Scofield, John - East Meets West (1977)

John Scofield mě svým studoivým debutem nijak neoslnil, ale současně mě utvrdil v tom, že je velmi schopný skladatel a kytarista. Scofielda jsem si pořídil díky albumům Billyho Cobhama, na kterých se podílel. Tehdy jsem se rozhodoval jestli založit cd sbírku od Johna Abercrombieho /taky hrál u Cobhama/ nebo tu Scofieldovu. Tenkrát internet byl luxus a ještě poloprázdný na informace hudebního typu, tak jsem chodíval často do Bontonlandu na Václaváku a tam si pouštěl jejich alba na porovnání a na koho volba kompletizace padne. Scofieldova hra mi padla více do mého vkusu a současně jeho diskografie /už i v té době/ byla velmi bohatá.

Album East Meets West je založeno na poměrně krátké časové stopáži. John vsadil na zajímavý přístup ke kompozicím. Hudebníci na desce jsou v sestavě kytara, basa, bicí a trumpeta. První song představuje celý kvartet ve své plné palební hudební síle, kde se prezentují všichni čtyři a navíc jako otvírák alba ho považuji za nejvíce vydařený. Následuje kytarový medajlon pouze od Johna. Skladba Amy /who Else?/ je kytarové nocturno, kdy Scofield hraje podkladovou kytaru a druhá vybrnkává melodii. Je sám. Třetí song Blues for Okinawa je hlavně o rytmické čáati. /Bicí, basa a kytara/ Perlí tady kontrabas Clinta Houstona. Song je založen na velmi silném akustickém basovém základě. Basové reproduktory - těšte se !! Tohle vás zaručeně provětrá. Jak už jsem v úvodu nastílnil to, že na albu hraje i trumpeta, tak ta otvírá druhou stranu vinylu. Zjednodušeně řečeno - skladby Public Domain a V jsou jediné zahrané v kvartetu. Předposlední Un Toco Loco - Balet je jazzová exhibice v tandemu bicí a kytara. Je to taková rychlá vyhrávka, kde se hledí spíš na techniku, než na melodii. Závěrečná Ida Lupino posluchači dopřeje v klidu doplout do přístavu a v pohodě vystoupit z této jazzové bárky, zmítané v bouři a bezvětří v oceánu jazzového světa. 
EMW je album, které bych jako celek pro seznámení se Scofieldem nedoporučoval. Jsou tu velmi krásné věci z mého pohledu, např. úvod a závěr se mi zdají být reprezentativní, ale jako celek je to spíš pro sběratele a kompletisty. Osobně jsem s tímto albem spíše spokojen. Jedna to být určitě nemůže, tři možná, ale u mě velmi silné **z*****
reagovat