhém disku. Proč?

horyna @ 16.09.2019 13:04:03
Zdravím tě johne: ve smyslu posuzování kvalit Unitopia a UPF -to je velice individuální. Pro mne to nejsou ani tak pokračovatelé, jako dašlí nová kapela, která se dokázala z té původní přerodit. Její sound je krapet jinde a teď „v plném“ angažmá Steva Unruhta zní v několika fragmentech po-Samuraiovsky:-) Určité plochy vykazují vlivy Jethro Tull, Yes... Jestli zde něco postrádáš, vyzkoušej Southern Empire, jejich dvojka mě nakonec chytla ještě o kapánek víc než UPF.

Co se týká rozborů jednotlivých tracků – málo kdy se do podobného pouštím u věcí, které znám teprve chvíli. Tady mne to tolik neba, jako u songů léta v lebeni zakořeněných. Ale souhlasím s tebou, řada, opravdu řada míst je zde maximálně vypiplaných a aranžérsky dokonalých. Co si vybavím-nápady ve skladbách č. 2-prima saxík, boží sólo na bicí v 5-tce, hlasy sirén v sedmé, válečná devítka a ladění sitar, mandolin+housle, nebo naditý monster song č.11 – to je jen několik parád z alba.

O druhém disku jsem nic nenapsal proto, že mne podobné bonus-materiály absolutně nezajímají a nechávají zcela chladným, v 90% je vůbec neposlouchám (v tom kvantu to opravdu nejde:-). Někde jsem jen vyštrachal info-že jde o upravené (ořezané, zjemnělé) verze původních skladeb Unitopia a UPF.

No a porovnání debutu a desky druhé – na to je dnes ještě příliš brzo. Nemám odstup, ale pamatuji se, že první poslechy desky debutové nebyli tolik příjemné jako druhé pokračování. Takže určitě zlepšení.

horyna @ 26.09.2019 06:12:45
Další dva poslechy a je z toho jeden z horkých adeptů na desku letošního roku. Teď už toto parádní, do detailu vybroušené monster prog dílo hodnotím s čistým svědomím za plných pět. Kam se na něj debut hrabe :-) Viva UPF.

PaloM @ 20.10.2019 14:01:07
Marek: na začiatok veľmi pekne ďakujem za tvoje dojmy z albumu. Od Unitopie som mal Garden, to som nedávno vyhodil v rámci očistenia zbierky o napálené CD-R. Dobré, ale pod kožu sa mi nezažralo.
Teraz prvý raz počúvam recenzované CD, pričom jednotku nepoznám. Kompozične sa mi to veľmi páči, ale vyrušuje ma slabý výraz speváka. Chýba mu rockový náboj a vzhľadom na nepochybne tematický obsah, chýba tiež väčší dynamický výraz (napr. ako to vedel P.Gabriel).
Vyzdvihol by som výkon multiinštrumentalistu Unruha (husle). A tiež je obdivuhodné, že pri obrovskom množstve hostí nenavarili nepočúvatelný guláš.
Nehodnotím, po viacerých posluchoch možno zmením názor.
Ešte k inšpiráciám. Dotkli sa celého spektra progresívnych skupín 70. rokov, neaké výrazné napodobeniny tu nepočujem.