Red Bazar - Tales From The Bookcase (2016)

Nadvláda britských neoprogresivních gigantů vzniknuvších v průběhu let devadesátých jako jsou Threshold, Arena, či Pallas, pár let už pomalu ustupuje do pozadí. Jejich invenčnost dávno nedosahuje tak závratných horizontů jako ještě před deseti patnácti lety a i když si mnohé z nich stále snaží udržet svůj vysoký kredit (nejlépe se to daří zřejmě IQ, Jadis a Pendragon), ti ostatní pomaloučku odcházejí vstříc důchodcovským zítřkům. Takoví Threshold jsou už dávno jen stínem své největší slávy, Arena v poměru k jejich kdysi nedozírnému kvalitativnímu obsahu na deskách mezi léty 98-05, dnes předkládá dílka jen lehce nadprůměrná a dokonce ani daleko služebně mladší bardi jako Big Big Train, pomalu upadají svou tvorbou do kolovrátkovského znuděného soukolí.

Naštěstí pro prog-rockového fandu vznikají i na ostrovech stále nové a nové kapely, jejichž invenční zaujetí je v dnešní době stále zaznamenání hodné. Na obrovský úspěch Porcupine Tree navazují Armstrongovi Cosmograf, ve stopách Arena jdou svéhlaví Credo, na melancholickou strunu stále intenzivněji brnkají rostoucí Pineapple Thief, čerstvý závan mixu popu s progem předvádí svůdní Lifesigns a naopak energičtější a modernější pojetí progu, nabízí na svých dvou posledních albech mnou nedávno objevení noví ostrovní věrozvěstové Red Bazar.

Ti se po dvou instrumentálních lp a jednom ep, rozhodli mezi sebe angažovat zpěváka Petera Jonese z kapely Tiger Moth Tales. Jeho čerstvý, energický a až melodicky extaticky klenutý vokál, dodal jejich písním to správné aroma a posunul je vstříc lehčí přístupnosti a poslouchatelnosti. Instrumentální kvality potvrdil soubor na obou dílech předchozích, milovník klasických zpívaných kusů si na nich však může lehce vylámat zuby. Právě pro něj je tu však dílo Tales From the Bookcase (vyprávění z knihovny), jehož textová náplň je inspirovány Peteho oblíbenými knihami a jeho výtečný výkon patří mezi největší lákadla dnešních Red Bazar.

Nebývale drsně zní jeho "nástroj" v první části druhého songu Queen Of The Night Part 1., který se ovšem v půli zhoupne do náramně teskné atmosférické části a Peter za sebe nechává promlouvat emoce zbavené jakékoliv syrové slupky. V podobné intonační dimenzi zpěvák pracuje i na začátku třetí Calling On Her, která oplývá vzdušností a oduševnělostí. Že jsou Red Bazar především rockovou kapelou se máme možnost přesvědčit v kytarově riffující řinčící části, která na úvodní selanku poté navazuje. Šestistrunka Andy Wilsona neupomíná na nikoho z prog ostrovní líhně. Jede si svým razantně vytyčeným směrem, ovšem nezapomíná na kvalitní melodické postupy. Atmosférické oblouky, které na nahrávce aplikují především klávesy, rázem přemosťují píseň do progového hájemství a táhle sólo na strunný nástroj přidává potřebnou dávku adrenalinu. Za největší pecku jsem si označil píseň čtvrtou - City And The Stars. Interesantní konstrukční stavbu tu pečlivě vyživují nádherně sestavené, opakující se sólové kytarové linky značné atmosférické bohatosti, čímž píseň zcela nenápadně posazují na piedestal intenzivního dojmového zážitku. A to nemluvím o Peterových precizně sezpívaných vokálních linkách. Následující The Lights Of Home překvapuje opravdu temnými a tvrdými kytarovými riffy a celkově ne příliš veselou atmoškou. I zbytek desky se nese na té nejlepší neo prog rockové vlně. Při šesté Sunset For A New World jsem si rozpomenul na polské Believe a Millenium, ale i zástupce z holandských síní, jako třeba Leap Day.


Třetí album Red Bazar poskytuje prvotřídní směsici umělecky hodnotného neoprogu. Tales From the Bookcase znamená úspěšný krok od čistě instrumentálního přístupu k vokální hudbě. Jednotlivé písně nepostrádají tah, výborné melodie i chytlavé nápady. V Red Bazar vidím budoucnost ostrovního progu. Nesmírně osvěžující záležitost, která vnáší do zatuchající okolní produkce něco ne úplně okoukaného a poctivě živočišného.
reagovat

Brano @ 11.11.2020 11:41:22
Marek,ďakujem za profil a diskografiu skupiny Red Bazar...a tiež samozrejme za skvelú recenziu.Red Bazar urobili veľmi dobre,že angažovali charizmatického nevidiaceho speváka a multi-inštrumentalistu Peta Jonesa,ktorý svojim vokálnym prejavom a vôbec svojou prítomnosťou toto dielo nesmierne obohatil a posunul na vyšší level.CD mám v zbierke a počúvam ho rád.

john l @ 12.11.2020 07:10:04
Já dávám přednost pořád těm největším. Arena vydala v podobě Double Vision jedno ze svých nejlepších alb. Iq hrají na stejné úrovni jako v minulosti, Jadis mám taky na špici a Pallas určitě vylisují zase slušnou bombu. Nové kapely už nemají moc co přinést. Všechno je dávno vymyšleno.

muf @ 12.11.2020 11:12:11
Souhlasím se Johnem. Poslední Arena je i pro mě exkluzivní. Ano, je to změna, ale mě sedla. Vše je o subjektivním vnímání. Mě se líbí ten tah (drive) a energie. IQ - to jsou moji miláčci. Threshold nepatří do mé oblíbené sorty, na rozdíl od zatracovaných Dream Th., které mi svým pojetím vyhovují více a stále si je rád pouštím. Nové kapely, ke kterým řadím i Bazar nemám tak naposlouchané, protože mě stále baví ty "staré" a čas na poslech už nenafouknu. Po prvním poslechu jsem neobjevil nic, co by mě extra upoutalo. Věřím, že po deseti i více to asi bude lepší a lepší, ale kdy budu poslouchat mé oblíbené, to už nevím. Díky tedy za tip, který snad někdy prověřím. Novým kapelám se určitě nebráním. Vzpomínám, jak jsem na doporučení, tuším Horynovy nadšené recenze, zkusil Antonyho Kalugina. A to bylo něco. Slyšel jsem neotřelý styl, který je originální a tomu nešlo odolat. Málokdy se najde něco takového. Toto jsem u Bazaru neobjevil.

legolas @ 13.11.2020 11:05:46
Výborná záležitost. Chytila mě hned při druhé skladbě. Mám v plánu pustit si i loňskou desku. Předpokládám, že bude stejně dobrá. Horyno tvé tipy jsou vynikající. D