Credo - Against Reason (2011)

Předešlou fantastickou desku Rhetoric jsem si nedávno ponechal dlouhou dobu nahranou v mp3 v auťáku a vozil ji sebou kam se dalo. Občas ji prokládal jinými kapelami, ale něco mě stále nutilo tu desku pouštět znovu a znovu. Po nějaké době jsem si na ní vypěstoval takřka závislost, až jsem se jednou pozastavil nad tím, proč vlastně poslouchám pořád tu stejnou nahrávku a neseženu si taky jejího nástupce. Nechtěl jsem se zalamovat nějakým naháněním cd na prodejních portálech a podíval se rovnou na stránky kapely, jestli vůbec fungují. Tam už byla objednávka přes jejich eshop hračka a za dva týdny se cd hřálo u mě doma.

Prozradím rovnou, že toto je absolutní bomba a podle mne ještě o chlupínek větší než je Rhetoric. Prostě neoprog té nejvyšší kvality, nejhrubšího zrna. Nad kapelou Credo se vznáší betelný arenovský stín, a to díky obrovské podobnosti zpěváka Marka Coltona s jeho "vzorem" Paulem Wrightsonem. Ta podoba je tak neuvěřitelná, že máte pocit, jestli náhodou neposloucháte nějakou nezveřejněnou skladbu z desky Visitor. Credo totiž i jako Arena znějí a hrají. Někdo by mohl namítat: "Á, tak další ostrovní prog, kolik jich takových už je..." Odpoveděl bych mu na to, že má možná pravdu, ale kolik jich zná tak kvalitních a aranžersky prokomponovaných jako jsou Credo.

Jejich pojetí je velice osvěžující a neskutečně nápadité. Aranžérské schopnosti leadera Mikea Vartyho obsluhujícího klávesy a melodické cítění kytaráka Tima Birrella jsou nevysychající. Ve své brilantnosti si tato (stejně jako předešlá) deska může podat ruce s nejlepšími alby IQ, Pendragon (z období Believe) a právě Areny z konce devadesátých let.

Credo jsou zkrátka typem skupiny, na kterou je dobré diváka upozornit, protože ne každému se do její blízkosti podaří dostat. A nechat si takový klenot uniknout by bylo škoda.

PS: A ještě jedno velké děkuji nezdolnému propagátorovi všeho novodobě progresivního na Progboardu, kolegovi Braňovi. Odvádí v tomto oboru vskutku záslužnou činnost.
reagovat

Brano @ 15.11.2018 15:41:39
CREDO patrí zaslúžene medzi takých velikánov britského neo-progu ako sú IQ,Pendragon,Marillion,Arena,Galahad...Keď som prvýkrát počul album Rhetoric,takmer som stratil reč.Against Reason je tiež výborný a som zvedavý s čím páni z Creda ešte prídu.Horyna,dík za recenziu.

horyna @ 15.11.2018 17:07:33
Braňo máš pravdu, na stránkách píší něco o nové desce, ale kdy vyjde, težko hádat. Mně teď dělá radost Against Reason.

Ještě k těm Grand Stand, nahoď mi odkaz odkud jsi je objednával, všiml jsem si amazonu a nebo je i jiná varianta? Děkuju.

Brano @ 16.11.2018 11:46:50
horyna:CD Grand Stand som si kupoval dávnejšie tu >> odkaz ,ale za o dosť nižšiu cenu akú majú momentálne.

Against Reason uzrel svetlo sveta šesť rokov po fenomenálnom albume Rhetoric,ktorý môžem smelo postaviť medzi také perly neo-progu ako je Misplaced Childhood od Marillion,alebo The Visitor od Areny.Skupina Credo,ktorej začiatky siahajú ešte do dávnych 70-tych rokov(okolo roku 1977)nahrala do dnešného dňa iba tri štúdiové albumy a podľa najnovších informácií momentálne pripravujú štvrtý.Páni sú podľa všetkého veľkí perfekcionisti a nič nenechávajú na náhodu.A preto je pochopiteľné,že nechcú vypustiť do sveta nič podradné.

Poviem otvorene,že tento album nedosahuje výpovednú emocionálnu hodnotu albumu Rhetoric.Nie je tu až taký nekompromisný ťah na bránku,skupina zmiernila tempo,čo však neznamená automaticky kvalitatívny prepad.Máme možnosť poznať Credo znovu z inej stránky ich tvorby.

Staring at the Sun je pekný kúsok na úvod.Mike Varty odviedol skvelú klávesovú prácu a to Fishovské frázovanie Marka Coltona mi navodilo prvé zimomriavky.To je dobrý znak.Cardinal Sin rozoberá ďalšie temné témy,tentokrát je to pedofília.Už je jasné,že tématicky tento album nadväzuje na predošlý Rhetoric.Skladba je na konci useknutá podobne ako Pull Me Under od Dream Theater,akoby zostalo ešte niečo nedopovedané. Intimate Strangers si viem predstaviť aj ako rádiový singel niekde v hitparádach,tá pieseň je prijateľná aj pre tzv. väčšinového poslucháča.Titulná skladba je nezvykle iba inštrumentálna,síce neurazí,ale je trochu nevýrazná.Iba sa tak neškodne obtrie okolo mňa,bez toho že by nejako zvlášť upútala moju pozornosť.Insane,to je už iná úderka! Sofistikovane vystavaná skladba s dramatickým nábojom.Téma je opäť typická pre Credo-vojna,nezmyselnosť konfliktov,hlad,náboženská nenávisť,šialenstvo dnešného sveta...A guľometná paľba na koniec to len zaklincuje.Najsilnejší moment tohto albumu!Samozrejme spolu so záverečnou epickou 13 minútovkou Ghosts of Yesterday ,ktorá je ozdobou nielen tohto albumu,ale aj žánru ako takého.

V porovnaní s predošlým albumom Rhetoric(DR-7) je zvuk vzdušnejší a nepôsobí unavujúco ani pri vyšších hlasitostiach.Podľa meraní je DR-10 a takto nejako by mala kvalitná neo-progová nahrávka dneška znieť.Album ako celok odporúčam do zbierky každému fanúšikovi neo-progu.Rozhodne sa budete k nemu opakovane vracať,ako to robím aj ja už pekných pár rokov.
reagovat

horyna @ 01.10.2017 12:14:39
Braňo díky za představení třetí desky Credo, kterou jsem krátce po zakoupení Rhetoric mě v merku, ale nakonec z toho pro obtížnou sehnatelnost sešlo. Možná v budoucnu přibude znovu na seznam.