Cohen, Leonard - Thanks for the Dance (2019)

27.08.2025 Judith | #

Posmrtně vydané studiové album je podle zpěvákova syna a producenta Adama Cohena třeba vnímat jako doplněk předešlé řádné desky You Want It Darker (2016), na jejíž podobu mohl Leonard dohlížet až do konce. Thanks For The Dance nabízí "vyřazené kousky a B strany". K hlasovým stopám pořízeným během nahrávání o tři roky dříve byl dodatečně vytvořen bohatý, leč nepřehlušující doprovod díky účasti mnoha hostů.

Je dojemné sledovat, jak citlivě drží tyto hebké podušky těžkou hlavu, která chce ještě cosi vyslovit. Podpírají, hladí, nechávají vyznít, reagují na každý pohyb hlasu... Z hudebního hlediska je takový přístup snad až příliš pietní, ale sotva mohl být jiný. Melancholickou a tklivou náladu jemného podkresu tak čeří jen Mistrův rytmizovaný recitativ. V každé písni je právě tolik napětí a energie, kolik vložil on, nakonec to ale vůbec není málo. A nechybí ani momenty vzletu, jasu, odlehčení.

Deska pro zvláštní náladu, která v rámci diskografie určitě nedělá ostudu. V hodnocení pietní nebudu, mám dojem, že by to degradovalo podstatně silnější alba, stejně jako tvůrci však nechám vyznít Leonardova vlastní slova. Poslední skladba má sotva dvě minuty a posluchače nabádá:

Naslouchej kolibříkovi
Jehož křídla nevidíš
Naslouchej kolibříkovi
Neposlouchej mě

Poslouchej motýla
Jehož dny jsou než tři
Naslouchej motýlovi
Ne mně

Naslouchej boží mysli
Které netřeba být
Naslouchej mysli Boha
Neposlouchej mě

Naslouchej kolibříkovi
Jehož křídla nejsou vidět
Naslouchej kolibříkovi
Mě neposlouchej

reagovat

jiří schwarz @ 02.09.2025 01:59:37 | #
Judith, miluju Tě. Že někdo tady zavadí o člověka, který je jedním z těch, kteří mě snad asi nejvíc myšlenkově, citově ovlivnili, toho bych se nenadál. Navíc zavadí o jeho derniéru, která mě ale baví ještě  o chlup víc, než You Want It Darker.
Leonard začínal jako básník, své věci předčítal publiku, tu a tam vzal k tomu kytaru.
A závěr jeho kariéry je vlastně takový návrat. Moc nezpívá, jen recitativy, jak píšeš (no, i tak jsou tady 2-3 "hitovky"l. Recituje své básně, nezpívá (ale přesto intonačně přesný v tom omezeném rozsahu). A jeho nádherný jazyk je ještě krásnější, než v r. 1967. Je střídmější, je úžasné sledovat "zahuštěnost" myšlenek, sbalených do jednoduchosti nádherných rýmů. Každá věc je úžasná, kdybych učil, dal bych kteroukoli k rozboru či jako námět seminární práce. Judith zde uvádí překlad závěrečného kolibříka (bože, jak byl Cohen skromný, neinvazivní). Já si tohle album vybavil nadávno - při setkání prezidentů na Aljašce - Cohen recituje Puppet presidents command. 
Formát 9 písní za 29 minut mi 100% vyhovuje. Dýl se stejně plně nesoustředím (jo, Beatles hráli na začátku kariéry půldinové koncerty a taková byla i stopáž jejich alb).
Krása, krása, krása. To, že Leonard udělal spoustu krás předtím, ho nezbavuje nároku na 5 posmrtných hvězdiček. 

Judith @ 02.09.2025 09:35:52 | #
Jiří Schwarz: Tohle album je óda na lidský hlas. A je to mystérium, co všechno se v takovém hlasu zračí, v pár jednoduchých slovech. Cohenův hlas tu působí jako plamen svíčky v černé tmě - moc daleko nedosáhne, ani se nesnaží tmu popřít, přesto mění všechno. Nástrojový doprovod mu především nepřekáží, což je dobře, hudebně ale deska příliš hladí po srsti a je to na škodu i textům, kterým chybí rovnocenný partner do tance významů, nálad a odstínů. A vůbec nejde o to, jestli je košatý nebo chudý, stejně jako sama o sobě nic neříká délka hudební produkce. Na You Want It Darker zní místo hladké symfonické kaše často jen prostá melodická linka, přesto udělá mnohem víc.

zdenek2512 @ 02.09.2025 17:52:30 | #
Nedávno běžel na Artu šestidílný seriál o Leonardu Cohenoví, manželku ten seriál naprosto uchvátil, shodou okolností jsem před lety koupil kompletní Cohenovo dílo na CD, manželka od té doby neposlouchá nic jiného. I já jsem našel v jeho deskách zalíbení. Debutové album patří k základům veškerého folku, jeho písně interpretoval Vašek Neckář a další. O existenci téhle desky jsem nevěděl. Opravdu zajímavý umělec a člověk.

jiří schwarz @ 03.09.2025 01:11:53 | #
Ten seriál se mi moc líbil. Knihu So Long, Marianne (vlastně životopis Marianny), co mu byla předlohou, jsem předtím čet a myslím, že seriál byl uchopen skvěle, včetně výběru herců. Navíc, Řecko miluju a Hydra (tam jsem žel nebyl) musela být bez aut, jen s oslíky a kumštýřskou atmosférou, úchvatná.
A jen reminiscence podobného, alternativní společnosti na ostrově (Ibize) trochu pod vlivem ledasčeho, další láska: Pink Floyd, film La Vallée a album z tohoto, More.