Scofield, John - I Can See Your House From Here (1994)

Tento titul je ve Scofieldově doskografii třetí spolupráce s další kytarovou hvězdou - Patem Mathenym. První spolupráce, album Solar /1983/, nahrál John s Johnem Abercrombiem. Další, poměrně nevýrazná kytarová spolupúráce se mihla na albu Blue Matter /1987/, kde si zahrál doprovodnou kytaru okrajově Hiram Bullock. Album Grace Under Pressure /1992/ je od tohoto titulu vzdálené jen dva roky zpět, a tady si to John užil naplno s Billem Friesellem. Malá rekapitulace kytarových spoluprací na deskách Johna Scofielda po rok 1994. 

V prosinci v devadesátém třetím se Scofield spojuje s Patem Methenym a 5. dubna 1994 vyšla deska jejich spolupráce pod názvem I can See Your House From Here. Album dvou kytarových superstar, doplněné pouze o bicí a baskytaru, aby jejich kytarové souznění nenarušovaly nebo netříštily další nástroje, se ve výsledku velmi povedlo. Srdce nahrávky /drums & bass/ obstarávájí  již zavedená jména u Johna S., Bill Stewart /bicí/ a Steve Swallow - basák, producent, co naposledy hrál s J.S. na albu Out Like a Light /1982/. Musím konstatovat, že kytarové techniky obou zúčastněných si jsou velmi podobné. Proto je v bookletu informace o tom, že JS hraje z levého kanálu a Pat z pravého. Díky bohu zato. Ale z druhé strany, nutno také dodat, že jejich kytary mají poměrně rozdílný zvuk. 
Čeho si na tomto albu vysoce cením, je fakt, že John Scofield přišel s naprosto novými songy, které ještě nikde jinde nehrál. Přispěl šesti kousky do jedenácti dílného koláče. U Pata M. nevím, jeho tvorbu vůbec neznám.  Když mi Spotify nabídla nějaké jeho práce, musím přiznat, že na mě zapůsobily.
Album se nese v celkově ležérnějším rozpoložení, dojde na akustické minimalistiky nebo lehké  kytarové syntezátory z Methenyho strany. Sice žádné jamy, ale naprosto uvolněná atmosféra /na mě až příliš/, dokomalá spolupráce a vzájemný respekt mezi sebou a sami k sobě, toto album staví na úroveň skvělých světových instrumentálních prací, mezi dvěma kytarovými superstar. Podle mě, co tomuto titulu ubližuje, je jeho časová délka. Něco málo pod sedmdesát minut je poměrné velká porce hudby. Osobně jsem zastáncem 50ti max. 55 minut pro tento druh hudby. Každopádně hodnocení bude vysoké. Dávám velmi silné , skoro až pětihvězdné ****z***** Na top by na této desce muselo být vice songů typu jako The Red One. Ten je pro mě vrchol alba.


reagovat