Marillion - With Friends From the Orchestra (2019)

01.01.2020 horyna | #

Těžko přetěžko se hodnotí deska, u které má oddaný fanoušek oné kapely pocit, že je naprosto zbytečná. Novinku mých bezmezně milovaných Marillion jsem si nadělil jak jinak než pod stromeček. Vyšla v pravou chvíli, asi s třítýdenním předvánočním předstihem a sotva ji náš agilní dodavatel Music Records dostal na sklad, hnedle jsem po ní vztáhnul ruku a po rychlém doručení na pár dnů odložil stranou, aby byla připravena pro tu správnou chvíli.

Z logiky názvu vyplívá, že nejde o další klasickou studiovku, ale o písně postarší, upravené do orchestrálních aranží. Nebyl jsem proto nijak zvlášť napnut z konečného výsledku a neměl přehnané nutkání tento "patvar" vlastnit. Ale když je člověk fanda, v uvozovkách novou desku svých oblíbenců si velmi rád obstará. Avšak na druhou stranu nepatřím k typově úplně zaslepených sběratelům, co od svých miláčků potřebují za každou cenu úplně všechno. Nezajímají mne výběrovky-k čemu je hromadit, když vlastním desky studiové, kašlu na živáky, které mě nikdy ničím neuspokojovali a nemotivovali, jelikož přímého koncertního zážitku skrze nějaké drážky stejně nikdy nedosáhnete a podobné to mám i s DVD, jež v emočním nápřahu koncertní střet přenést dle mého zkrátka nedokážou. Ale když už mám podobný "výběr" Less is More, který mimochodem hodnotím velice kladně, díky všestranně dokonalému uměleckému zpracování, jež proběhlo úpravou klasických songů do akustických podob, vzal jsem za vděk i touto "slátaninou".

Dle mého by jedno Less… v discografii skupiny bohatě stačilo. Ono se totiž něco podobného děje znovu i na disku letošním, jen místo unplugged verzí tu máme příděl orchestrální. Když se na celý tento projekt dívám povrchně a chci ho smáznout rychlostí švihu vrbového proutku konstatuji, že jde o zbytečnost tahající fandům drobné z peněženek. Ale pohledem samotné kapely najednou člověk zjišťuje, že za celým tímto podnikem je hlavně společná chuť ke kolektivnímu jamování a touha vtisknout několika výrazným skladbám z repertoáru kapely odlišné aranžmá, nechat písně hovořit jiným jazykem a dýchat novým životem.

To, že kluci vsadili na skladby z Hogarthovy éry je celkem logické. Skutečného fandu, který se v repertoáru Marillion perfektně orientuje a zná jej takřka nazpaměť bude jistě zajímat, do kterých alb kapela "hrábla" a které songy do výběru zahrnula. Té hrstce z nás, jež toto dopodrobna zajímá ulehčím pachtění a napíši, jak se věci mají:

Nejstarším vzorkem je píseň Seasons End – ze stejnojmenného alba z 89-tého.
Steskem naplněný emocionální klenot Brave tu dostal zástupce v podobě – The Hollow Man.
Hned další studiovku Afraid of Sunlight – reprezentuje píseň Beyond You.
Pro mne dosti překvapivě bylo podvakrát nabráno z desky následující This Strange Engine - a to skrze píseň titulní a song Estonia, jež výběr otevírá.
Když jdeme po studiové ose dál dopředu, trojici desek okolo přelomu milénia přeskočíme a dostáváme se až pro mnohé k nepřekonatelnému monolitu Marbles – ze kterého byly vylosovány klenoty Fantastic Place a předlouhá Ocean Cloud.
Předposledním zástupcem je skladba relativně nová, poslední kus ze studiovky předešlé Sound… – píseň The Sky Above The Rain.
A jako poslední nám do výčtu už zbývá jen tři minuty trvající singl A collection, umístěný na bonusovém cd k desce Holidays in Eden.

Výběr tedy ne úplně překvapivý, jelikož takové Hollow Man, Fantastic Place, Beyond You, nebo Ocean Cloud si o podobnou úpravu říkají sami. Dle mého se krom jmenovaných, které disponují genialitou už v originálním balení a povedli se i s přidavkem decentní orchestrace – o které je třeba se zmínit, že se nejedná o žádnou nabubřelou symfonickou slátaninu, ale o úsporné aranžmá s využitím klasického smyčcového kvartetu, a malého počtu sekce dechové. Dle informací v bookletu i fotografií, se jedná o samé mladé sličné děvy (a dvojici zástupců rodu mužského). Mě osobně dost pozitivně překvapila nová verze písně Estonia a nic nezkazili ani úpravy ve skladbách This Strange Engine a Seasons End. Naopak taková The Sky Above The Rain mi připadá ještě nudnější než je originál.

Bodovat, či nějak hodnotit album, které nepřináší písně nové, ale pouze kolekci "úprav" nechci.
Za a) jsem v případě Marillion vždy nekriticky zaujatý mým absolutním top favoritem na trhu s hudbou a za b) pokud se nejedná o další/klasickou studiovku, není vlastně ani co hodnotit.

Za mne tedy řeknu jen to, že jsem pochopitelně rád, že Marillion studiově příliš dlouho nemlčí a dávají o sobě vědět i prostřednictvím díla určeného hlavně fajnšmekrům do zvuku, sběratelům a jedincům nimrajícím se ve všemožných aranžérských úpravách.

Že by nám ostatním, příznivcům Hogarthovských Marillion bodla nová-obyčejná studiovka, asi dvakrát mluvit netřeba.


reagovat

pinkman @ 01.01.2020 12:04:48
Horyno řídíš se heslem: jak na nový rok,tak po celý rok? Nebo je to snad náhoda? ;)

Tomáš Rojt @ 01.01.2020 13:39:57
Pořídil jsem si poslední CD Marillion jako takovou radost k Vánocům(a nejsem jak vidím sám 😊) a čekal jsem podobnou úroveň jako u “Less si more”, kteréhož titulu si vážně dost cením . Akustické úpravy jsou vkusně zaranžované a to mně baví . Začátek mi fakt nezklamal, “Estonia” mi hodně baví , u ostatních titulů jsem čekal větší podíl dechů a smyčců. Jsem trochu rozpačitý ( zatím 3 poslechy) s každým ale trochu méně . O zklamání nemůže být řec , ale “Less is more” u mne jasně vede.

john l @ 01.01.2020 14:43:18
horyno kdybys bodovat musel, kdyby tě to nepustilo, kolik bys dal? Mám cédo v letošním plánu, ale když slyším dva zklamané hlasy??

PaloM @ 01.01.2020 18:44:09
No, to je škoda, že si sa takto sklamal. Od včera mám tento album na otestovanie v Hi-res audio. Neplánujem to kúpiť, no som zvedavý.
Ako som už veľakrát písal, nemám dôveru k prerábkam rockovej hudby s pridaním symfonického orchestra, či kvarteta sláčikov. Skoro nikdy to nedopadlo dobre. Napr. Metallica S&M, Jethro Tull á la sláčikové kvarteto, české skupiny.
Neobľúbil som si ani akustický album Marillion, čo spomínate.
Pretože nemám podrobne štúdiovky Marillion napočúvané, je šanca, že ma to zaujme atmosférou nahrávky.

horyna @ 02.01.2020 06:46:14
Pánové zdravím Vás:
Pinkman: náhoda to samozřejmě není, Marillion nám hold vyšli jako vánoční dárek. Samozřejmě, že jsem recku nepsal prvního, ale už 29. a 30.-tého. A že jsem ji nalepil zrovna v ten den? Říkal jsem si, proč ne:-)
Tome: u Marillion si spolu vzájemně rozumíme. Jsem rád, že podobný pohled necítím sám.
Johne: právě v tomto případě jsem tuze rád, že bodování není nevyhnutelné. Já zkrátka nevím. Já tu kapelu zbožňuju, Fish-ovské i Hogarth-ovské období mám skoro vždy za pět. Takže... tý písně jsou v origo skvělé a o nic slabší nejsou ani s decentní orchestrální složkou. Jen to není deska, kterou bych čekal/potřeboval/nemohl bez ní spát...
Palo: ono to není úplně zklamání, je to spíš pocit promarněné šance:-) Nic, co bych musel poslouchat často. Tohle není klasický případ přearanžovaného symfoňáku, který k sobě kapela stůj co stůj narve, aby zněli ještě bombastičtěji. Jde spíš o intimitu s touhou vystihnout další impresionistické nuance, v hudbě Marillion často přítomné. Ty máš stejně jako já rád klasiku a možná i její úspornější formy, tak třeba...

Pegas @ 02.01.2020 15:10:07
Nejsem zas takový fanoušek Marillion a z téhle desky jsem slyšel jenom pár ukázek. Ale tipuju, že to je přesně takový ten případ, že kapela něco znovu nahraje, ono to v zásadě není špatné, poslouchá se to dobře, ale fanoušek si řekne, že to je zbytečné a že má přeci jen raději originály, protože tady pak něco nezazní a chybí mu to. Ať už to jsou různé symfonické nebo akustické pokusy, nebo coververze skladeb jiných interpretů. Často si pak říkám, jestli to nevydávají jenom proto, že potřebují něco vydat, nebo mají závazek u vydavatele a tohle je jednoduchá cesta, přijít s novým materiálem je složitější. Takže chápu, že nějak to ohodnotit je také nesnadné, ale z textu recenze je jasné, jak to působí, body nejsou podstatné.

PaloM @ 05.01.2020 09:14:29
Marek: počúvam album a som za polovicou. Z môjho pohľadu je to jedna katastrofa. Dúfal som, že ma zaujme atmosféra novo aranžovamých skladieb. Ospalé, nudné, rozťahané sláčiky a hlavne, úplne to zabíja spev. Úplne absentuje to, čím si ma Marillion získali. A to je vášeň, citová hĺbka a uveriteľnosť. No tuto si Hogarth povedal, že pred vstupom do štúdia si dá tri tabletky Lexaurínu, bude pekne otvárať ústa a to postačí. Čo na som, že cit zostal pred dverami štúdia? Keby som toto CD dostal do rúk sko prvé z ich diskografie, tak by zostalo aj posledné. Netuším, komu je tento cukrový gýč určený... Už aby konečne nahrali novú a poriadnu rockovú štúdiovku

horyna @ 05.01.2020 09:32:52
Ahoj Palo: tak v tomto směru se spolu diametrálně lišíme. Pocit jaký máš z desky ty, mne naštěstí nepotkal:-) Mě se ty aranžmá líbí. O nějaké ospalosti a nudě nemůže být u mně vůbec řeč.Ttakto většinou mluví o Marillion ti, kdož je nemají rádi, taková pro některé jejich tvorba zkrátka je. Předělané kompozice se v těchto směrech od origo dle mého vůbec neliší, naopka, citlivé aranže zde velmi kvituji. A zpěv mi přijde úplně v normálu. Před třemi dny jsem si dal nahrávku poprvé do sluchátek, asi k celkově pátému poslechu a bylo to dobré, dokonce velmi dobré. Ani slova o přecukrovanosti a kýči mi k tomu vůbec nesedí. Ale však máme každý jíné ušiska a jiné názory, tak to je v pořádku. Taková má debata být:-)
U mne i nadále tak převládá pocit zklamání jen a pouze z prostého faktu, že jde o naprostou zbytečnost.

PaloM @ 05.01.2020 09:46:16
Marek: prepáč, proste to tak cítim. Nemám citovú väzbu na meno Marillion, malá časť ich diskografie je pre mňa nuda, ale ostatné CD sú výborné. No žiaľ, toto "orchestrálne" je dobrá uspávanka pre domov dôchodcov.

EasyRocker @ 05.01.2020 11:33:07
Neslyšel jsem, a ani se nechystám. Všechny nahrávky s orchestrem jsem ze sbírky vyřadil, unisono, protože to většinou dopadlo strašidelně. Nechápu význam, smysl....