Cobham, Billy - Shabazz (1975)

Shabazz je v pořadí čtvrté album v diskografii BC a zároveň první živák. Jsou na něm pouze čtyři songy, ale to opravdu stačí na to, aby přesvědčily milovníky jazzrocku a fusion o tom, že se jedná o hudební klenot, kde se mísí ruku v ruce neuvěřitelná souhra a technika hry všech šesti zůčastněných. Pro Shabazz byly použity záznamy dvou stage : Z Montreux se použil track Taurian Matador, zbylé tři byly pořízeny z londýnského Rainbow Theatre a všechny jsou z jednoho turné roku 1974.

Shabazz - otvírák začíná kanonádou bicích, Billy provětrá svoji soupravu a předvádí zvuk své baterie. Skladba přechází do režimu všech tří dechařů, kteří na začátku hrají jako big band a prakticky jim tento song patří. Kytarista John Abercrombie hraje v pozadí a patří mu levá strana. Klávesák Milcho Leviev hraje zprava a taky spíš jako podklad pro dechy. Za půlkou skladdby dostane krátký prostor. Dechaři hrají víceméně free jazzové figury. Skladba mění tempa, všichni se podřizují Cobhamovi, který to žene nakvalt a pak přibrzdí. Co na tom obdivuji je to, že se nikdo neztratí a nástupy jsou přesné. To je ta souhra, kterou jsem zmiňoval v úvodu.
Taurian Matador /Spectrum 1974/ Tahle skladba má rychlý nástup, přechází do saxofonového sóla Michaela Breckera, celé je to pekelně rozjeté - pak to Billy utne a sólují pouze klávesy. Kapela se přidá po krátké době a všichni si to sfiští do finále.
Red Baron /Spectrum 1974/ Funky skladba s jazzovou příchutí, kde sóluje na trumpetu Randy Brecker a tady si střihne své sólo i John Abercrombie. On dostal prostoru i na předchozím Taurianu, ale to byly spíš takové "štěky".
Tenth Pinn je hlavně o Billyho bubenickém umění. Melodicky je skladba neuchopitelná, ale pro náročného posluchače, žádná překážka. Glen Ferrs sóluje na trombón, svou hru kroutí a ohýbá pomocí nějaké krabičky /asi Wah Wah/, vytváří zajímavou paletu zvláštních zvuků. No a nakonec se předvede i sám kapelník se svým umem a zakončuje bubenickým sólem. Pracuje s dynamikou i citem, napětím a relaxem. 

Shabazz je pro mě jeden z nejlepších koncertů, které má Cobham ve svém portfoliu. Je to naprostá špička své doby. Dvě nové skladby přidávají na ještě větší zajímavosti nahrávky. Myslím, že zaslouženě *****z*****

stargazer @ 26.12.2024 09:56:22
Tohle album je vlastně poslední, kde si zahrál kytarista John Abercrombie. Vystřídal ho John Scofield a následná deska A Funky Thide of Sings je ve Scofildově kytarové režii.. Abercrombie není tak opěvovaný jako Tommy Bolin nebo zrovna Scofield, ale u Cobhama ve své době zanechal velmi důležitou stopu na postu jazzové kytary. Díky za ni Johne.