R.E.M. - Monster (1994)

Nával grungeové vlny na počátku 90. let zasáhl kdekoho, ten úder nového drsného zvuku byl ohromně mocný a měl celosvětový dosah. Těžko mohli zůstat stranou Stipe a spol., kteří měli ke grunge blízko osobně, ale byli svou hudbou v 80. letech jedním ze zdrojů inspirace. Navíc se hoši inspirovali i garážovým rockem 60. a 70. let . nahráli i cover I Wanna Be Your Dog od The Stooges.

What´s The Frequency, Kenneth? a hned na úvod nás zavalí rozostřený, drsný zvuk, zahalující jinak jemné melodie kapely. Také Stipeův hlas se musí probojovávat odkudsi ze druhého břehu. Je tu ale pěkně malebné sólo na hammondy, které trochu prosvětlují tu čerň. Crush with Eyeliner je vystavěna podobně, Stipe ale přináší více melodií a ty pak explodují ve vychytaném, málem stadionovém refrénu. Jinak jsou tu ale R.E.M. obnaženi na kost - taková je celá deska. King of Comedy můžeme s trochou nadsázky a odvahy nazvat hitem - upalující, klopotné tempo, skrumáže různých zvukových patvarů, ale přímo na solar bušící refrén. Jinak ale ochutnáváme nekompromisní "nový" zvukový přístup plnými hrstmi, ty melodie zkrátka musíte pod tou slupkou lovit. I Don´t Sleep, I Dream má krásně potemnělou melodickou linku, ano, tady určitě z vřelého smutného Stipeova hrdla identifikujeme kapelu jménem R.E.M. Jemná, prostá, tklivá skladba, zasažená jen málo novým zvukem. Star 69 je naopak rychlopalný rockový kanón, chrlící šrapnely po celou dobu své divoké, nikým neřízené tříminutové jízdy. Vyplivne vás to jako zpráskaného psa. Naproti tomu krásnou baladou je Strange Currencies, zachovávající tradici krásně promyšlených melodií, přístupných i masám. Důstojný pokračovatel Everybody Hurts, ale i dalších podobných z dávnější minulosti. Jsou tu jen lehké samplované zvuky, dotvářející rytmus. Tongue je další klidná, klavírem vkusně dochucená skladba s hladivými vokály, komorního charakteru, přinášející uklidnění v té zvukové bouři. Bang and Blame - zvuková novota s umělou rytmikou se zvrhne v poctivou rockovou jízdu, ve druhé půli se dokonce dostaví jakás-takás melodie. Psychedelická, ospalá nálada. I Took Your Name - příval zahulených na sebe vrstvených riffů kytar s unaveným Stipem zní skoro jako z jiné planety, je to řízený chaos, je tu ale báječná sólová vsuvka, která vás nenechá usnout. Let Me In je dalším přívalem nové energetické zvukové masy, jinak je ale skladba zcela neagresívní, snad až nerocková. Úplně v jiné aranžérské podobě by se snad mohla ocitnout na nějaké folkové desce. Jsou tu Buckovy hladivé varhany. Circus Envy je drsnou jízdou, tady se nový přístup na poli zvuku uplatnil snad nejvíc - rachoty a víření všeho možného druhu vaše nervy a uši doslova zahlcují, až máte pocit, že musíte někam uniknout. Do toho jede melodický a klidný Stipe - ďábelský střet protikladů. Závěrečný industrální výplach You s temně pokroucenou melodií je pak pomyslnou korunou skladatelské a aranžérské odvahy, s jakou pánové museli na téhle placce vyrukovat. Ano, až sem dosáhla inspirace R.E.M. v té době - jako v berlínských industrálních závodech někdy v polovině 80. let. Blixa Bargeld a spol. nasazují uspokojený úsměv při tom děsivě se hroutícím konci...

Alternativní, temné, drsnem a industriálem očazené album. Nahrát tohle vyžadovalo určitě velkou dávku odvahy. Neoslovilo mě tak, jako předchozí alba, za odvahu, zajímavost a navšednost ale 4/5.
reagovat

Balů @ 02.05.2017 19:00:35
Bohužel od tohoto alba pro mne ztratili své kouzlo.