Jefferson Airplane - [Paul Kantner, Grace Slick & David Freiberg] - Baron von Tollbooth & the Chrome Nun (1973)

Když Jefferson Airplane zakončili koncem září 1972 v sanfranciském Winterland Ballroom své letní turné na podporu studiového alba Long John Silver, na první pohled nic nenasvědčovalo tomu, že by se na dalších 25 let jednalo o poslední možnost vidět kapelu pohromadě. Ve skutečnosti už ale Airplane drželi pohromadě jen setrvačností a klíčoví členové kapely, rozdělení do dvojic Slick/Kantner a Kaukonen/Casady, už si žili vlastními životy. Druzí jmenovaní se začali naplno věnovat svému bluesovému projektu Hot Tuna, Slick s Kantnerem zase rozjeli kapelu Jefferson Starship. Ještě předtím ale koncem roku 1972 spolu s Davidem Freibergem (ex-Quicksilver Messenger Service), který s Airplane spolupracoval na výše zmíněném koncertním turné, nahráli album Baron Von Tollbooth and the Chrome Nun.

Jádro studiové sestavy tvořili vedle výše zmíněného tria ještě baskytarista Chris Ethridge z The Flying Burrito Brothers a airplanovský bubeník John Barbata. Na desce se ale měrou větší či menší podílelo i množství hostů - tím nejzářivějším jménem byl bezpochyby Jerry Garcia, který do většiny skladeb přispěl party steel kytary, spolu s ním se nahrávání zúčastnil také jeho kolega z Grateful Dead, bubeník a perkusionista Mickey Hart. Dále se zde objevil budoucí sólový kytarista Jefferson Starship Craig Chaquico, další bývalý airplanovec, Papa John Creach, přispěl svými houslemi, a v několika skladbách zahostovali ještě také Casady s Kaukonenem.

Hudba na tomto albu je (vcelku přirozeně) jakýmsi spojovníkem mezi psychedelickým rockem Jefferson Airplane a k AOR směřujícím Jefferson Starship. Celou délkou desky nás provází sametový hlas Grace Slick, který jejíž typické frázování navozuje psychedelickou atmosféru asi nejvíce. Třeba taková Fat (kde doprovodné vokály obstarávají další hosté, dívčí R&B trio The Pointer Sisters) nebo hypnotická Your Mind Has Left Your Body (s Kaukonenem a Casadym) jsou výborné skladby, evokující airplanovské časy v míře vrchovaté. Mými osobními favority alba jsou ale našlápnutá rocková věc Flowers of the Night a vzletná klavírní balada Harp Tree Lament. Klavír s mellotronem Davida Freiberga se krásně doplňují v expresivním vokálním představení Grace Slick Across the Board, sugestivně oduševnělou atmosférou zase potěší další airplanovská reminiscence White Boy. Ve skladbě Walkin' zní kapela hodně countryově, napomáhá tomu i banjo hostujícího všeuměla Garcii, naopak Fishman v sobě skrývá úderný klavírní rock s přesvědčivou Grace za mikrofonem. Závěrečná Sketches of China (opět s s nádherným mellotronovým doprovodem) už je na půli cesty spíše k sofistikovanému sedmdesátkovému písničkářství, ještě dál jde kapela v titulní Ballad of the Chrome Nun - to už jsou zvukově víceméně Jefferson Starship.

Baron Von Tollbooth and the Chrome Nun už není produktem Jefferson Airplane, proto může být případné srovnávání s jejich řadovými deskami vnímáno jako trošku scestné - nicméně si jím přesto vypomůžu. Recenzované album vnímám jako zdařilejší než poslední airplanovský počin Long John Silver, nicméně nejde o žádný milník v historii okruhu okolo této kapely. Tři hvězdičky budou tentokrát muset stačit - fajn hudba, ale nic zásadního.
reagovat