Quicksilver Messenger Service - Quicksilver Messenger Service (1968)

V roku 1995 si môj otec požičal od známeho dve cédéčka s podivne znejúcim názvom skupiny, ktorý znel Quicksilver Messenger Service. Jedno malo v sebe ukrytý debut, druhé bolo výberovkou. A debut som si pustil ako prvý. Absolútne som netušil, že nastal historický okamih, našiel som album môjho života. Zašlo to tak ďaleko, že som utekal k svojmu učiteľovi hry na bicie, ktorý robil v obchode s cédéčkami v priestoroch Ymcy, aby som mu to pustil. Avšak nosič ostal vo veži, nuž sme pozerali na prázdny obal a napokon sme pustili v prehrávači aspoň booklet (čo neodporúčam, mechanika CD to zhltla a len s ťažkosťami sme pokrčený papier vytiahli von, snáď sa otcov známy neskôr veľmi nečudoval, prečo má z obalu pokrčené čosi). Pátraním v encyklopédiách som sa dozvedel, že štýl tu prezentovaný sa nazýva acid rock, a medzi nami, z celej tej hipisáckej scény zo San Francisca to je podľa mňa bezkonkurenčne najlepšia skupina.

Ale k veci.

Krásna melodická linka vykresľovaná rozochvenou gitarou, na ktorej hrá originálnym spôsobom John Cippolina, to je to, čo si človek zapamätá zo skladby Pride of joy. Pokojná nálada v Light your windows je vystriedaná pozitívne naladenou skladbičkou Dino’s song. Naopak, melancholicky podfarbená inštrumentálka Gold & silver sa približuje náladou i džezu. Keďže som sa vtedy čerstvo učil hrať na bicie, stal sa Greg Elmore okamžite jedným z mojich bubeníckych favoritov, nerúbal to bum-čvachom v prvej a tretej dobe, čo ma nesmierne fascinovalo. Predposlednou skladbou albumu je neskutočne milá vec It’s been too long. Milujem to kryštalicky roztrasené kyselinové gitarové sólo! Dvanásťminútový monument The fool je rozprávkový. Inak to vyjadriť neviem. Treba počuť, zažiť, precítiť. A to sa ani nezmienim o tej hromade pestrofarebných nápaditých nití, ktoré sú votkané do celého dielka s majstrovstvom prešedivenej krosnárky. Keď hudba dýcha, myslí sa tým bezpochyby toto. Okolo desiatej minúty sa začne „Life is love“ pasáž, pridáva sa sláčikový nástroj, aby zahral najkrajšiu časť celého albumu. Je to pasáž, ktorá mi vháňa do očí slzy rozkoše.

Čo dodať na záver? Aj niečo cez pol hodinu obsiahly album môže byť dokonalou trvalkou, jemná psychedélia a dôraz na splín i radosť, to všetko obalené do krásneho zvuku, viac prezrádzať netreba. Je to jednoducho láska. Nepoznám inú hudbu, ktorá by ma rozochvievala viac ako toto dielo. A tá atmosféra, tá krehkosť, tá razancia... Toto dielo si budem pamätať večne.

reagovat

gunslinger @ 01.02.2013 18:08:35
Beriem späť všetko zlé čo som povedal o tomto albume. Tento týždeň si ho dávam asi 6 krát prišiel som na chuť tejto poctivej psychedélie.

hejkal @ 01.02.2013 18:12:26
No vidíš. :)

Quicksilver Messenger Service - název skupiny, který už asi nezapomenete. Konkurovat mu v bizarnosti samozřejmě může více názvů, třeba Strawberry Alarm Clock (USA) nebo Screaming Lord Sutch And Heavy Friends (Británie)
První eponymní album (někde je uváděn rok 1967 a někde 1968 - pravda bude kompromisně někde "uprostřed"), představovalo výrazný otisk americké psychedelie šedesátých let. Společně s Grateful Dead a Jefferson Airplane prezentovali ve své době špičku daného žánru...

PRIDE OF MAN - Údernost hudby a pevný nosný hlas Dina Valentina - zpěváka kapely od první skladby představují poctivou hudební devízu. Cipollinovy elastické nezkreslené tóny sólové kytary se propojují s dobře složenými dvojhlasy a se závěrečným "kosmickým" vokálem....

LIGHT YOUR WINDOWS - nostalgie šedesátých let v ohýbaných vzdušných vokálech za doprovodu zvonivých akustických kytar a Cipollinových kytarových ornamentů přinášejí pohody, uvolnění. Rytmická proměna prokresluje náladotvornost písně a pořává prostor kozlení na elektrickou kytaru...

DINO´S SONG - údernější příspěvek s přímou melodií aspiruje na hitové ambice. Vedení hlasů má jasnou nekomplikovanou koncepci a sází na přirozenost, prostor jakékoliv agrese a dunivých decibelů. Na rozdíl od britského mersey soundu, který je měkčí a nasládlejší, zde máme co dělat s větší úderností a důrazem na rockovou identitu

GOLD AND SILVER - krásná úvodní kytarová studie, v níž se Cipollina a Duncan prezentuje v tom nejlepším světle. Náladotvorné, ale nikoliv nudné. Kytary krystalizují a rytmika dokonce vnáší do melodiky prvky jazzu, což nijak nenarušuje její koncepci. V další fázi hudbu získá na intenzitě a větší zemitosti. Citlivá práce dvou sólových kytaristů přesně zachází se strukturou skladby. Výtečná instrumentální záležitost, kterou docení milovníci přehledné a jasné kytarové hry a jeden z nejsilnějších příspěvků na albu.

IT´S BEEN TOO LONG - úderná skladba ve středním tempu s nosným Valentiho vokálem a s dvojhlasy v pozadí. Důsledné kytarové akcenty představují šlapavou píseň s elastickými kytarovými vyhrávkami a doprovody. Dobrý příklad k tanci, ale i k poslechu. V závěrečné fázi s trochu raným beatlesovským ukončením...

THE FOOL - rozehrávání kytarových tónů přináší psychedelický výlet proměnlivých nálad, harmonií, cinkání činelů a zvonků, přeznívání tónů. Do hry vstupují smyčce a Cipollinova kytara dostává díky vibrátu novou barvu. Společně s Duncanem vytvářejí tónové kreace, které se vznášejí nad více než dvanáctiminutovou kompozicí, v níž kapela předvádí, že má ambici vkládat do písňové tvorby nové obrazy a skladatelské principy. Nešetří se zde s různými destruktivními zvuky na wah wah pedál, ale i škrabáním strun, údery paličkami, do kterých se zapojují cinkavé akustické kytary. Dovolím si použít výraz, že v tomto formátu vznikla jakási "psychedelická minisymfonie", do níž konečně po instrumentálním kouzlení přichází zpívající Valenti a další vokální přispění. Ve skladbě vnímáme i podíl hostujícího varhaníka Naftalina (jeho jméno mě vždycky fascinovalo a docela by mě po etymologické stránce zajímalo, kde k tak originálnmími jméno přišel.... No uznejte, kdo by se chtěl jmenovat Naftalin, že? To jméno páuchne, jenom když se vysloví) a také klavíristy Hopkinse velmi upozadněného. Do tématu vstoupí nenadále i zcela nečekané (anonymní) housle.
Ať už za těmito harmoniemi cítíte opar psychotropních látek, kterými se v daném období v Kalifornii vůbec nešetřilo, nebo jenom příjemné hudbu, která je barevná a proměnlivá, v každém případě je to velmi zajímavý albový debut.
Quicksilver Messenger Service nabídli velmi nadějný vstup na hudební scénu. Dávám přemýšlel jsem o čtyřech a půl.. ale jednak to nejde a tak dávám pět hvězdiček, třebaže nás na dalších albech kapela překvapí ještě víc.




reagovat

gunslinger @ 01.06.2011 09:05:15
album to je dobré ale neviem ho nikam zaradiť , akurát je psychredelické. ani veľmi tvrdé ale ani také jemné (typu buffalo springfield)niečo ako jefferson airplane.

Jarda P @ 02.06.2011 05:44:41
Přiznám se, že jsem k této kapele zabrousil až po recenzi Petra Gratiase. První deska je výborná, druhá a třetí mě však zklamala. Tak nevím, jestli mám pátrat ještě po jiných albech této kapely.

Filozof @ 02.06.2011 06:33:15
Jard P
Doporučuji určitě pátrat po Happy Trails. Hodnotím jej výše než jedničku.