Cobham, Billy - Simplicity of Expression, Depth of Thought (1978)

Tohle album si mě podmanilo prakticky od prvního poslechu. Je to přesně ta hudba, která nabízí mému vkusu to, co chci poslouchat. Melodičnost, propracovanost a výkony hudebníků, vygradované na maximum. Asi bych našel další kladné termíny pro tohle album, ale jdem dál. 
Simplicity of Expression, Depth of Thought /v překladu podle Google : Jednoduchost vyjadřování, hloubka myšlení/ je druhé studiové album, vydané společností Columbia. A je to druhé nazpívané album, na kterém jsou odzpívány celkem čtyři songy ze šesti. A já musím za sebe konstatovat, že této desce vokály sluší víc než dost.
To nejlepší a nejvíc líbící se mi je úvodní skladba Bolinas. Jemný vokál je zasazený do příjemné letní hudební atmosféry s precizně propracovanou aranží. Bolinas jako otvírák je dokonalou pozvánkou k další výborné porci muziky. 
Na druhém postu se nachází instrumentálka La Guernica. Z pozice posluchače jí označím za nejlépe zahranou na bicí na desce. Je plná zajímavých sólových vychytávek v kanonádách Billyho bicích. 
Pocket Change je odlehčení /od nářezu La Guernica/ ve stylu funky. Druhá zpívaná věc. Funky basa, funky kytara, funky vokaály, funky klávesy ..ale bicí jsou hodně zakotvené v jazzu. Billy je prostě génius.
Indigo je skladba ve stylu r'n'b, instrumentálka o elekrické kytaře a veklého prostoru se dostává vibrafonu. Sanozdřejmě i tento kousek je bezvadně propracovaný po všech stránkách.
Opelousas je další funky zpívaná. Může někomu připadat jako vata, ale to je jen zdání. Jedná se o píseň dokonale zapadající do celé koncepce nahrávky a současně svým pojetím odděluje poslední skladbu pod názvem Early Libra, která se mírně odklání od dramaturgie předchozích tracků, přesto nálada alba zůstala zachovaná. Píseń graduje v bubenické sólo a je zakončena procítěným vokálem, stejně jako na začátku skladby.


BIlly Cobham se na obalu desky tváří jakoby provinile. Jako by chtěl naznačit - tohle album je omyl přátelé. Za mě vůbec ne. Za mě jedno z nejlepších počinů pana Cobhama. Je plné výborných bicích, bohatých aranží, krásné, jednoduše pochopitelné melodiky. I když album před tímto - Magic je hodnoceno daleko výš než tohle, já stojím na druhé straně barikády a kopu za tuto desku. Dal bych třeba i sedm hvězd, ale můžu jen do plnejch *****z*****
reagovat