Unitopia - Seven Chambers (2023)

Po delší pauze a v podstatně obměněné sestavě jsou australští progeři lepší než kdy dřív. Hlavním dojmem z osmdesáti minut desky je plynulost a energičnost, s níž je tady vše propojeno. U předchozích alb jsem místy měla pocit kudrlinek připevněných na vcelku generický podklad a též jakési nezávaznosti, odtažitosti barevného světa, který existuje sám pro sebe. Seven Chambers je o stupínek temnější, současně však působí živěji, opravdověji. Přibyla naléhavost a každá linka v bohaté orchestraci je důsledně provázaná s tepajícím celkem.

Zakladatelská dvojice zůstala: za mikrofonem Mark Trueack, u kláves Sean Timms. Kytaru převzal John Greenwood, pro něhož je hudební dráha splněným snem po celoživotní práci plastického chirurga v popáleninovém centru. Skrytým esem je rytmika: basista Alphonso Johnson i bubeník Chester Thompson mají řadu bohatých zkušeností ze světa fusion, například společně hráli na albu Black Market Weather Report. (Čtyři kratší skladby odbubnoval hostující Brody Green, Thompson je ovšem ke slyšení na dobrých padesáti minutách alba a je ve všech materiálech uváděn jako řádný člen skupiny.) Sestavu doplňuje respektovaný multiinstrumentalista Steve Unruh, který má na starosti především flétnu a housle.

Název i obal odkazuje k lidskému srdci a stavba desky by se dala přirovnat ke krevnímu řečišti s jeho bohatými meandry. Každý z šesti muzikantů přispěl námětem k jedné písni, sedmá Helen je pak věnována zakladatelce dětské kardiologie Helen B. Taussig. Všechny skladby se zabývají situacemi, kdy člověka zrazuje jeho zdraví, ať už náhlou příhodou nebo plíživým rozvratem. Přetékají chutí do života, která naráží na nemilosrdné limity. Právě ty ale dávají vyniknout křehkosti a kráse každého okamžiku, jejž nám bylo dopřáno naplnit. Něco se se mnou stalo, něco je špatně - a tolik toho ještě chci zažít a dát! Kdybych tak tohle rozbité srdce dál udržel v chodu... 

Ze skladeb naštěstí nekape cukr; právě ten bylo nutno ze života vyškrtnout v třetí Bittersweet... Převažující nálada je rozmáchle vzdušná, kapela se ale umí i řádně opřít do strun, skladatelské ambice rozhodně nepohřbily rockový tah na branku. Album nabízí silný zážitek, který chce svůj čas. Líbilo se mi už při prvním poslechu, ale naplno jsem ho ocenila až po roční pauze, a to díky čerstvě vydanému živáku Alive and Kicking, který mi skladby připomněl. Suverénní zručnost zkušených muzikantů je na Seven Chambers plně ve službách zmoudřele radostného, procítěně vitálního celku. Tahle bohatá hostina posluchači neucpe trubky, i když chodů je nepočítaně. Jsou ale zdravě vyvážené a vpravdě občerstvující.
reagovat