Dire Straits - Making Movies (1980)

V roce 1980 Knopflerova družina Dire Straits vypustila do světa další, v pořadí již třetí album s názvem Making Movies. Na něm se již nepodílel doprovodný kytarista David Knopfler, ale vše ostatní zůstávalo zatím při starém. Především Markův hlas a kytara byly stále tím, co posluchače okamžitě upozornilo, aby zbystřil a zaposlouchal se do příběhů a melodií, které jsou na desce předkládány s ohromnou noblesou a neskutečným hráčským umem. A i když se po debutu jedná asi o nejrockovější nahrávku Dire Straits, objevují se zde postupy, které budou o dva roky později plně využity na albu Love Over Gold.

Album otevírá nejdelší nahrávka, již skupina do té doby vůbec vypustila do světa. Jedná se samozřejmě o neskutečně podmanivou a skvěle šlapající skladbu Tunnel of Love. Ta obsahuje všechny známé atributy, bez nichž by se hudební produkce Knopflerovců neobešla, a to zvonivou kytaru a zpěv – nezpěv pana principála. Nádherný úvod. Pokračuje se dál ve velkém stylu něžnou písní Romeo and Juliet. Ne, to nejsou věční milenci z Verony, příběh zde předkládaný je ryze současný, ale kdyby jistý pan Shakespeare žil v Británii 2. poloviny 20. století, tak by možná jeho slavné drama o nenaplněné lásce vypadalo právě takto.

Klávesy podbarvují svižnou Skateaway s nádherným refrénem, v němž naplno zazní piáno, zatímco Mark jej zvýrazňuje svým typickým probíráním se strunami, při kterém mám pocit, že ten chlap ten nástroj jen tak hladí, aniž by dopředu věděl, jaká krása se bude linout z reproduktorů. Pořád je to ale rock, jak má být, čehož důkazem je řízná skladba Expresso Love. Možná to není ta nejlepší věc na albu, ale ohromně šlape a má tah na branku. Lehce zklidníme jemnou skladbičkou Hand in Hand, u níž opět zaujme to něžné mazlení se strunami. A to zklidnění je určitě potřeba, protože nás čeká největší nářez na desce.

Tím je skvělý rockový kousek skrývající se pod názvem Solid Rock. Mám dojem, že tady se jde až k té původní prapodstatě rock and rollu, kdy všechno teprve začínalo, Elvis byl král a rock byl ještě mladý, jednoduchý a svěží. Tohle by podle mě mohla být ta správná tečka na závěr. Mark to ale cítil jinak, proto ještě zazní píseň Les Boys, jež se snad zrodila v nějaké zaplivané knajpě poté, co hospodský vyhnal posledního hosta a unavená kapela si střihla na dobrou noc, či spíš dobré ráno ještě jeden kousek.

Váhám, kolik bodů mám vlastně udělit. Nakonec s ohledem na následující majstrštyk udělím čtyři hvězdičky. Přece jenom tu poslední skladbu si mohl Knopfler odpustit.

reagovat

Petr_70 @ 24.12.2019 10:57:22
Děkuji za recenzi na moje srdeční album, ostatně jako všechna z dílny Marka Knopflera. S obsahem recenze i s hodnocením zcela souhlasím.
Jak už v ní správně zaznělo, jedná se o nejrockovější nahrávku nejen Dire Straits, ale i následné Markovy sólové dráhy. Asi jako jediné album je zcela oproštěno od vlivů country, které jinak Knopflera provází celou dobu od svých začátků.

Martin H @ 24.12.2019 13:35:35
Petře, tušil jsem, že se asi ozveš. Myslím, že vnímáme Dire Straits podobně. Ta hudba mě baví čím dál víc. Akorát jsem se ještě neodhodlal k zevrubnějšímu zkoumání sólového Knopflera.
Jinak country jako takové mi nevadí, rád si poslechnu Cashe nebo Willie Nelsona.

Petr_70 @ 24.12.2019 16:17:55
Ano Martine, je evidentní že jsme oba naladěni na stejnou vlnu. V tom se asi lišíme od většiny přítomných neb většině progrockerů (o metalistech nemluvě)country vadí.. :)
Ještě krátce k sólovým albům:
Za nejlepší považuji první tři, především druhé "Sailing to Philadelphia" je naprosto špičkové album, srovnatelné s nejlepšími alby Dire Straits.
Shodou okolností mi dnes "přistálo" v přehrávači dvojalbum Privateering - nádherné prolínání britského blues a ostrovního folku. Pokud ti uvedené styly nejsou cizí doporučuji..

>> odkaz

Díky a hezké vánoce.

Martin H @ 24.12.2019 18:00:36
Petře, díky za odkaz. Také ti přeji hezké svátky.

muf @ 24.12.2019 20:24:59
Patřím do skupiny, která má ráda hudbu různých žánrů. Dire Straits a Knopfler jsou mezi mými velkými oblíbenci. Dovolil bych si nesouhlasit s tím, že progrockeři a metalisti nefandí takové hudbě. Já jsem toho důkazem. Ano country není moje krevní skupina, ale Knopfler je kategorie sama pro sebe, kterou k country nepočítám a jeho hudbu miluji. nemine týden, kdy by mi DS nebo Knopfler doma nehrál. Making movies mám hodně rád, patří k mým oblíbeným.

Martin H @ 25.12.2019 09:17:05
Mufe, jsem rád, že ses ozval. Je vidět, že příznivci Dire Straits na progboardu jsou.
A jestli je něco prog, metal nebo country, to už jsem dávno přestal řešit. Buď se mi hudba líbí, nebo nelíbí. To je jediné kritérium, které při poslechu uplatňuji.

muf @ 25.12.2019 10:16:52
Přesně tak. Toto je i mé kritérium. S s věkem se naštěstí moje tolerance zvyšuje. O to větší je pak radost z poslechu. Škoda, že jsem letos nemohl na Knopflera do Prahy. Je to pan hudebník, a nejen on, ale celá družina.

horyna @ 26.12.2019 15:53:31
Tuhle desku sice nemám, ale alespoň mi Martinova recenze připomenula, si nějaké D. S. pustit. Udělám to hnedle za chvíli a vytáhnul jsem Brothers in Arms.

Rok 1980. Navzdody nastupující nové vlně britského heavy metalu, pomalu odkvétající módě punku, rádiovému popíku a dalším hudebním trendům tu je třetí album trošku mimo škatulky stojících Dire Straits.

Deska začíná pro mě dost zásadní skladbou v diskografii Dire Straits, výborně šlapající hitovkou TUNNEL OF LOVE. Po "pouťovém" intru nám Knopfler a spol. předkládají charakteristickou kytarovou jízdu (Bože, ta sóla!) s vokálem tak civilním a "obyčejným", že vás úplně chytne za srdce. "Life is Spanish city to me..." Vynikající.

Následuje další pecka, kterou jsem snad slyšel už tisíckrát a pořád ji mám moc rád. Jde o baladu ROMEO AND JULIET, kterou dost dokonale charakterizuje text:
"I can't do the talk like they talk on TV
And I can't do a love song like the way it's meant to be
I can't do everything but I'd do anything for you
I can't do anything except be in love with you..."

Je to totiž opravdu svérázný lovesong, syrový a zároveň plný emocí. A stejně jako v Shakespearovi jde o nenaplněnou lásku, tentokrát mezi muzikantem a prostitutkou. Člověk by u řádek "Juliet when we made love you used to cry. You said I love you like the stars above I'll love you till I die..." málem uronil slzu. Ach, nechal jsem se unést.

Hallelujah, here she comes! Třetí song navazuje ve svižném rytmu a opakuje se v něm text "Making Movies" a "Rollergirl", přesto se jmenuje SKATEAWAY. A zase to Knopflerovo mazlení se strunami!

A zase žádná vata, ale řízná a rytmická věc EXPRESSO LOVE, po které se na chvíli uklidňujeme u klavíru a jemného vybrnkávaní v HAND IN HAND. Také moc příjemná věc na poslech.

A následuje Straitovský rock´n´rollový nářez SOLID ROCK. Chvílemi mi trochu připomíná Sultans of Swing, i když trochu víc "řeže". Dupu si nohou do rytmu a čekám ještě nějakou pecku na konec.

Ale co to? Závěrečná LES BOYS je tedy opravdu úlet. Nejen co se týče textu (Les boys - teplý kluci), ale také hudebně. Připadám si jako někde v kabaretu. Chápu, že Dire Straits toho na desce Making Movies předvedli dost, a tak si chtěli udělat ze sebe i z posluchačů srandu. Mě ale nutí tuto skladbu přeskočit...

Být na konci alba třeba Telegraph Road či Private Investigations (na tyto skladby si musíme počkat až na následujícím albu LOVE OVER GOLD), dal bych absolutně plný počet. Proto můj verdikt zní: zatraceně dobré čtyři hvězdy.
reagovat

tykeww @ 20.08.2013 11:02:02
Making Movies mám od Dire Straits zřejmě nejraději. Moc děkuji za recenzi, citelně mi tady chyběla.

Michálek @ 20.08.2013 22:12:57
Díky za recenzi!
Deska mne chytla hned na podzim 80, kdy mi ji přinesl kamarád. V tom samém roce mne v létě dostali The Police s Reggattou, a já myslím, že Dire Straits jim touhle deskou zdatně sekundují. Vynikající album, podle mého možná vůbec nejlepší od DS. Dodnes si ho v pohodě pouštím a vůbec mi nezevšednělo.
P.S.: Když album začíná "Tunelem lásky", proč by nemohlo končit "Teplými hochy.." :o)

PaloM @ 21.08.2013 07:41:44
Love over gold a Brothers in arms, to sú moji favoriti. Ostatné poriešilo supraphonské CD Money for nothing, čo je perfektná výberovka a jedno z mojich prvých vlastných CD.
Prvé tri albumy majú veľa fanúšikov, mne z nich stačia tie vybraté hity.
Je fajn, že sa tu po dlhej dobe objavili recenzie na čisto rockovú produkciu, za čo patrí vďaka.

Jarda P @ 21.08.2013 10:50:46
Mně žádný výběr řadovky Dire Straits nenahradí. Všechny včetně On Every Street jsou skvělé.Jinak také vítám návrat k rockovým recenzím pro širší okruh posluchačů.

martin69 @ 21.08.2013 11:36:16
První čtyři alba Dire Straits, mám rád stejně. Hodnotím je jako výborné.