Pacific Gas And Electric - Pacific Gas And Electric (1969)

Americká bluesová scéna konce šedesátých let byla poměrně bohatá na řadu skupin, které vytvářely různé hudební deriváty, vycházející z bluesové formy. Ve snaze přitáhnout na sebe pozornost publika a nahrávacích firem,snažily se vkládat do této hudby různé prvky, které je měly odlišit od těch ostatních, lovících ve stejných vodách...

BLUESBUSTER - ve cválavém tempu se odvíjí úvodní skladba, která dává pocítit nijak nezastíraný emocionální potenciál zpěváka, v projevu orientovaném až téměř k soulu. Skupina šlape v přesném rytmu a kytarista Schwartz rozehraje úderné kytarové sólo. Docela slibný úvod na počátek alba...

DEATH ROW 1172 - druhá skladba má v sobě jakési vnitřní napětí, které se zračí zejména v pěveckém projevu, doprovázeném dlouhým tóny dechové sekce a doprovodnými smyčci. Hudební složka je koncipována tak, aby nepřekrývala výtečný pěvecký projev, takže nijak výrazněji zde nástroje nevyčnívají, třebaže jim nelze upřít onen dramatický přínos... Práce s dynamikou má prokreslit závažnost sdělení. I když je Allen výtečný zpěvák, svůj vzor - Raye Charlese nepřekonává...

MISS LUCY - úderné rockové pojetí blues, tentokrát s kreativními tóny Schwartovy kytary, navozující Micka Taylora v Bluesbreakers. Allen popouští úzdu svým emocím a daří se mu to za Cookovy podpory v tom nejlepším světle...

MY WOMEN - ukázkové rhythm and blues v tom nejbytostnějším slova smyslu. Výtečné frázování a správně přiostřený vokál s klasickým doprovodem. U tohohle typu hudby samozřejmě hodně záleží na tom, jak exponovaný hlas zpěváka osloví posluchače a ne vždy je výsledek přesvědčivý. V tomto případě Charlie Allen splňuje všechna "kritéria" na výbornou. Se stylovou kytarou a všemi následnými atributy je to hudba jak má být...

SHE´S LONG AND SHE´S TALL - do studiového záznamu je "přimíchán" záznam z koncertu z Fillmore West v San Francisku, který alespoň poodhaluje atmosféru při živé prezentaci. Hillovy hammondky a Schwartova kytara si navzájem propůjčují prostor a zvyšují tak účinnost jejich instrumentálních výkonů....

PACIFIC GAS AND ELECTRIC SUITE - bezmála sedmnáctiminutová suita přináší fúzi, jazzu, rocku a blues, kde zainteresovaní hudebníci za asistence smyčců vytvářejí širší instrumentální téma.
Bubeník Frank Cook získává prostor pro svoji sólovou exhibici. Jeho jméno si budou možná pamatovat znalci hudby šedesátých let i v jiných souvislostech. V počátcích losangeleských Canned Heat seděl za bicí soupravou v této dnes už legendární skupině. Do jazzového tématu najednou vstoupí v méně výrazné podobě prvky orientální hudby, aby se suita proměnila v rockový základ s kvílívou kytarou, které sekunduje druhá kytara s mírně destruktivními zvuky z pozadí...
Závěrečná část suity je hraná na akustickou kytaru přináší skutečné klasické blues imitující ranou černošskou variantu, ve stylu tzv. talking-blues s deklamovaným projevem a tak se nám před očima objeví kukuřičný lán, horký tetelící se vzduch a dřevěné nekomfortní baráky se sociálně nejslabšími vrstvami Američanů... a náš pohled na ryzí blues získá jasné kontury.

REDNECK - uzavírá album v údernější rockové podobě v níž opět Charlie Allen dodává skladbě tu správnou tranfúzi energie a evidentně celou kapelu táhne vpřed právě on. Harmonicky skladba nepřináší žádné zásadní překvapení, spíš se drží běžných postupů, kde je posluchačem očekávána a kde víceméně nezklame.

Album se dobře poslouchá, ničím nepopudí, ani neurazí, přesto se nemohu ubránit dojmu, že hlavní těžiště a smysl hudby, kterou Pacic Gas And Electric prezentovali, tkvěl v živých koncertních vystoupeních.
Dávám čtyři hvězdičky.
reagovat

Filozof @ 11.05.2011 21:26:32
S tímhles mi udělal radost! Moc lidí to nezná a je to pro mne skvělá věc!!

Filozof @ 12.05.2011 08:25:38
Teď jsem si to i přečetl...

Udělal jsi mi radost, že tam (stejně jako já) slyšíš i soulové prvky.
A druhou radost, že píšeš o tom hlasu ... Mám stejný názor. Na osobní oblibě skupiny vždy hodně záleží, jak člověku sedne její zpěvák.
Jinak mně se toto líbí asi ještě víc, než Tobě. Jejich živá vystoupení ale neznám.

Jarda P @ 12.05.2011 13:29:34
Mi osobně se ještě víc líbí jejich deska Get It On. Možná i proto, že ji mám lépe naposlouchanou ze 70. let, kdy jsem se k ní dostal.