Cale, John - POPtical Illusion (2024)
1. God Made Me Do It (don't ask me again) – 4:48
2. Davies and Wales – 4:15
3. Calling You Out – 4:49
4. Edge of Reason – 5:23
5. I'm Angry – 5:25
6. How We See the Light – 4:45
7. Company Commander – 4:07
8. Setting Fires – 5:40
9. Shark-Shark – 5:00 *
10. Funkball the Brewster – 5:34
11. All to the Good – 4:30 **
12. Laughing in My Sleep – 5:34
13. There Will Be No River – 3:58
Japanese edition bonus tracks:
14. Running Out - 4:15
15. Invention of Language - 5:38
Bonus 7":
13. Beethoven in the Old West - 6:12
14. News of Nicholas - 4:30
* The CD version of "Shark-Shark" is different from the version available on vinyl.
** "All to the Good" is only included on the CD version.
All songs written by John Cale.
Obsazení:
John Cale – vocals, keyboards, synths, organ, bass organ, piano, electric piano, empirical egyptian scale piano, electric keyboard, vintage keys, sampler, sampletron, guitars, de-tuned electric guitar, bass, fretless bass, noises, drums, percussion
Dustin Boyer – guitars, acoustic guitar, noises
Nita Scott – programming, sampler, keyboards, bass, drums, noises, backing vocals
Tohle album mě rozjařuje. Určitě je proti loňskému Mercy optimističtější, ale vlastně mě rozjařuje jeho samotná existence. Už předešlá deska byla pro fanoušky tohoto svébytnéhu umělce trochu navíc, neočekávaný pozdní dodatek k velmi bohaté diskografii. Cale tam ze sebe vydal všechno, emocionálně šel až na dřeň. Tíživé myšlenky, zřetelný pěvecký výraz, zásadní témata. Byla by to velmi důstojná tečka - jenže konec se jaksi ne a ne dostavit. V očištěném a vyprázdněném vnitřním prostoru vytryskl nový pramen.
Není to až tak přímočaré, ovšem. Na POPtical Illusion je znát únava, tíha dlouhých let, na druhou stranu Mercy určitě nebylo jen čistě depresivní. Přesto se nálada obou alb opravdu liší jako noc a den. Hudebně mají společného hodně, zejména volnější stavbu skladeb a převažující elektronické instrumenty. Proti vláčně hloubavému Mercy je POPtical Illusion ráznější, rytmičtější. V pozadí obvykle běží výrazný pravidelný sampl, takže zpěv působí melodičtěji, plynuleji proti naléhavosti dramatických odmlk. Texty se převážně vracejí do mládí skrze drobné, letmo nahozené příběhy.
Slovní hříčka op (optický) / pop byla populární už v šedesátých letech, oba pojmy mají své místo v dějinách výtvarné kultury. Částečně to reflektuje i obal, který svou pastelovou barevností připomíná Warholovy sériové portréty Marilyn Monroe, u většiny skladeb je navíc velmi snadné představit si nějaký ten geometrický terčík, z nějž přechází zrak. Hudba umí zamotat hlavu, trochu jako bláznivé kroužení prostorem z přebytků bujnosti. Může měnit vnímání, ale jen v náznaku, hravě, s lehkostí.
Album mě nezasáhlo tak hluboce jako Mercy, ale poslouchám ho opakovaně a s chutí.
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x