Steeleye Span - Below The Salt (1972)

20.05.2019 horyna | #

K určitému druhu hudby musí člověk postupem let dorůst. Tedy vlastně nemusí, ale pokud chce a má v sobě zarutilost a touhu prahnoucí po vedění, je pravděpodobné, že se mu na jeho nastolené cestě povede dokráčet ke zdárnému konci.

Před dvěma lety jsem zde recenzoval desku All Around My Hat staroanglických folkařů Steeleye Span. Už tehdy se mi její obsah líbil, ale rozhodně ne natolik, abych ji udělil známku vyšší, než-li je trojka. Za uplynulou dobu jsem si tento disk nepouštěl nijak zvlášť často, spíš v určité klasické periodě, jako spousty jiných nahrávek. Ale moje náklonost k němu začala postupně zesilovat, až jsem jej nedávno docenil v širším měřitku, a doznal v sobě určitý pocit naplnění a souznění s takto koncipovanou muzikou.
A přesně v této době nastal ten pravý čas, poohlédnout se také po jiném výtvoru z dílny Maddy Prior a jejich kumpánů. Po testu vícero desek padla volba na dle mého klenot jejich diskografie, desku Below The Salt.

Ve spojitosti s ní jsem byl nejprv uchvácen obalem a posléze i vlastní náplní. Below mi sedla o poznání víc a o mnoho rychleji než All Around. Vcelky bystře jsem přišel na to, proč tomu tak je.
Steeleye Span nevyužívali na svých prvních pěti studiovkách služeb klasického bubeníka. Jejich kompozice se bez něj obešli, rytmus často suplovala zesílená baskytara a ony písně získali bez obvyklé rytmické sekce silnější nádech historična a větší autenticity. Zpětně nemohu tvrdit, že mne účast Niguela Pegruma na bicí stoličkce nějakým způsobem irituje, ale jako milovník historie se vším všudy, tedy i té hudební, jsem spokojenější, kdyš rockový spodek u takto typizované muziky neslyším.

Bellow the Salt v sobě nese obrovský kus anglické historie. Všech devět skladeb je naplěno renesančním duchem, prostoupeno vírou, tradičním pojetím polyfonie, ozvěnami ostrovního folku, s širokým využitím typických historických nástrojů. Na úplné špici stojí sedmá skladba Gaudete, složená z církevního latinského sboru, v jejímž čele kráčí nepřehlédnutelná pěvkyně Maddy Prior.
Ta podává na celé nahrávce ohromně variabilní výkon, a svým ušlechtile znělým hlasem pasuje desku mezi to nejlepší v obdobné kategorii. Je to neskutečná a všeobjímající nádhera. Jinak vcelku dominantně zde znějí také housle a mandolína obsluhované Peterem Knightem, kdy i ony napomáhají vytvářet to neopakovatelné historické kouzlo obsažené na Below the Salt.

Pokud hledáte nejpřitažlivější nahrávku Steeleye Span, právě jste na ni narazili.
reagovat

oř @ 20.05.2019 12:58:44
Debut Hark! The Village Wait, patří mezi základní folk rockový slabikář patřící ostrovní Anglii. Postupně se kapela upínala ke středověkým tématům a folkový základ malinko vytlačili renesanční vlivy. Prvních osm nahrávek náleží do zlatého fondu nejen Steeleye Span.

27.06.2017 Balů | #

Anglický folk-rock, jak jsem se k němu vlastně dostal? Nejdříve jsem poslouchal J.Baez,B.Dylana,
J.Mitchell ( což je sice Amerika ), ale pak jsem objevil Sandy Danny. To vlastně byla má příprava
na setkání s hudbou Steeleye Span, které mi zprostředkovala Antidiskotéka někdy v roce 1974.

Byl jsem okouzlen alby Please to see The King, Parcel of rogues a All around my hat, která jsem
získal docela rychle. Ale k Bellow the salt jsem se dostal až někdy v roce 1981.

Je to vlastně jejich nejslavnější deska z první půlky sedmdesátek.
Jasný a průrazný vokál Maddy Prior nás provází celým albem, podporovaný vícehlasy celé skupiny.

Z devíti skladeb je sedm přearanžovanými tradicionály.
Steeleye Span vsadili na vokály proplétající se s elektrifikovanými houslemi, el. kytarou a velmi rytmickou baskytarou, která vlastně supluje i bicí.

Nejznámější je asi píseň Gaudete, zpívaná latinsky á kapela.

Hudební náplň bych přirovnal k albu Songs from the wood-J.T., ovšem s větším důrazem na vokální projev.

Poslouchat toto album je pro mne vždy hudební svátek a je to má Deska desek.
takže 10* / 10* ... aha ta k 5*
reagovat

horyna @ 27.06.2017 12:04:03
Balů díky za výbornou recenzi. Až přijde čas, zase se S. S. podívám na zoubek.

27.05.2011 Petr Gratias | #

Co vlastně dělá původně folková ostrovní kapela na Progboardu mezi progresivními deriváty rocku? Na první pohled sem jakoby nepatří, ale jejich propojení akustické hudby s elektrifikací a poměrně rázná proměna ve folk-rockovou kapelu je do této společnosti podle mého názoru řadí. Jejich hráčská potence a zajímavá aranžmá s propojenými vokály byly markou vysoké kvality, která se prosadila nejenom ve Skotsku, Anglii a Irsku, ale i v kontinentální Evropě a částečně i v USA.
Album Below The Salt považuji za špičkové a vzhledem k tomu, že ho přijali i rockeři, asi nebude náhodné, že jsem se rozhodl nabídnout ho Progboardu. Ostatně s jejich hudbou a členy byla propojena i taková jména jako byl dekadentní rocker David Bowie, slavný herec Peter Sellers, ale i multiinstrumentalista a zpěvák Ian Anderson z Jethro Tull....

SPOTTED COW - o prolog se postará baskytara v unisonu s mandolínou a přiostřená elektrická kytara. Vzápětí už slyšíme krásný čistý hlas Maddy Priorové a jejich mužských spoluhráčů. Do mezihry vstoupí dulcimer a nenápadné percussion. Krásná melodická staroanglická balada s prokreslujícími tóny strunných nástrojů a s dunivou baskytarou a elektrickou kytarou. Příjemné naladění úvodem...

ROSEBUD IN JUNE - nádherný sólový vstup ženského hlasu a následně mužského sboru se spojí v nádhernou polyfonii. Ze skladby cítíme tradici staroanglické školy sborového zpěvu s výtečně znějícími hlasy bez jediného intonačního prohřešku.
Představte si historickou síň kde stojí dívka s dlouhými vlasy a šaty až k zemi a jejímu čistému zpěvu sekunduje sbor mužů se vztyčenými číšemi vína a jsme svědky oslavy za světla svíc ...

JIGS: THE BRIDE´S FAVOURITE/TANSEY´S FANCY - staré skotské tance - jigy Steeleye Span často používají ve svém repertoáru a jejich melodika a rytmické obraty zvou k tanci, kdy se společnost drží za ruce a jako had se proplétá hodovní síní. Mandolína, housle, baskytara, tlumená elektrická kytara a perkusivní zvuky kovových lžiček vytvářejí přesný hudební doprovod, jehož takty jsou přesně spočítány. Rozverné a pozitivistické.....

SHEEPCROOK AND BLACKDOG - z další skladby sálá vnitřní napětí. Maddy Priorová se svým hlasem vznáší prostorem a nástrojový doprovod ji nijak nepřebíjí, přesto cítíme, že přijde jeho čas. Baskytara kráčí v základech, elektrické kytara čeří atmosféru a tóny druhé kytary opisují podmanivou melodickou linku. Píseň se změní ve vyprávěný příběh s hladivou melodií. Do hry vstupuje polní buben a elektrická kytara s houslemi opakuje téma. Hlas zpěvačky je jasný, přesto subtilní a křehký, jako u Annie Haslamové z Renaissance, zbavený však jisté okázalosti...

ROYAL FORESTER - svižnější skladba ve stylu skotského reelu dodávají výtečné housle a přesně vedoucí basová linka důraznost, doprovázené sborovým zpěvem. Houslové party zrychlují tempo a v pozadí mu sekunduje dulcimer a stále důrazná baskytara. Výtečně zaranžovaná skladba po rytmické i melodické stránce s tradiční staroanglickou harmonii, která v dynamice získává rockový charakter. Cítím, že známý houslista Jan Hrubý, by do téhle skladby (a nejen do ní zapadl velmi přesně, jeho cítění tomu hodně odpovídá... Když jsem se Honzy - s kterým se trochu znám - na Steeleye Span ptal, reagoval velmi emocionálně...)

KING HENRY - rockově pojaté aranžmá dává příležitost kytaristovi Johnsonovi a houslovým partům Knighta. Správné proporce ostrovního folku se zde spojují s úderným rockem. Fascinují mě akcentované doby, dulcimer tiká jako hodiny, ale ostatní nástroje jsou v kreativních polohách, stejně jako skvělé nazpívané hlasy. Knight svoje housle preparuje amplifikací, kterým sekunduje elektrická kytara. Výtečná skladba

GAUDETE - absolutní šok. Polyfonní skladba zpívaná latinsky. Pochází z roku 1582. Krásný anglikánský církevní příklad vynikajícího sborového zpěvu. Vévodí mu Maddy Priorová s jejím andělským hlasem a mužské hlasy jí odpovídají. Nádherné, nebesky čisté (anglická renesance ale tak "čistá" zase nebyla, zapátráme-li v historii). Zajímavé je, že tahle skladba pronikla do britských hitparád roku 1972 a odsunula do pozadí skladby takových kapel jako byli Led Zeppelin, T Rex,

JOHN BARLEYCORN - stará anglická balada, kterou známe v podání Stevieho Winwooda a Traffic na albu John Barleycorn Must Die. Steeleye Span dali skladbě tradičnější staroanglickou folkovou podobu. Obě verze se mi ale líbí, třebaže nejsou harmonicky k rozpoznání (spojuje je pouze zpívaný text, ale i ten je upraven) Tim Hart se striktně drží tradice, stejně jako sbor, na rozdíl od Winwooda. Akustické kytary zvoní a nad nimi se vznášejí kreativní housle, zatímco basový spodek hudbu sjednocuje....

SAUCY SAILOR - závěrečná skladba má velmi podmanivou atmosféru. Akustický mlýnek kytar, elektrické kytary kreslí zajímavou melodiku, ve které kupodivu jako bych zaslechl harmonie přicházející odněkud z Balkánu, které mají orientální nádech v ohýbání harmonie. (Studovaný muzikolog mi potvrdil, že se mi to nezdá a že podobné harmonie se v novověké Anglii objevily...)Knight čeří pozadí klavírními tóny, ale kytary drží skladbu stále pohromadě. Stále cítíte, že skladba graduje, jednotlivé nástroje (zejména baskytara) přidávají na intenzitě, stejně jako i neomylně intonační hlas Maddy Priorové, až dojde ke ztišení, které se promění téměř v hladivou ukolébavku. Fade-out je téměř nekonečný a přesnost sázení kytarových tónů je až úporná, ale téma projasňují zvuky nahallovaného soundu klavíru a elektrické kytary s baskytarou a vzdálený sbor

Je třeba podotknout, že album tvoří staré anglické a skotské balady, kde se to hemží vrahy, zločinci a podvodníky, na které je anglická historie bohatá, ale i anglickými králi, dámami a statečnými rytíři. Oslava staroanglické historie a třebaže hudba působí harmonicky optimisticky, občas stojíme rovnýma nohama v horroru.
Velmi příjemná, muzikantsky kreativní a vokálně podmanivá hudba, která vás vzdálí od decibelových masáží a přesto vás nenudí... tedy tak to alespoň cítím já a tenhle pocit bych na vás rád přenesl.
Dávám plný počet hvězdiček!


reagovat

Mirek Kostlivý @ 27.05.2011 16:18:44
Opravdu vynikající kapela se skvělým hlasem Maddy Prior! Na seznámení z jejich tvorbou všem doporučuji 2CD The Lark In The Morning. Při některých skladbách (např. The Blacksmith) přímo běhá mráz po zádech.

Petr Gratias @ 27.05.2011 17:39:10
Ahoj Mirku....
tak nějak jsem předpokládal, že jako "veterán" a milovník staré hudby se ozveš, jsem rád, že to tak je. Steeleye Span zná dneska už asi opravdu jen málokdo. Spíš my, pamětníci......
Mám od nich tři alba a všechna se mi moc líbí i po letech.

pito63 @ 08.08.2012 14:43:33
Nedávno som pozeral na ceny v obchode a náhodou som narazil na skupinu Steeleye Span a kompiláciu "A Parcel of Steeleye Span: Their First Five Chrysalis Albums 1972-1975" [2010] za 9,09€, ktorá začína práve touto platňou. Tak som skúsil zopár ukážok na YouTube a povedal som si - drž sa svojho kopyta!

Gattolino @ 12.04.2014 17:41:43
Skvělá kapela, která určitě nezklame ani ortodoxní rockery, co folklórní kořeny jinak moc nemusí. Chtěl bych připomenout ještě více zapomenutou nádheru z Francie, která se Steeleye Span má mnoho společného, a to kapelu Malicorne a sólová alba jejího šéfa Gabriela Yacouba. Z odnoží Steeleye Span ještě zmíním naprosto úžasnou desku kytaristy a zpěváka Martina Carthyho "Crown of Horn" - to je opravdový klenot.

kali @ 12.04.2014 18:07:18
Malicorne znám díky ro(c)kování Jiřího Černého z 80.let, nějak se mi dodnes nedaří jejich alba sehnat..

Mirek Kostlivý @ 13.04.2014 13:13:21
Gattoline, díky za upozornění na výborné Malicorne, které jsem do dnešního dne neznal. Po prvním poslechu tu příbuznost se Steeleye Span slyším velice zřetelně. A ještě více mi připomínají mé oblíbence Gryphon. Ačkoliv francouzštinu v rockové hudbě nemusím, tady mi překvapivě nevadí!

Gattolino @ 13.04.2014 22:17:05
Těší mne, že Malicorne vzbudili zájem, k dostání na netu jsou, ale co jsem se díval, jsou dost nekřesťansky drazí (cca 600,- a více, nevím proč). Ale jsou krásní, zejména alba Malicorne, Malicorne II., Almanach, Malicorne IV, Extraordinary Tour a La Bestiaire. Další už se kloní k stále více rocku, ale vůbec ne špatnému. Za poslech stojí určitě sólový Gabriel Yacoub - Trad.Arr., a ještě kapela jim trochu příbuzná - Tri Yann. Pokusím se pro zájemce ta alba co mám dát v mp3 na Uložto.

kali @ 14.04.2014 07:56:24
Gattolino splnil, co napsal. Díky.

Gattolino @ 23.04.2014 09:34:42
Prima, zkusím tam přihodit ještě dva sólové Yacouby - ten Trad. Arr. je sice z vinylu, ale jinak jsem ho nesehnal.