Emergency - Emergency (1971)

Jak prohlásil můj dobrý kamarád: Tak jsme přišli o "další Flamengo". Když si album poslechnete, myslím že budete i vy (třeba jen částečně) podobného mínění...
Kapelníkem Emergency se stal Hanuš Berka, který měl na starost německé hudební nastudování muzikálu Hair v Mnichově. Pocházel z Československa a působil v šedesátých letech v doprovodné skupině Karla Gotta. "Zapomněl se" při západoněmeckém zájezdu s Mistrem. Byl to výtečný instrumentalista, měl štěstí a tak se v NSR neztratil a naopak prosadil. Případ univerzálního hudebníka, který se od popu "vrátil" zpět do progresivní hudby na pomezí jazzu a rocku.
Matadors zde prezentují výborný baskytarista Otto Bezloja (legendární pražský rocker do morku kostí), varhaník Jiří Matoušek a bývalý zpěvák skupiny Komety Miloš Reddy Kirken (Vokurka), který nastoupil do Matadors, když byl "odejit" Viktor Sodoma. Zpívá skvěle se správný nátiskem a smyslem pro hudební formu, kterou zde zastupuje. V hlase má patřičnou expresi, zvládá frázování, ale i jemné odstíny svého vokálního projevu. Na kytaru se zde prosazuje Angličan Barrie Newby, nepříliš známé jméno, ale přesto skvělý instrumentalista a na bicí nástroje i u nás známý Udo Lindenberg...
Jako host se zde objevil v některých pasážích chorvatský trumpetista Duško Gojkovic´.

SPRINGTIME - je spojením jazzové formy a rocku s nápadným energetickým potenciálem. Ve skladbě cítím vliv amerických Blood Sweat And Tears a ten rytmický nápřah hned na počátku dokáže správně nabudit...

JUMP INTO YOUR GRAVE - nabízí propracované kytarové pasáže a saxofony s pulzující rytmikou a poskytuje prostor pro muzikantské vyjádření. Cítím zde podobné postupy jaké se objevují i u Flamenga, což je ovšem náhoda. Spíš by se dalo objektivně soudit, že jak kapela Flamengo, tak Emergency poslouchaly britské Colosseum, odkud přicházely hlavní inspirační zdroje.

TIMES PASSED BY - tady Reddy se ve zpěvu snaží přiblížit Davidu Claytonovi-Thomasovi z Blood Sweat And Tears (nemá sice tu Claytonovu syrovost první třídy, ale jinak to dělá docela zdařile). Potom přichází téměř meditativní pasáž s flétnou a perkusivními zvuky, až se poté sklaba opět rozběhne za podpory Matouškových hammondek a břeskných saxofonových přiznávek. Matoušek doluje z varhan smithovský sound za podpory výtečné jazzrockové rytmiky, kde vedle Lindenberga i Bezloja podává skvělý výkon. Berka se blýskne výtečnými saxofonovými vyhrávkami a sólem, stejně jako Lindenberg na bicí nástroje. Jeho baterie zní ale poněkud ploše, bez dozvuku....

LOVE IS HERE TO STAY - Bezloja řádí na baskytaru jako ďábel... Jinak máme co dělat s energeticky vypointovaným soulem, kde se celá kapela skvěle uplatňuje, ať už se jedná o elektrické piano, příčnou flétnu a baskytarové mlýnky. Varhany dostávají svůj prostor (třebaže jsou trochu utlumené v pozadí). Newby na kytaru vstoupí do tématu, ale vzápětí uvolňuje prostor Reddymu. Opravdu hudba na plný plyn, kdy ze sebe hudebníci vydávají maximum...

MY WOMAN´S GONE NOW - je přepracovaná skladba amerického skladatele George Gershwina. Má v sobě bluesovou zasmušilost a skrytou expresi, která v Reddym vybuchuje podle modelu rhythmandbluesových shouterů. Přináší nostalgii a vlastní sebezpytování nad odchodem manželky... Reddy se poddává tématu ve správné proporcionální expresi, skladbu si přizpůsobil svému pojetí opravdu zdařile. Newby kytarové téma pojednává částečně ve wesmontgomeryovském hraní v oktávách, aby pak uvolnil další energie v bluesovém uchopení. Stylotvorné a podmanivé s gradující atmosférou.

GIMME SOME LOVIN´ - je coververzí proslulé skladby Spencer Davis Group, ve výtečném podání Steveho Winwooda. Barrie Newby pojal svůj kytarový part jako prostor pro wah wah pedálové kouzlení, čehož nám dopřává ve vrchovaté míře. Připojují se varhany a zpívající Reddy. Navíc jsou vedle Berkova saxofonu do skladby přidány percussion, které navozují santanovský sound. Zdařilá alternativa slavného originálu...

Album mělo velmi slibný start a třebaže nezastínilo jiné produkty (Colosseum, Blood Sweat And Tears, Chicago, Chase, C.C.S.) mělo spoustu výborných instrumentálních míst a patří do doby, "kdy bylo nutno umět hrát na plný plyn a navíc s výrazem".
Dávám čtyři hvězdy a to zcela oprávněně!
Škoda, že si výtvarník víc nepohrál s horní stranou obalu. Šedá plocha s nápisem nebyla šťastné řešení.
Zkuste se po album podívat (vyšlo i v CD verzi v r. 2005), abyste si udělali představu, jak "čeští Honzové" za pomoci zahraničních hudebníků prosadili svoje muzikantství za železnou oponou na počátku sedmdesátých let.
reagovat

Óin @ 03.05.2011 13:46:30
Dovolil jsem si doplnit diskografii Emergency o tři zbývající studiová elpíčka. Pokud ses k tomu chystal, aspoň jsem ti ušetřil práci :-) Jinak tuhle kapelu mám taky rád, i když znám jen jejich druhé album.

Filozof @ 04.05.2011 09:43:26
Zajímavá recenze, děkuji. Jen si moc neumím představit tu hudbu, když CCS, Colosseum a Blood Sweat and Tears jsou tak odišné skupiny...

Petr Gratias @ 04.05.2011 14:50:10
Děkuji Óinovi za připojená další alba. To potěšilo!
Jsi první člověk, který na Emergency zareagoval, že je zná. Druhé album mám taky...
Možná by bylo zajímavé připomenout, že se v řadaách Emergency objevil i Richard Palmer-James - kdysi textař King Crimson, které se této role ujal po Frippově rozchodu s Peterem Sinfieldem.
Sinfield mimo jiné taky hraje na kytary a zpívá, vedle vynikajícího textování....

Pro Filozofa...
jasně, že to jsou různé hudební přístupy, já to použil v tom expresivním slova smyslu, protože jak Colosseum, tak Blood Sweat And Tears i C.C.S. mají svoje dravé i klidnější polohy - nicméně Emergency tyhle kapely nepřekonávají, ale jsou jimi inspirovány, tak jako třeba Flamengo. Jan Kubík se o Dick Heckstall-Smithovi vyjádřil velmi pochvalně a tomu se prý hned tak něco nezalíbilo....
Zdravím Vás, pánové....

Zdeněk @ 04.05.2011 14:59:52
Kapelu Emergency znám z poslechu hudebních pořadů Jacka Alana z českého vysílání BBC v 70.letech.Občas Jack tuto skupinu hrával. Celé album jsem zatím bohužel neslyšel.

fruupp @ 14.05.2011 16:52:51
Díky za recenzi. Výborné album. Já se k této kapele dostal přes album No Compromise tím, že mne zaujalo jméno Hanuš Berka.