Scofield, John - Rough House (1979)

Druhé studiové album Johna Scofílda je hudebně úplně někde jinde, než debut East Meets West /1977/. Scofield nahrává Rough House v západoněmeckém Stuttgartu /27/11/1978/ a je to jeho druhý počin z této země. První se jmenoval Live a byl to záznam koncertu z Mnichova /4/11/1977/. 
John Scofield na konci sedmdesátých let byl ještě - kulantně řečeno druholigový kytarista, ale měl už za sebou spolupráci např. s Billym Cobhamem. 
Album Rough House je zahrané v sestavě kytara, basa a kontrabas, piáno a bicí. Scofield je autorem pěti songů ze šesti. Triple Play /ta jediná ne od JS/ je skladba od Hala Galpera, pianisty na této desce a jeho hra mě doslova posadila na zadek. Neznámé jméno, ale pan pianista se umí do svého nástroje pořádně prstama zabořit. /Píšu to zde z pohledu lajka, který neumí na nic hrát, přesto mě hra Galpera nějak oslovila a skuteční klavírní virtuozově třeba budou nad jeho stylem hry ohrnovat nos, nevím, jen glosuji/. Dále se pozastavím nad bubeníkem Adamem NussBaumem. Tento hráč bude sekundovat Scofieldovi i v budoucnu a  na RH si odbyl svou velmi působivou premiéru.
Když bych chtěl porovnat toto album z deskami, které poslouchám a jsou podobného hudebního ražení a ze stejného roku vydání, Rough House je velmi surové, neotesané a nevyumělkované album různými studiovými vychytávkami. Chlapi prostě přišli v kvartetu a odehráli to na první max. druhou dobrou a hotovo. A v tom je to kouzlo. Žádné výdobytky a technické novinky konce sedmdesátek, žádné manýry, prostě jen hudba a výkony. John se fakt snaží přesvědčit ostatní, že zvládá jak rychlost, tak i feeling. Osobně si myslím, že jako kytarista hraje sice velmi dobře, ale na pozdějších nahrávkách do svého feelingu zachytí více citu. 

Rough House je album pro sběratele a kompletisty. Na své by si mohli přijít i milovníci jazzového piána, protože Hal Galper odvedl kvalitní přednes. RH se svýmí čtyřmi, poměrné energickými skladbami je u mě za ***z*****. Dobrá práce !!