NET WT., Ivo Krizan & Erno Sedivy - The Shafter Avenue Experience (1991)

Album představil v Československu producent Lev Pavluch, který měl na starost jeho prezentaci. (Mimo jiné má zásluhu na vydání památného EP Jiří Jelínek In Memoriam 1987)

SUNSHINE BABY - výtečná kytara, prezentující skvělou techniku a údernou kreativní rytmiku. V pozadí tušíme vliv fenomenálního Jimiho Hendrixe, ke kterému se ostatně Křižan hrdě hlásí. Perfektně zahraná unisona s důkladným baskytaristou představují důsledný rockový materiál, který má v sobě jazzrockové prvky. Rytmický neklid ovšem servíruje suverénní podání. Křižan si rovněž skladbu zpívá za doprovodu dvou vokalistek.

TREE OF WISDOM - úvodní kytarové téma otvírá skladbu, které ještě úžeji přimyká k jazzrocku. Křižanovou specialitou jsou oblíbená unisona sólující kytary a lidského hlasu. Šedivý potvrzuje za baterií bicích nástrojů vysoké nasazení, které piloval i Jona Hisemana, ale i u Tonyho Williamse. Přesná hra v polyrytmických strukturách svědčí o jeho profesionální dokonalosti. Z pozadí mírně přicházejí tóny elektrického piana Larryho Dunlapa, výtečného doprovazeče, který úspěšně spolupracoval např. s vynikající jazzovou zpěvačkou brazilského původu Florou Purim. Energetický potenciál nadchne nejen milovníka citovaného jazzrocku, ale i funku. Křižanova technika je obdivuhodná v každém rozměru.

COMMON VILLAGE MAN - cinkání zvonečku a perfektně rozehrané téma na akustickou kytaru přesvědčí, že Křižan je výtečný i bez elektrického nástroje. V určitých fázích vycítíme klasické téma, ale rychlé tónové nájezdy se vrátí do živelnější polohy. Jeho pěvecký projev je do značné míry subtilně posazen do vyšší polohy (v něčem může připomenout Iana Andersona z Jethro Tull). Doug Lunn hraje skvěle vystavěnou basovou linku s kreativními obraty v rytmice a skvěle se s "Ernoušem" doplňuje. Závěr ovšem patří akustické kytaře v tom nejlepším slova smyslu svou ukázněností.

GYPSY ROSES - přesně v duchu romského temperamentu vznikla tato skladba, ovšem s elektrickým instrumentářem. Emocionální záležitost ve funkovém duchu za podpory ženských sboristek a s Šedivého útočných bicích. Křižan zde sází přesné a rychlé tóny rychlostí blesku

JANOS - cinkání sklenic a lahví, povykující ženské hlasy navodí atmosféru mejdanu, do kterého se vkliňuje hudební téma s mírně psychedelickými názvuky. Hendrixe cítíme v zádech za doprovodu perkusivních bubnů. Skladba je Křižanovým ohlédnutím k jeho začátkům v Brně, kde ho naučil Rom Jánoš hrát podle nepsaných pravidel etnickým způsobem jeho rasy. Do skladvy přichází dramatický náboj a konečně syrové a úderné téma s dobře vymyšleným riffem. Výtečné v každém ohledu. Nedělá mi problém představit si, že by podobně hrál i Vernon Reid. Harmonická prolínání a střídání akustické a elektrické kytary je velmi průrazné a střídání nálad podle obsahu sdělení získává nové barvy. Velmi kreativní příklad muzikantských schopností, velmi silný nejen při poslechu, ale i při živé prezentaci.V závěru slyšíme Křižanovo pokřikování v češtině k Šedivému: "Kde seš, ty vole!?" a opět se nám vrací atmosféra jakoby přerušené mejdanové nevázanosti...

FRIDAY SUMMER NIGHT - funkový základ skladby má opět tu hendrixovskou formuli (částečně i v názvu), ale především v hudbě. Nasvědčuje tomu i způsobem vedení zpěvu. Nemyslím, že jde o cílenou snahu Hendrixe klonovat, ale spíš se přihlásit k jeho odkazu s vlastním prizmatem pohledu. Vedle Křižanových eskapád slyšíme i zajímavě nahranou harmoniku (místy téměř připomínající housle!)

SEASONS - neobvyklé vedené vokální party do živelné rytmiky opět na jazzrockové platformě a Křižanovy akordové a mezihrové pasáže jsou sázeny s patřičným důrazem a smyslem pro detail. V pozadí kreslí rozostřené kontury elektrické piano a Šedivý rozehrává svoje ďábelské breaky do vzrušených ženských hlasů, nad nimiž se vznáší Křižanův uvolněný vokál.

FAIRYTALE - vyprávěný příběh doprovázejí akordické výměny a třebaže rytmika vykazuje stálou živost a nepolapitelnost, na údernosti se tentokrát výrazně ubere, aby vynikly lidské hlasy nad instrumentářem.

AIRPORT GATEWAY - závěrečná skladba vzbuzuje pocit, jako kdyby předposlední a poslední skladba na sebe navazovaly, ale není tomu tak. O tom nás vzápětí přesvědčí její výraznější a důraznější podoba
Krásné téma prokreslují Lunnovy basy, které jsou hrány na fretless bass. Křižan si pohrává s kytarovým tématem s neuvěřitelnou lehkostí. V poslední fází ovšem hudba získává na energetickém napětí a vokály se propojují s tepajícími rytmy v pevném tvaru. Dunlap vystřihne sólo na synthesizer, střídán Křižanovými groovy do tématu a Ernoušovým ďábelským vstupem na bicí nástroje až nás "zaskočí" finále.

Celou dobu váhám, jak naložit s ohodnocením...
Škoda, že se nepodařilo prosadit vydání alba v CD verzi. Jedná se určitě o lahůdku v tom nejlepším slova smyslu, což ocení zejména hudebník, ale i milovník plnokrevné živočišné a kreativní formy.
Připomínky mám k nahraným bicí nástrojům (zejména velký buben má zvláštní, až tupý zvuk), ale tohle by digitalizace vyřešila.
Přikláněl jsem se ke čtyřem hvězdám (vinyl handicapuje zvuk nahrávky a taky mě odrazuje výtvarný design obalu)jenž se mi jeví k hudební formě maximálně neadekvátní, ale vezmu-li v potaz, že je to práce "dalších dvou českých Honzů za oceánem", a připomenu-li si, s jakou dychtivostí jsme očekávali po změně politických poměrů legalizované úspěchy našich rodáků v zahraničí, zmocní se mě pochybnosti a s jistým pocitem satisfakce, že hudba na albu je srovnatelná se zahraniční, dávám plný počet - pět hvězdiček.
reagovat

PaloM @ 12.05.2011 09:02:28
Petr, a dá sa niekde na webe tento album vypočuť ? Aspoň vzorky, inak nemám šancu sa k tomu dostať a som zvedavý (asi väčšina z nás).

Petr Gratias @ 12.05.2011 11:01:35
Zdravím, PaloM....
tohle bude problém. Mám doma albový výlisek a přiznám se, že v mém okolí není nikdo další, kdo by tento kousek vlastnil. Neříkám, že jsem jediný, deska se tehdy prodávala, ale já si po dvaceti letech nemohu vybavit, kdo je ještě dalším majitelem této rarity.
S Ivo "Spyderem" Křižanem se známe osobně. Žije mezi USA a Českem a někdy se vidíme dvakrát do roka, ale někdy je interval i delší. On by měl vědět, jaké jsou (nebo budou) další osudy tohoto výtečného alba.
Tehdy mi tuším říkal, že album vyšlo v r. 1991 na vinylu a tehdejší Supraphon "zatajil", že bude končit a jeho archiv že převezme Bonton. Bonton už ale titul nevydal (ani nevím jestli byl záznam u nás digitalizován). Po letech převzal po Bontonu zase archiv Supraphon.... Možná by věděl, co se s albem stalo Lev Pavluch, ale na toho jsem kontakt s vizitkou bohužel ztratil... Třeba bude mezi progboardisty někdo, kdo ho zná a ozve se.....
V každém případě Ti děkuji za zájem. Album za to opravdu stojí. Tedy alespoň já jsem toho názoru.
Dnešní Supraphon se chová opravdu tržně a co marketingový průzkum trhu neoznačí jako prodejné, to prostě nevyjde a tedy (a to jsou hrozná slova), jako ani kdyby nikdy NEBYLO!
Příjemný den!