McLaughlin, John - Chick Corea : Five Peace Band - Live (2009)

John a Chck se znali už řadu let. Jejich první setkání se uskutečnilo v únoru roku 1969, kdy oba aktéři nahrávali In the Silent Way - album Milese Davise. Když byl před mnoha lety John McLaughlin hostem Marka Ebena v jeho pořadu Na Plovárně, vzpomínám si, jak John vyprávěl o tom, že v těch časech bydlel s Chickem v jednom bytě a experimentovali s LSD.... Jejich další významnná hudební spolupráce se odkládá do roku 1981, kdy oba vystoupili v Montreux jako akustické duo. Dále mám ve sbírce záznam jejich koncertu z roku 2016. Chick si pronajal newyorský klub The Blue Note po dobu osmi týdnů /na oslavu svých 75 narozenin/ a přivádí sem řadu muzikantů, se kterými spolupracoval. Jeden koncert za druhým. Na závěr, dne 11.12.2016 vystupuje spolu s McLaughlinem, Lennym Whitem Victorem Wootenem na baskytaru. Možno vidět ukázky na YouTube.

Five Peace Band je projektem jejich největší oficiální spolupráce. FPB je koncertní 2cd, které zachycuje turné po Evropě, kde skupina odehrála v roce 2008 na 22 koncertů. Cd 1 otvírá McLaughlinova Raju /moje současná topka/ a jako autor si John připisuje na tomto 2cd tři tituly z osmi. Skladba se rozjíždí jako prstová rozcvíčka - klávesy a kytara, než se překlene v něco úžasného. Saxofónista Kenny Garrett předvádí na svůj nástroj, kam až se dá technicky zajít. Chick Corea je autorsky zastoupen dvěma tracky. Cd 1 - druhá píseň - autor Corea je hraná na piáno. V úvoddní Raju hraje Chick na Fender Rhodes a taky v úvodní Raju je basová linka pod proudem, kdežto zde, na druhé The Disguise se začalo šetřit a myslet ekologicky, takže zde hraje kontrabas prosím. Jako trojka na albu FPB z evropského turné byla zvolena McLaughlinova New Blues, Old Bruise, kde se přechází zpět k elektrickému pojetí. V této skldbě začíná vystrkovat růžky bubeník Vinnie Colaluita. Závěr cd 1 patří 28mi minutovému opusu Hymn to Andromeda /Corea/, kde prim hraje klavír, který se postaral o poměrně časově bohaté intro. Sekunduje opět kontrabas. Skladba postupně graduje, ale rytmicky je ve svých zajetých kolejích. Garrett si může plíce vyhrát na sax.

Cd 2 : Začátek se nese v podobném duchu jako na cd 1. První dva tracky přeskočím, ale ještě než to udělám, musím vypíchnout Christiana McBrideho, baskytaristu tohoto turné, který všechny držel krásně pohromadě a navíc je majitelem osmi cen Grammy, to se taky počítá. A jdu na post číslo tři, skladbu In a Silent Way. Stejnojmenné album Milese Davise /1969/, stejnojmenná píseň z tohoto alba, je jakýsi pionýrský kousek nového hudebního směru zvaný jazzrock, formující se začátkem sedmdesátých let. Skopina FPB si tuhle skladbu zvolila pro cd2 jako první jazzový standard, který hraje ku závěru a jako host zde vystoupí po boku Chicka Corey Herbie Hancock na piáno. Cd 2 končí duetem Corea - piáno, McLaughlin - el. kytara a standardem číslo dvě Someday My Prince Will Come.

Tohle je hudba hodna pozornosti. Co jsem si všiml na tomto live je to, že John ubral ze svého kytarového ega. V rychlém hodnocení ****z***** Skvělý živák, který dostal v roce 2010 cenu Grammy za nejlepší jazzové instrumentální album.

reagovat

stargazer @ 29.08.2024 16:45:58
John McLaughlin se s pianistou a klávesákem Herbie Hancockem od Davisových alb v období jazzrocku ranných sedmdesátek dost míjel. Jejich další spolupráci jsem zaregistroval až v roce 1994, kdy vyšla placka CARNEGIE HALL SALUTES THE JAZZ MASTERS. Byla to koncertně - společenská akce k 50th Anniversary Verve a John spolu s H.H. nahráli na výroční cd dva kousky : 
"Turn out The Stars"  A tribute to Bill Evans /H.H. - piano, J.McL. - el. guitar/
"It's About That Time"  A tribute to Miles Davis /H.H. - keys, J.McL - el. guitar, Gary Thomas - sax, Jeff Lorber - keys, Renee Rosnes - piano, Tom Barney - bass, Omar Hakim - drums, Don Alias - percussion.
Tahle Milesova skladba, kde originálu patří polovina vinylu, byla zredukována do čtyř minut. Koncertní verze na FPB je na dvaceti minutách, což mi příjde přirozenější.