Moraz, Patrick - The Story Of I (1976)

Po tom, jak se Patrick Moraz parádně uvedl coby velice zdatný nástupce (či náhradník) klávesového virtuóza Ricka Wakemana u Yes na albu Relayer jsem byl zvědav na jeho sólovou tvorbu.

Jeho prvotinu tvoří brazilské plážové juchačky (v nadsázce narážka na přizvané The Percussionists of Rio De Janeiro) - např. Cachaca, oděné do progresívního hávu a mistrně vyšperkované nejmodernějšími zvukovými výdobytky kláves své doby. Ty jsou proloženy opravdu povedenými věcmi, které mi evokují řekněme polské SBB v jejich nejlepší formě - např. Indoors. Většina kusů je zpívaných, několik skladbiček je čistě klavírních nebo jako zvukové instrumentální přechody.

A jak hodnotit toto album plné energického a pompézního artrocku podbarvého rytmy Karibiku, latiny a flamenca? Ještě furt jsem mu nepřišel úplně na chuť, ale jako celek na mě působí sympaticky a kompaktně. Proto svých 3,5 zaokrouhlím nahoru. Pokud časem zjistím, že jsem se předal, mohu své ohodnocení upravit :-)
reagovat

hejkal @ 14.04.2011 16:54:14
Nikdy som nepočul, ale kombinácia slov: najmodernejšie zvukové výdobytky klávesov, flamengo, Karibik a latino, po tom netúžim.

mikepis @ 14.04.2011 19:41:05
Jedna z najlepsich veci, ake Moraz urobil. Platna je narocna, ale po opakovanom pocuvani pritahuje este viac. Hviezdickovanie je tu nezmyslom.

Rytmy su uzasne, nabite energiou. Vsadepritomna viruozita Moraza. Warmer Hands nezaprie v sebe Relayer a nenecha na nikoho pochybach, na kom stala a padala tato platna Yesu. Interezzom Moraz pochoval aj samotneho Wakemana. Jeho virtuozita a ponatie klasiky su tu neuveritelne.

Priznavam, som prekvapeny, ze sa tu komentar na tento skvost vobec objavil. Pre mna ozivenie medzi morom komentov na obstarozne bluesove a juzanske skupiny.

PaloM @ 14.04.2011 20:05:03
Moraz si určite zaslúži pozornosť, na albume Relayer bol dobrý. Relayer v živote nestál a nepadal s Morazom, to je zveličené. Relayer, tak ako všetky albumy Yes, stáli a padali na kolektívnom diele skupiny Yes. Keď si spomeniem na Relayer, vždy ma prvé napadnú: fantastické sóla Steva Howea, spev Jona Andersona v závere 1. skladby (Soon), bicie Alana Whitea v úvode Sound Chaser. Morazovym klávesám nikto neuberá podiel, ale len na ňom album nestojí.