Di Meola, Al - Elysium (2015)

Po bííítlsáckém a ryze akustickém albu All Your Life /2013/ Al Di Meola představuje svojí dvacátou čtvrtou studiovou desku pod mýtyckým názvem Elysium. Al se drží dál ve stopách svého zaběhlého stylu kompozice. Na první poslech těžko uchopitelná hudba po melodické stránce, ale geniálně vystavěna pro vedení kytary. Meola zvolil kombinaci elektrických a akustických kytar a kytarových syntezátorů, zvukově navzájem do sebe propletených. Povedená kytarová koláž je podporována různými druhy prekusí. V mnoha skladbách hrají svou podpůrnou roli klávesy, nebo piáno. Klávesy zde spíš podtrhují atmosféru kompozice. Hrají tak, aby nepřekryly kytarové linky, kdežto piáno hraje poskromnu a sóluje pouze ve skladbě Cascade. Toho piána na albu bych osobně přidal víc.

Po zvukovém zpracování se albu nedá téměř nic vytknout. Pokud má posluchač k dispozici kvalitní techniku pro poslech, Elysium mnohem dříve uchopí a natáhne do sebe, než když bude tahle hudba hrát z "konzervy od sardinek". Těžko bych mohl tuhle desku milovat, když bych jí poslouchal na sluchátkách Hama ! Elysium je v porovnání s následným Opusem/2018/ celkově více dravé, je více napojené na volty a je jedním slovem - rychlejší. Al namíchal vskutku kvalitní hudební koktejl, který se mi do hlavy nedostaává jen tak jednoduše. Chce to čas, náladu, odstup a přístup. V hodnocení je to na ***z***** z celkové Di Meolovy diskografie. Je to moc dobrá deska, ale hvězdu jsem ubral za pro mě dlouhou stopáž, 65 minut je už moc. Ke konci mám s poslechem celkem problém a moc se už nesoustředím.
reagovat