Matadors - The Matadors (1968)

Navzájem se trumfující hudební dvojice, jako byli Beatles vs Rolling Stones nebo mnohem později Oasis vs Blur, mají i v našich rockových dějinách svojí analogii v podobě soupeření Olympicu a Matadors zhruba v letech 1967-1968. Jejich debutová alba vyšla ve stejném roce, takže rozdíly mezi oběma přístupy se na nich dají snadno demonstrovat. Obě skupiny zůstávaly poplatné zahraničním vzorům, ale zatímco Olympic si získával masovou popularitu příklonem k češtině a humorem, Matadors v té době (tedy už s Viktorem Sodomou za mikrofonem) byli instrumentálně i kompozičně vyzrálejší, méně provinční, ale tím pádem i méně přístupní pro širší posluchačstvo. Nejhitovější taháky alba jako byly Get Down from the Tree nebo Hate Everything Except of Hatter (v české verzi Zlatý důl) tudíž neměly takovou šanci zlidovět jako Jandovy písničky.

Největším trumfem Matadors byla samozřejmě osoba Radima Hladíka, jehož kytarová hra u nás tehdy neměla konkurenci. Jeho vynalézavý styl už v té době překračoval hranice mezi snaživým epigonstvím a originalitou a oplýval vlastními, neokoukanými nápady, v nichž už můžeme zaslechnout Hladíkovu pozdější artrockovou rozmáchlost. Zrovna tak aranžérskou drobnokresbou jsou Matadors dál než Olympic a v jejich hudbě je i podstatně víc černých přísad. V coververzích (na desce je jich pět z celkem dvanácti položek) se skvěle porovnali s blues (I'm So Lonesome), soulem (Shotgun) a nevylámali si zuby ani na Dylanově It's All Over Now, Baby Blue (jen ty smyčcové záclony jsou tam trochu přehuštěné).

Viktor Sodoma jako zpěvák zažíval své nejlepší roky a disponoval i obstojnou angličtinou. Určitá dobová afektovanost je sice v jeho zpěvu slyšet, ale podobná manýra (a nutno přiznat, že i výraznější) hyzdila tehdy i nahrávky jeho největšího konkurenta a předchůdce u Matadors, Vladimíra Mišíka. K ještě jednomu srovnáni s Olympicem nutí Hladíkova kytarová exhibice v instrumentálce Extraction, poučená psychedelií i Hendrixem, a podstatně přesvědčivější a vyzrálejší, než Jandův Psychiatrický prášek. Olympicu tedy musíme přiznat průkopnictví v převádění rockových idiomů do českého prostředí, na což Matadors vědomě rezignovali, ale jinak, aspoň u mě, v tomto pomyslném duelu jasně vítězí právě parta kolem baskytaristy Otty Bezloji.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Mohyla @ 12.06.2014 08:22:39
Môj najobľúbenejší album z dôb čs. hudobného "praveku". Recenzia sa mi páči, to porovnanie s Olympicom je výstižné. U mňa ale za 5*, keby som dal menej, môj originálny, staručký vinyl by sa na mňa hneval(Som sa za ním nachodil)!:-) Akana, ak to nie je tajné, ktorý si ročník?

Akana @ 12.06.2014 12:14:37
Mohyla: Díky. Jsem ročník 73, tudíž mě logicky k Matadors nevážou nostalgické vzpomínky jako (zřejmě) tebe. Možná proto ten jednohvězdičkový rozdíl, protože na kvalitách té desky se jinak určitě shodneme. Ale myslím, že 80%, které dávám ve svém desetistupňovém hodnocení, taky není málo.
On je to problém: měřit (tehdejší) domácí desky stejným metrem jako zahraniční nebo ne? Sám v tom nejsem nijak důsledný, někdy jsem přísnější, ale většinou i třeba jen podvědomě domácí muzice trošku přidám. Spíš oba přístupy tak různě kombinuju, jak mám právě chuť, ale snažím se aby hodnocení zahraničních a domácích bylo jakžtakž v rovnováze. To je jeden z důvodů, proč nemůžu jít u Matadors výš.
Ale tvoje důvody naprosto chápu, taky mám své miláčky, na kterých jsem vyrůstal, a na něž nedám dopustit, i když samozřejmě z mnohem pozdějšího období.

Po unylém jazzu a swingu padesátých let se v Československu na počátku šedesátých let objevil dovádivý twist a hned za ním mohutný příliv k nám doplavil mocnou vlnu rock and rollu, později střídanou britským mersey-soundem a poté rhythm and blues. Domácí bigbítová scéna bujela jako houby po dešti. Českému bigbítu tehdy kraloval Olympic a na Slovensku to byli Beatmen. V polovině šedesátých let se objevila v Praze skupina, která rázem změnila mnohá zavedená pravidla a v poměrně krátkém čase dosáhla na samou špici toho nejlepšího, co bylo možné u nás slyšet. Skupina se stala po nějaké době vývozním artiklem a reprezentovala český bigbít v zahraničí, dokonce za železnou oponou, což bylo možné díky jisté liberalizaci kulturní politiky tehdejších časů. Ano, byli to Matadors…
Zárodky skupiny lze spatřovat ve skupině Komety (Pra-Be) a Fontána. Od jara 1965 začala používat název Matadors. Skupina prochází řadou personálních proměn, až se nakonec sestava ustálila na kvintetu, ve kterém nakonec koncem května r. 1968 v dejvickém studiu Supraphonu natočila po několika předešlých singlech a jednom EP svoje první eponymní album. Nutno podotknout, že to byl první bigbítový počin, který byl u nás natočen na album v angličtině.

GET DOWN FROM THE TREE - skvělý úvodní vstup osobitým autorským příspěvkem ze zázemí skupiny. Výtečná souhra, dynamické odstíny a tah na branku. Propojení rhythm and blues se soulem a s psychedelickými názvuky pasovalo Matadors na nejpřesvědčivější rockovou skupinu na české hudební scéně druhé poloviny šedesátých let….

I WANT TO SEE YOU - je druhým vlastním příspěvkem. Obermayer se svým autorským potenciálem trefil do Sodomova interpretačního podání. Bezloja a Black skvěle rytmicky swingují a klávesový sound má svůj elegantní prostor.

MY GIRL - první zahraniční coververze. U nás byl originál méně znám, zato verze od Rolling Stones ano. Klávesové party varhan a klavíru se opět jedinečně propojují se Sodomovým vroucným projevem se soulovým zabarvením a pohráváním si s daným motivem.

BAD, BAD BIRD - Obermayer se autorsky velmi dobře podepsal na celém albu, což Sodomovu naturelu velmi konvenovalo. Přesvědčilo to o tom, že dokázal velmi přesvědčivě zkomponovat i v českém prostředí soul, což bylo pro řadu hudebních kritiku velkým překvapením. Hladík zde dostal prostor ke zvukovému kouzlení s tóny

I´m So Lonesome – přichází blues. Skladba má ovšem správný název OUT OF REACH a pochází z repertoáru Mayallových Bluesbreakers. Autorsky ji zaštítil jejich tehdejší kytarista, skvělý Peter Green. Hladík se ovšem s originálem vyrovnal velmi čestně. Prohloubil atmosféru prostoru, stejně jako Obermayerovy bublavé tremola varhan a Sodoma zde měl možnost opět emocionálně vyzpívat své vnitřní pocity.

EXTRACTION - další skladba je experimentem, pocházející z kolektivního autorského pera Matadors. Hladík zde používá wah wah pedál, pracuje s elektronickým vibrátem, bicí nástroje vytvářejí psychedelický sound za aktivní asistence varhan a dalších destruktivních zvuků, které nastiňují poněkud zneklidňující atmosféru. Znalci hudební psychedelie si připomenou první alba londýnských věrozvěstů Pink Floyd ještě pod Barretovým vlivem. Na svou dobu v českém prostředí velmi odvážný počin, který musel pracovníkům nahrávacího studia Supraphonu nahánět po těle husí kůži…

SHOTGUN - další převzatá skladba. Mírně pod vlivem Hendrixe (jehož byl Hladík obdivovatelem). Přesně tepající Bezlojova baskytara a Blackovy bicí nástroje vytvářejí skvělou rockovou atmosféru, ve které Hladík popustil uzdu svým improvizovaným figurám s přídavnými efekty…

HATE EVERYTHING EXCEPT OF HATTERED - zajímavá skladba z Obermayerovy dílny, která se stala pro Matadors hitem, i když skupina nebyla orientována na povrchní žebříčkovou produkci komerčních skupin. Varhanní tremolo, zkreslená elektrická kytara s boosterem a expresivní Sodomův vokál vytvořily opravdový majstrštyk. Hladíkovo sólo má široký rozmach, i když je méně čitelné, než jak jsme byli zvyklí v pozdějších letech. Jedním slovem: vynikající!

I FEEL SO LONELY - v další skladbě se poprvé prezentuje Hladík jako autor. Rhythm and blues podle všech nejlepších pravidel s perfektně frázujícím Sodomou a výtečným klavírním doprovodem s jazzovými názvuky. Také zde Hladík kouzlí se zvukem, účinně ohýbá tón a vyjadřuje obsah zpívaného obsahu písně. Sodomův pokus o černošský interpretační způsob zní zajímavě, stejně jako proměny rytmika a upozaděné hlasy.

I MUST HOPE - poslední Obermayerova skladba osobitého rukopisu zaujme svým zajímavým aranžmá. Dynamické odstíny a rytmické proměny vytvářejí zajímavé podmanivé téma. Hladík opět popřává prostor wah wah pedálu, ale nijak nepřebíjí atmosféru velmi zdařilé písně.

IT´S ALL OVER NOW, BABY BLUE - je převzatá z repertoáru světoznámého amerického písničkáře Dylana. Původní jednoduché aranžmá originálu Matadors dokázali účinným způsobem proměnit v jedinečný soul. Klavírní a varhanní party s přesně tepající rytmikou doplňují Sodomův citlivý projev. Smyčcová stěna účinně podpořuje závažné textové téma, do kterého se dokázal shouter Sodoma věrohodně položit. Vynikající coververze Dylanova originálu.
You´ll Be Mine (W. Dixon) je závěrečným vstupem z repertoáru významného černošského basisty a bluesového autora. Odvázaná verze přesně dusající rytmiky s akcentem klavíru. Hladík zde místy opouští rockovou platformu a jeho kytarové akordové výměny a sázené tóny se blíží k jazzu. Živelná a zemitá skladba se stala důstojnou tečkou za výletem do hudebního hájemství jedné z nejvýznamnějších skupin liberálních šedesátých let.
Lze jenom litovat, že po Matadors zůstalo pouze jediné studiové album (podobně jako po Flamengu o čtyři roky později). Talentovaní hudebníci a skladatelé dokázali interpretovat velmi osobitým způsobem tehdy velmi exponované rhythm and blues i v českých podmínkách. Protože Bezloja a Black doplněni novým zpěvákem Ready Kirkenem (ex-Komety), varhaníkem Jiřím Matouškem a kytaristou Petrem „Ťopem“ Netopilem odcestovali bez návratu do tehdejšího NSR, zavřela se za Matadors v létě r. 1968 u nás temná voda normalizační špíny.

Protože Matadors reprezentovali svobodomyslnou hudbu šedesátých let, bylo nemyslitelné, aby album bylo reedováno v sedmdesátých a osmdesátých letech. Po změně politických poměrů album vychází v r. 1995 v CD verzi doplněné singly a znovu pak v r. 2010 v novém remasteringu, doplněné kromě singlů živou verzí comeback neúplných Matadors společně s Blue Effect.
Legendární Matadors sice nepřebíjejí význam Blue Effect (měřeno jakýmsi nástupnictvím, nicméně jejich postavení jim zaručuje čestné místo v mezi "českými bigbítovými korunovačními klenoty". Tohleto označení jsem použil zcela záměrně, protože Matadors a Olympic určovali v šedesátých let hlavní kurz. Zatímco druzí jmenovaní díky zpívané češtině a univerzálně přijatelnému repertoáru byli srozumitelnější pro domácí publikum, první jmenovaní představovali progresivnější proud, který vedle rhythm and blues vstřebával i prvky soulu a psychedelie a navíc dokázali prorazit i zahraničí...
Proto dávám pět hvězd!

reagovat

Mirek Kostlivý @ 10.05.2011 11:54:20
Skvělá deska výborné kapely, o které můžeme jenom hádat, kam by se bývala mohla dostat, kdyby ...
Pod skvěle napsanou recenzi se mohu jenom podepsat! A jako úsměvnou příhodu mohu na závěr dodat, že toto LP (společně s deskami z 1. a 2. BEAT festivalu) jsem neprozřetelně zanechal v jedné oblíbené pražské hospůdce. A jak jsem se cítil, to pochopí jenom ten, komu se něco podobného také někdy stalo :-).

Mohyla @ 10.05.2011 13:55:44
Mirek,Peter: Vynikajúca doska, vynikajúcej skupiny, vynikajúco opísaná. CD ma potešilo v roku 1995. U mňa jasných päť *****. Jej vinylový originál(hodne hraný), na rozdiel od Mirka ešte opatrujem. Mám ho síce v nepodarenom, bielom nepopísanom oabale s logom Supraphonu, ale mám. Ozaj ostáva otvorená otázka, kam by to kapela dotiahla, keby.........?

adam @ 06.03.2012 14:45:05
Mirek. Napadlo ťa niekedy akú radosť si niekomu spôsobil?

Mirek Kostlivý @ 06.03.2012 16:28:40
Však jsem si později pořídil jak jejich nově vydané LP tak i CD! Ale návrat k 64. tankovému pluku do Levice byl smutný převelice. A to jsem se nedávno dozvěděl, že tanky už na Slovensku armáda žádné nemá. Tak nevím, jestli jestli je to k smíchu nebo k pláči ..... :-)

PaloM @ 06.03.2012 19:37:08
Mirek, tak teraz si vojak v zálohe bez tanku na území SR. Možno by sa dalo rekvalifikovať :-)
O existencii LP som ani netušil, toto CD som kúpil z výpredaja po krachu lokálneho rádia DCA (Dubnica) a nový remaster na CD r.2010 cez e-shop.