Rypdal, Terje - Waves (1978)

Ačkoli mi norský kytarový mohykán Terje Rypdal není zcela neznámý, v knihovně mám jen ranější After the Rain. Teprve nedávno rozšířilo mou diskografii projekt s hvězdami fúze Vitoušem a deJohnettem (1979) a právě toto album.

Hustý perkusivní prales Jona Christensena a lámané kytarové figury ovládají startovní Per Ulv. Jsme o krok blíže klasické fúzi s ostrou rytmikou a skvělými trubkovými vstupy Palla Mikkelborga. Karusell jde vstříc zaměření ECM na meditativní polohy. Toliko letmé doteky dechů, bubny, basa a kytara hýbají dějem téměř podprahově. Stenskoven mistrně plyne kol hypnotické smyčky s nezbytnou dechovou jízdou. Titulka vtrhne do ringu s nervní, až freejazzovou roztěkaností. Podobné nezbednosti tropili i King Crimson Mark II o nějaký ten rok dříve. The Dain Curse je vysoce zápalná fúzová střela, po půli ovšem převládne ambientní nádech, zlehka odeznívající. K pozdvihnutí, kontemplaci a duchovní očistě je tu závěrečný obelisk - Charisma.

Kdo zná zaměření značky ECM, bude lépe v obraze. Akustickou prvotinu pro ně nahrával za dva roky i Luboš Andršt. Minimalistický jazz, z velké části oproštěn od hřmění a decibelů. Žádá si volume maximálně doprava. Masa, sunoucí se trpělivě jako věkovitý vodní tok. Ne pro všední den, přesto dokonale relaxační. 4/5
reagovat

chimp.charlie @ 02.01.2020 20:09:14
Díky za podnětnou recenzi - shodou okolností jsem právě přičichl k albu s Vitoušem a DeJohnettem a uvízl jsem drápkem, takže jsi mě navnadil a asi se začnu Rypdalem zabývat trochu víc. Ještě jednou dík.

EasyRocker @ 03.01.2020 06:38:15
Není zač! Je to zajímavá, fakt relaxační hudba - jako Lubošův Capricornus, jenže ten je akustický.