Blackfield - Welcome To My DNA (2011)

Třetí album Welcome To My DNA tačí Blackfield pryč z vod mainstreamu k umělečtejšímu a hloubavějšímu pojetí jejich hudby. Dvojice Wilson/Geffen je zde opět s velkou dávkou něžných melodií.

Barevná koláž muziky, vycházející z emočního přepětí této dvojice, skýtá ve svých útrobách stále velikou sílu. Přesto se nejde úplně zabvit dojmu, že pokus o jiné uchopení, které dopadlo nadmíru dobře, je patrný, a po dvou podobných předchůdcích i očekávaný. Je to dobře, trojice totožných alb by zaváněla nudou, tady je posun znatelný a dá se hodnotit kladně.

Nový směr kapela představuje na rozdílných skladbách, jako jsou Go To Hell poznamenaná strojově industriálním nádechem, symfonická Blood nebo prchavá Oxygen. Dobře odvedená práce.
reagovat

Nedalo mi aby som nezareagoval na prazdnu kolonku pri albumoch Blackfield-u.S tymto ...ich zatial poslednym projektom som sa prostrednictvom netu stretol uz pred premierou ako aj s proklamovanym videom Waving.
Na Blackfield som ''narazil'' na nete netusiac o aku formaciu ide,ani kto ju tvori...Okamzite sa u mna prepracovali na spicu mojich favoritov.Tak som sa aj dopatral k Porcupine Tree i Anatheme,ktorej aktivny Wilson aj produkuje a mixuje We're here because we're here (2010).
Ich doposial posledny album Welcome to my dna tak trocha pozaostava za ich prvymi dvoma projektami.Tym Wilson-Geffen ale opat potvrdzuju svoje kvality.Krehkost melodii a prijemne aranzma ponukaju aj nadalej skvely zazitok.Musim sa priznat ze hladel som nan tak trocha ''skrz prsty''.Nasiaknuty krasou ich predchadzajucich dvoch pocinov som nevedel sa vtesnat do ich poslednej tajuplnosti a stale mi to ''neslo''do usi.Zlom nastal az zazitok v podobe ich LIVE,ktory som doslovne prezil.To co som mal moznost pocut a zazit sa len tazko obchadza bez emocii.Pred vypredanou salou sa postavili v plnej zostave a live som pocitil kompletnu tvorbu v plnom rozsahu.Moja znama tento zazitok prirovnala k narodeniu jej syna...vtedy som si odniesol to podmanive caro krasy a hlboko sa mi vnorila aj naklonnost prave k poslednemu projektu.
Kym na prvych dvoch albumoch klavesy kompletne nahral Daniel Solomon tu nastala zmena v podobe Eran Mitelman.Na kvalite to neubralo snad ze su viac v ustrani a dominuje predovsetkym krehky vokal a melodicka gitara Wilsona.
Vyvazenost a harmonia je opat silna deviza ktorou Blackfield disponuje a opatovne si ziskava na svoju stranu novych priaznivcov.Startom Glass House az po zaverecnu Dna je servirovany vysoko kvalitny a s citom zahrany melodicky inteligentny progress ktory nenechava nikoho na pochybach,ze kvalita sa dobou a okolnostami nemeni.
reagovat

Brano @ 07.01.2012 23:41:02
Steven Wilson je skutočne výnimočný umelec s poriadne širokým záberom.Stíha nielen účinkovanie v skupine Porcupine Tree,ale aj mnohé bočné projekty,sólovú kariéru , produkciu a hosťovanie na albumoch ďaľších interpretov a skupín...Má neuveriteľný cit pre atmosféru a majstrovsky dokáže prostredníctvom hudby zobraziť celú škálu nálad a pocitov.Stačí si vypočuť jeho poslednú sólovku Grace For Drowning(2011)2CD,ktorá je na progarchives hodnotená ako no.1 za minulý rok.

Tomáš Rojt @ 10.06.2012 18:29:05
Steve Wilson patří mezi mé oblíbece. Projekt BLACKFIELD patří mezi ten druh hudby, který se pohybuje na rozhraní rocku a popu a to sice na velmi inteligentním rozhraní. Tato deska je spíše dílem druhé poloviny tohoto dua a sice Geffena a je to trochu znát. Nicméně je to velmi příjemná hudba a co mě velmi lahodí, to je souznění obou vokálů, které je jen ztěží napodobitelné. Když k tomu přidáte skladatelský vklad všech zúčastněných a instrumentální výkony tak je výsledkem inteligentní hudba pro chytré posluchače.