White, Lenny - Big City (1977)

Album mě upoutalo ještě před poslechem svým obalem. Jestli u nějakých desek souvisí výtvarná stránka a hudba ukrývající se v útrobách daného nosiče, pak je tento příklad z mého hlediska doveden na výbornou. Ten obal je svým způsobem zábavný, chytře vymyšlený, propracovaný, vtipný atd.... stejně jako ta hudba, nacházející se uvnitř. 
Lennyho druhé sólové album je co do účasti hostů stejně bohaté na velká jména, jako jeho debut Venusian Summer. Úvodní titul pod stejným názvem jako deska je rozdělen do dvou sekcí. První část představuje Lennyho jako bubeníka a hráče na syntezátor a jeho hosty jsou dechaři ze spolku Tower of Power, načež v druhé půli skladbu přebírají chlapi z Brian Auger's Oblivion Express a vytváří naprosto jinou atmosféru, než v úvodu. Jako jediná zpívaná na albu je dvojka Sweet Dreamer. Vokál Lindy Tillery doprovází krom jiných Herbie Hancock na elektrické piáno a Ray Gomez na akustickou kytaru. V následných dvou interludes se mihne Marcus Miller na basu a Michael Gibbs coby šéf klasického orchestru. M. Gibbs spolupracoval i s Johnem McLaughlinem /Apocalypse, Mediterranean concerto/. Rapid Transit - super rychlá skladba, kde to pálí opět Hancock na piáno, obklopen a doprovázen zajímavými aranžemi ostatních. 
Dreams Come And Go Away - jazzrock se dvěma kytarami a s klasiským kombem M. Gibbse. V závěru značná gradace všech.
Enchanted Pool Suite je nejdelší a nejpropracovanější skladba alba. Má necelých deset minut a je rozdělena do tří vět. V první větě se představí Jerry Goodman na housle a Jan Hammer na piáno. Vše na podkladu Gibbsova smyšcového orchestru. Je to krátký melancholický úvod pro následující jízdu. Ve druhé větě si zahrál Miroslav Vitoš na akustickou basu /pizzicato/ doprovázen lahodnými tóny harfy a smyčcového orchestru. I tento part je takové rozjímání před pětiminutovám nářezem pod názvem The Ritual. Tady si to rozdávají jako sólisti Goodman - housle, Hammer - Minimoog, el. piano, Gary King - bass a somozdřejmě Lenny na bicí. Svůj velký podíl má i v tomto případě orchestr Michaela Gibbse, který do skladby vtiskl zajímavé, melodicky pořád dokola rotující pasáže. 
Závěr And We Meet Again je jakoby z koncertu, ale podle mého názoru, publikum bylo dodatečně přimícháno do skladby ve studiu. Závěrečná jazzrokovka trochu přípomíná konceptem poslední skladbu z Venusian Summer a to tím, že tady máme taky dva sólující kytaristy, tentokrát Neala Schona a Raye Gomeze. Klávesy jsou v režii Briana Augera a na saxofon válí Bernnie Maupin. 

Big City famózní fusion, milovník tohoto stylu by si tento počin neměl nechat ujít. Hodnocení : I přes ty interlude a bubenický medajlon Ritmo Loco, které mě moc neoslovily, dávám ... *****z***** s odřenýma ušima.
Kdyby skladba Enchandted Pool Suite vyšla místo prvních dvou na Lennyho debutu Venusian Summer, naprosto s jistotou bych prohlásil, že by to bylo nejlepší dílo na poli fusion hudby všech dob.


reagovat