Omnific, The - The Mind's Eye (2019)

Pokud sledujete tvorbu mladých hudebníků, například na Bandcampu, asi jste si všimli, kolik z nich realizuje své vize čistě instrumentální formou. Nenajdete ale druhou skupinu, která by si k tomu vzala dvě baskytary, bicí a navíc už jen decentní syntezátor. Australské trio ukazuje, že i v tomto navýsost netradičním nástrojovém uspořádání je možné posluchači předložit ucelený hudební vesmír.

Hudba The Omnific je imaginativní a hravá, zároveň také precizně promyšlená, technicky propracovaná a místy i dost rázná. Pětadvacetiminutové EP The Mind's Eye je jejich nejjemnější deska. Vlastně je to taková meditační hudba pro rockery. Zatímco rozbředlé éterické "relaxační" nahrávky mě obvykle leda tak vytočí, hutný basový zvuk vypodložený nekompromisními bicími je pro moje nervy učiněný balzám.

Nezbytnou dekompresi obstará úvodní The Stoic, následující Khimaira se pak odpíchne do nebeských výšin. Vystřídá ji opět důraznější, strojově přesný kus. Čtvrtá skladba začíná zurčením potůčku, které předznamenává soustředěnější, introspektivní část zvukového zážitku. Někde tady mi spolehlivě docházejí slova (nevídaný jev :)), takže můžu říct jen tolik, že až do konce je to lepší a lepší. Barevné, velkoryse otevřené, ale přitom solidně uzemněné hudební představení.

Pro seznámení s The Omnific skvěle poslouží předcházející EP Kismet, které nabízí pestřejší kolekci skladeb. Pro mě je dosavadním vyvrcholením jejich tvorby právě The Mind's Eye. Tvoří od první do poslední minuty dokonale vystavěný celek, navíc se tu podařilo s danými možnostmi vytvořit něco skutečně nevídaného. Následující dlouhohrající deska odhaluje už i limity nástrojového obsazení - úplně všechno se baskytarou přece jen vyjádřit nedá. Toho, co lze, ale mnohem víc, než bych si kdy dokázala představit.
reagovat