Petr Novák & George and Beatovens - Modlitba za lásku (1970)

Třebaže v r. 1970 se normalizace v Československu už znatelně rozbíhala, tento rok ještě nebyl pro úplně všechny bigbítové kapely tak jednoznačně likvidační, jako dva další roky….
Petr Novák a jeho kapela George And Beatovens se těšila na domácí scéně velké popularitě a jeho koncerty byly vždycky vyprodány. Co bylo důležité – měl (stejně jako například Rangers – později Plavci) podepsanou exkluzivní smlouvu s Pantonem a ta mu zaručovala vydávání singlů a alb, což jiné skupiny na labelu Panton neměly…
Navzdory pochmurným signálům v r. 1970 vychází Petrovi a George And Beatovens jejich druhé řadové album. Třebaže se obecně soudilo, že na singlech má Petr lepší písničky než na elpíčkách, přesto se obchodní zájem o album nijak netenčil a Modlitba za lásku se docela slušně prodávala. Byl zde i učiněn pokud album vydat v rozevíracím formátu, což u nás nebylo v této době vůbec obvyklé. Záměr byl dobrý, ale výsledek už méně přesvědčivý. Místo, aby producent Jiří Smetana prosadil uvnitř otištění textů a zajímavější výtvarný design, dopadlo to tak, jak to dopadlo – typicky polovičatě česky…..

PROČ NA LÁSKU NEVĚŘÍŠ – pleskavý zvuk nástrojů nezní od prvopočátku moc povzbudivě, nicméně po několika dalších taktech se sound vyrovná a výrazná Čížkova baskytara s Jiráskovými bicími zdařile „swinguje“. Dudáček v mezihře vloží kytarové sólo. Nepoužívá zkreslení, ale dá se hovořit o slušně vystavěné architektuře a napětí, které s ním přichází. Je zde ovšem Obermayer – jehož varhany sem přinášejí prvky rhythm and blues. Akcentované doby vás neukolébají a spíš vás budou držet v napětí. Hlas Petra Nováka se v této písni trochu ztrácí v hudebním doprovodu…. V závěru stop-time a téma se na několik taktů vrátí a jsme u konce….

LOUČENÍ – akustická kytara a Petrův nostalgický hlas se opírá se atmosféru rozluky a smutku. Rytmika má dobře vystavěnou kostru, třebaže Jiráskovy bubny mají pleskavý zvuk a tak se soustředím více na Bezpalcovu flétnu a sound Obermayerových varhan. Melodie má legátové postupy akordických výměn. Flétna má ovšem mcdonaldovský nátisk a velmi dobře se poslouchá….

JARNÍ DEN – další skladba má výrazně hitový charakter. Střídají se v něm dva hlasy – kytaristy Dudáčka a Petra Nováka. Skladba má přímý tah na branku, ale její refrén se mně líbí víc než odezpívané sloky. Melodická linka je ale přesvědčivá a patří do klasického modelu šedesátých let….

ZLATÝ NÁRAMEK – přesvědčivější je další skladba. Je v ní napětí a silná emoce. Petrův hlas je vřelý a vroucí – musím pochválit vynikající Čížkovu basovou linku a aranžmá saxofonů, varhan a přitlumené kytary v mezihře, kde nakonec dochází k pozvolné gradaci s převahou dechů a varhan. Kytarová absence ve výraznějším zviditelnění mi zde chybí. Na albu se dělí o textařskou práci Petrův kamarád „přes chodbu“ Ivo Plicka, ale i producent Jiří Smetana. Nejsem si jistý, jestli Smetanův podíl na albu nepřevažuje a tím Petra orientuje do neočekávané polohy. Něco se podařilo víc a něco méně. Smetana byl ale producent a tak měl řadu věci (jak vidno) pod kontrolou. Skladba má ambici strhnout a zaujmout instrumentálně a je typickou skladbou pro album – na singlu by neměla šanci…..

VÁHÁ TI RUKU DÁT – u téhle skladby si nejsem úplně jistý původním záměrem. Varhanní úvod a pak posléze dost rozdováděné téma. Opět výtečná Čížkova baskytara a prkreslené Jiráskovy bicí nástroje…. Místo tamburíny se zde měly použít výrazněji conga, což by skladbě prospělo. Dudáčkova akustická kytara má místy jazzový nádech, ale většinově se utápí v sekaných doprovodech. V další fázi dochází k nečekanému zklidnění za podpory pěveckého podílu varhanami a skladba je najednou u konce….

MODLITBA ZA LÁSKU – tohle je ovšem jeden z nejsilnějších okamžiků na albu. Když se člověk do téhle skladby zaposlouchá, může mít pocit malé soukromé mše – duchovního vyznání, pokory a intimního prožitku. Sound kostelních varhan a obsah zpívaného textu tomu velmi nasvědčuje. Vedle církevního tónu a lidské modlitby zde je jenom zpěvák, královský nástroj a triangl. Velmi přesvědčivá a vroucná lidská modlitba. V příštích letech vzývání Boha z domácí hudby vymizelo, protože komunistická ideologie s vírou v Boha neladila…. Myslím, že Plickův text se podařilo v podání Petrova zpěvu a varhanního doprovodu velmi věrohodně vyjádřit. Jak by se ovšem na věci lásky a lidské intimity v podobném vyjádření a postoji díval dnešní mladý nešťastně zamilovaný člověk…. toť otázka…..

ŠTĚSTÍ NENÍ PRO KAŽDÉHO – výraznější bigbítový nástup. Kytara zvoní a útočí, baskytara má výrazně zpěvnou melodickou linku a bicí nástroje to všechno ženou kupředu. Bezpalcův saxofon tuhle směs výrazně čeří ostrými tóny. Výrazné zpomalení a změna v harmonické struktuře. Melancholická atmosféra s flétnou, rozlamovanými akordy kytary a upozaděnými varhanami má téměř crimsonovský sound těch baladických skladeb na prvních albech – nebo i mírně orientální opar nad pohádky z Tisíce a jedné noci (!?). Divoký nástup ovšem skladbu vrací do původního tématu, což působí jako studená sprcha. Neuroticky znějící hudební doprovod do jisté míry má vyjadřovat zjitřené city a automobilový životní styl….

ZAHRADA ZA DOMEM – nápadný rockový riff otvírá další skladbu. Střídání napětí je pro ni typické. Škoda, že se nepodařilo uchopit instrumentální téma jinak, zejména v kytarovém pojetí – takový Hladík nebo Francl by si s tematem poradili „modernějším“ způsobem. Smetanova textařská poloha se mi ale začíná zvolna trochu zajídat. V téhle písni si to výrazně uvědomuji – ovšem Slunečný hrob od Blue Effectu se mu výtečně povedl!

OPILEC – drhnoucí doprovod rozjeté instrumentace vyjadřuje myšlenková spojení alkoholického opojení a jeho vlivu na prostředí. Dudáček docela zajímavě rozbrnkal kytarová přediva a v mezihře rozběhne rychlé kytarové sólo. Technicky je bezchybné, ale nepoužívá žádné barvy a nemění tónové obrazce ani wah wah pedálem, ani boosterem. I hall by se zde hodil aplikovat. Petr zpívá jako o život a pokládá se do obsahu textu – jako správný bigbíťák o popíjení věděl svoje…. Zajímavá výpověď.

TO UŽ JE STÁŘÍ – velmi zvláštní je tento příspěvek. Je to spíš šanson – než soft-beat. Klavírní téma a Petrova interpretace jsou velmi přesvědčivé. Smutek, životní retrospektiva jsou zde hodně věrně vyjadřovány…. Pak ovšem dochází k výraznému zvratu. George And Beatovens se instrumentálně rozběhnou vpřed a vyrobí nám zde velmi špatně maskovanou coververzi dravé skladby z alba Abbey Road – The End. Ta čitelnost je hodně nápadná. Kdo pochybujete – pusťte si skladbu The End a pak tuhle píseň…. Myslím, že mi dáte za pravdu. Třebaže Beatles měli k dispozici studio Abbey Road, George Martina a Geoffa Emericka, George And Beatovens studio Břevnov, Jiřího Smetanu, Svatoslava Rychlého a Huga Markéze….

SVĚT NA DLANÍCH – další odvazová skladba. Vychází z rock and rollu a George And Beatovens se zde vracejí k dávným kořenům téhle hudby s modernějším přístupem. Dravost a rozpoutanost se skrývá v každém tónu, stejně jako použití saxofonového sóla. Dokážu se představit, jak tahle skladba dokázala přivést tehdejší publikum do varu nejen při poslechu, ale i při tanci

DNY VZPOMÍNEK – závěr alba patří baladě. V nich Petr býval vždycky nejpřesvědčivější a tohle tvrzení zde platí stejně jako dřív v jeho starší tvorbě. Skladba má poměrně jednoduchou harmonii, ale melodická linka je schopna oslovit a zasáhnout, stejně tak jako Plickův text. Téma vzpomínání, melancholie, nostalgie a retrospektivou uplynulého života je pro Petra cennou devízou a myslím, že mu to jeho publikum věřilo a proto ho milovalo. Na rozdíl od jiných „lyriků“ české pop-music si Petr dokázal zachovat svou tvář, třebaže ne všechno co natočil a nazpíval bylo kvalitativně vyrovnané. Zůstal ale sám sebou….

Album Modlitba za lásku není lepší než první album Kolotoč svět, ale také se nedá říci, že by bylo horší. Některé písně na prvně jmenovaném se povedly víc, jiné méně a to platí i o druhém albu. Instrumentálně se kapela sice trochu posunula dál, ale jinak bych mohl hovořit o „plichtě“. Lyrická poloha milostných písní zůstává přítomna, ale zároveň sem vstupuje i vážnější a přemýšlivější tón. Také zvuk alba zůstal plochý a potvrdilo se, že u nás se neumějí nahrávat bicí nástroje a že dynamické rozdíly jsou velmi často utopeny. Remastering leccos po letech vylepšil, ale přesto lze jmenovat jiná alba na domácí scéně, kde se podařilo zvuk sejmout přece jenom lépe… Deska je odrazem doby, kdy mi bylo patnáct let a tak mám možná trochu „právo“ být sentimentální, ale přesto víc jak na tři hvězdičky (při vší úctě k Petrovi a George And Beatovens) album nedosáhne…


reagovat

Mohyla @ 29.12.2011 17:00:08
Ako píše Peťo, niečo sa podarilo viacej, niečo menej. Niekedy sa mi doska páčila viacej, po rokoch mi miestami pripadá, no naivná, súhlasím s hodnotením tri hviezdy, ale s odratými ušami!

Petr Gratias @ 29.12.2011 17:58:01
Zdravím Mohylu....
díky za reakci.
Využiji prostoru a zeptám se:
ve skladbě To už je stáří jsi také vypozoroval
špatně zakrytou inspiraci skladby The End
od Beatles?

Mohyla @ 29.12.2011 18:42:52
Peťo tá podobnosť sa odškriepiť nedá. Možno, dokonca keby sa podklady pod sólo gitaru/ tá - da, tá - da/ vymenili, tak by aj vzájomne pasovali, napriek inému zafarbeniu nástrojov. Bicie," jak by smet "! .Odpoveď je, áno, minimálne inšpirácia tam je, tlačí sa do pera / klávesnice/, že je to opajcnuté :-)