Snafu - Situation Normal (1974)

Bobby Harrison, bývalý člen slavných Procol Harum opustil bicí soupravu a postavil se za mikrofon, ke kterému připojil alespoň percussion a Micky Moody, výborný kytarový univerzál za příchodu multiinstrumentalisty a studiového hráče Petera Solleyho založili rockovou skupinu, v níž se propojoval hard rock, s boogie, ostrovním folklor s blues a dalšími ingrediencemi. Ve skladbách jsou čitelné a krásně propojované...

NO MORE - velmi sugestivní začátek. Důrazná rytmika - údernost bicích nástrojů a razance funkové baskytary. Do té se sugestivně připojuje elektrické piano a zkreslený rejstřík elektrické kytary a pak už se rozběhné moderně pojaté boogie. Bobby Harrison zpívá s napětím a jasným výrazem a je střídán se sférickým tónem Moodyho kytary, která dodá zajímavé sólo. Údernost a zpěvnost jsou hlavními poznávacími znaky skladby, do které vstoupí santanovsky rozběhnutá rytmika s množstvím percussion, prokreslovaná perlivými zvyky elektrického piana a synthesizeru dodávající písni psychedelický odér až do zklidňovaného závěru....

NO BITTER TASTE - klavírní úvod se postará o změnu stylu a soundu. Moody se hlásí hrou na steel-kytaru a my máme pocit jižanského uchopení tématu, což je dáno i vokální linkou. Ohýbané tóny steel-kytary znějí samozřejmě, uvolněně, stejně jako Harrisonův vokál. Sborový zpěv na za doprovodu klavíru má v sobě výraz smíření a laskavosti...

BROWN EYED BEAUTY AND THE BLUE ASSED FLY - Houslista Peter Solley ovládne pole a Moody zase vymění kytary za mandolínu a my máme pocit, že se dotýkáme britské lidové hudby v propojování ve jigů a reelů. Sborová zpěvnost rozverně naladí posluchače do příjemné nálady za doprovodu kravského zvonce a jednoduché, ale velmi účinné basové linky. Poměrně velký hudební obrat.

LOCK AND KEY - Moody už ale opět vládne elektrické slide-kytaře. Výtečně ohýbá tóny za dusavého doprovodu Poppleho a Harrisonova zpěvu. Inspirace od Johnnyho Wintera a Juicy Lucy je evidentní a stejně emocionálně přesvědčivá s výtečným hudebním nasazením...

BIG DOG LUSTY - velmi přesně zaranžované téma, v němž se v unisonech propojují kytara, baskytara, klávesy, housle a do toho vstupuje důrazná drolivá rytmika a celé téma prokresluje clavinet. Výtečně pojednané hlasy v protirytmech. Cítím zde boogie propojené s rockem a navíc facinující je Gibsonovo "doop doop". Vynikající zvládnutí hudebního tématu

PLAYBOY BLUES - funková baskytara a rytmicky přesné doprovody kytary a clavinetu za důrazných rytmických obrazců, Moody do bluesového schématu dodává hardrockové prvky. Podmanivá skladba v rytmické konstrukci, ale i ve vstupech důkladného kytarového zvládnutí vyhrávek a Solley na elektrické piano a A.R.P. synthesizer vytváří bzučivý sound, který prokresluje celé téma a za rytmického zdůraznění congy vytváří barevnou koloraturu, až se do hry zase vrací Moody s ostrými kytarovými tóny, které se střídají se synthesizerem. Instrumentálně vypjatá skladba eklekticky propojující styly. Velmi silný počin na albu.

JESSIE LEE - bludné tóny kláves a cinkání zvonečků z pozadí vytváří background Harrisonovi a ostatnímu sborovému zpívání. Výrazně pojednaná skladba, v níž to zvoní akustickými kytarami, důraznou a stručnou tymikou, která velmi věrně vystihuje atmosféru. Moody je také přesvědčivý i na dvanáctistrunnou kytaru a Solley rozbíhá téma na hammondky a posléze na elektrické piano...

RAGTIME ROLL - velmi stylotvorný klavírní úvod a máme zde poslední skladbu... Následuje vokální vstup do tématu a už se rozbíhá skladba ve velkém stylu. Výborné klavírní party doprovázejí vedle rockového instrumentáře také dechy - za nimiž jsou jména jako saxofonisté Mel Collins, Bud Beadle, Steve Gregory. Mel Collins vystřihne vynikající sólo na altsaxofon správně syrovým nasazením. Propojení dusavého beatu s jazzmany slaví opravdový triumf, který ještě v koncertní verzi musel získat další energetický potenciál. Ragtime roll - opravdu výtečná věc.

Máme co dělat s pravým plnokrevným muzikantstvím v tom nejlepším slova smyslu, kdy není nikdo jasným frontmanem, ale všichni zúčastnění jsou součástí celku a výsledný efekt je více než přesvědčivý.
Čtyři hvězdičky jsou zcela legitimní!
reagovat

hejkal @ 22.05.2011 17:34:36
Tento album som dlhšie počúval a napokon som sa rozhodol, že ho do zbierky nezaradím (ostal u otca). Je to tak napoly, niektoré momenty sú skvelé, iné mi prišli také obyčajné. Žeby som mu dal niekedy ešte jednu šancu?