White, Lenny - Renderors of Spirit (1996)

Nevím, jestli měl tento americký fusion bubeník v druhé půli devadesátých let výrazné tvůrčí období...ale vše tomu nasvědčuje. Po více jak dvanácti letech od alba Attitude/1983/, přichází v devadesátém pátém se svojí šestou sólovou deskou Present Tense a hned o rok později na ní navazuje albem Renderors of Spirit. A devadesátky zakončil fošnou Edge/1998/, která se mi jeví z těch tří jmenovaných jako nejmíň dokonalá - i když jsem po posledním poslechu /listopad 2024/ malinko otočil a Edge mi paslo přesně do mého gusta.
 
Renderors of Spirit je dramaturgií jinde, než předchozí Present Tense. RoS je zaměřený svým zvukem hlavně do rytmické sekce, kterou se obklopuje snad vším ze světa jazzu, funky, r&b a něco rapu. Lenny se tady vydal mírně jinou cestou, než u počinu Presente Tense, přesto si zachovává svůj vlastní ksichtík. Ten face spočívá v jeho dokonalém citu pro aranžmá a produkci. 
Takže Lenny vyrazil vstříc světu v roce 1996 jinak - krom výrazné rytmiky, a silnými vokálními songy /Walk on By , Sailing , Beggin'/ a rapem /2000 Countdown/. Pracuje hlavně s piánem, saxofonem, trubkou, klarinetem a syntezátory. Kytara hraje v detailu. A v detailu se nesou celou nahrávkou různé hudební vychytávky, které při soustředěném poslechu ji obohacují. 
Renderors of Spirit je album, které si bude užívat hlavně posluchač z fanouškovské základny Lennyho Whitea. A to jsem já. Pro mě měla deska skrytý náboj, objevený až později. Rozhoduji se mezi dobrou a výbornou deskou : Lenny White má málo sólových alb. Když pominu jeho skupinu Twennynine /roky 1979-81/, tak je jich od roku 1975 do RoS šest. V této konkurenci si Lenny "odemně" vysloužil ****z*****
reagovat