Audience - Friend's Friend's Friend (1970)

Tenhle poklad sedmdesátých roků mi pomohl vyštrachat stejně jako jemu mnoho podobných kolega hejkalík. Na recenzi jsem narazil náhodou a nebýt cirkusově střiženého crazy obalu, možná bych šel bez zájmu a počtení o dům dál. Tahle zastávka se ale vyplatila a rázem přetavila v pořádnou porci zvědavosti. S pomocí Discogs ležela deska tři měsíce na kraji stolu s dalšími adepty až do minulého týdne, kdy na ni přišla ta správná chuť.

Když bych měl do nějaké posloupnosti zahrnout přednosti a klady které mne na kapele Audience, potažmo desce Friends, Friends, Friend zaujali nejvíce, pořadí by bylo asi následující. Vše odstartovala-

a) hejkalova recenze

b) šaškoidní obal

c) emotivní přednes zpěváka Howarda Wertha místy připomínající Micka Jaggera

d) nástrojové obsazení s lahodně prozpěvující flétnou a často temně dunícím ságem

e) slušná zásoba zvukomalebných, elektriky zbavených poloh

f) celková jazzová orientace většiny skladeb a jejich variabilní šíře

a pak také píseň č. 6. nazvaná Ebony Variations – svým charakterem a nástrojovým obsazení tolik mi připomínající milované Moody Blues (snad vyjma klasicistně-lidovkových pasáží vně).



Takže...hejkalovi obrovské díky za prima objev a pět bodů pro Audience - novou to srdeční recenzentovu záležitost.
reagovat

horyna @ 26.09.2019 06:05:39
Díky za reakce k tomuto parádně osvěžujícímu dílu. Je dobře, že je nác víc co kapelu známe.

Čo bolo naznačené na debute, sa na albume Friend’s friend’s friend (priateľ priateľovho priateľa) rozvinulo naplno. Deväť skladieb oproti debutu pridalo na minutáži (nájdu sa tu päť-šesť minútové veci, dokonca osemminútové vrcholné číslo s názvom Raid) a schopnosť pretaviť naliehavé veselé i smutné emócie do hudby založenej na akustickej gitare a dychoch doviedla Audience k dokonalosti. Navyše pribudlo rockovej tvrdosti, a to aj v džezovejšie nadýchaných pasážach. Zo skladieb vyzdvihnem tri. Prvú, radosťou (a krajinkou, preklad do angličtiny nutný) naplnenú Belladonna moonshine. Drhú, upískanú melanchóliu It brings a tear a tretiu, neskutočne „temnú“ rockovú jazdu Raid. Ostatok materiálu však nezaostáva (rozprávkový nádych Ebony variations jednoducho musím zmieniť aspoň mimo záznam), takže pre akéhokoľvek bádateľa v oblasti rockových vykopávok je to zlatá baňa.

Môj najobľúbenejší album Audience. Ak chce niekto vyskúšať jediný album skupiny, nech si vyberie tento. Päť hviezd nedám iba preto, aby sa tu mohla rozpútať diskusia o tom „najpodstatnejšom“, samozrejme, o hviezdičkovaní. Ále, viete čo? Dám! A teraz sa z toho vysomárte. :)

reagovat

Jarda P @ 25.09.2019 10:37:39
Vynikající první 3 desky, ta čtvrtá "jen" dobrá. Toť mé hodnocení zapomenuté kapely, kterou jsem poznal teprve nedávno.

luk63 @ 25.09.2019 12:59:07
Také mám první tři alba na CD a zatím jsem se jich nezbavil. Příjemná hudba.