Hancock, Herbie - Man-Child (1975)

Tvorba amerického černošského skladatele, klavíristy a jazzmena Herbie Hancocka, je v oblasti jazzu, fusion, funky a soulu jednou z nejuznávanějších a také nejoblíbenějších. Tento geniální fenomén v oblasti klávesových nástrojů zcela pozměnil pojetí vnímání hry na tento vyriabilní subjekt. Jeho časté experimentování, někdy daleko za hranicemi přijatelnosti daného žánru, napomohlo vývoji celé hudební oblasti, a znatelně zpřístupnilo tento žánr nad okrajový rámec běžného publika. Řada z jeho skladeb je dnes řazena mezi klasické jazzové standardy.

Během svého života tento neuvěřitelně plodný skladatel vytvořil celou řadu umělecky hodnotných děl. Jeho tvorbu však musíme rozdělit do několika rozdílných period. Tu nejtvořivější a v nekomerční rovině nejzajímavější, rámují letopočty 1970, respektive 1976. Během onoho úseku vznikají rozhodující díla jak Herbieho tvorby, tak stylu fusion všeobecně. Bylo to období, které tomuto druhu muziky neuvěřitelně přálo a alba jako Crossings, Head Hunters, nebo Sextant právem náleží do zlatého hudebního fondu. Vyrovnaná kvalita nahrávek z tohoto období dává posluchači-sběrateli volnou ruku, kam sáhnout poprvé a kudy pokračovat. Já osobně jsem se nad sým prvním Hancockem rozhodoval vizuálně a jako první ochutnávku objednal album Man-Child. To mě upoutalo jak výtvarně, tak pochopitelně a zcela především svým hudebním odkazem.

Pokud máte rádi funky a fusion, tato deska vás musí zaručeně oslovit. Jde o pestrou plejádu šesti různobarevně orientovaných komnat, které vám bude mistr Hancock postupně odemykat svým nablýskaným mosazným klíčem. Každá místnost je jedinečná a s pravidelnou návštěvností také zaznamenáníhodná. Vše je interesnatně seřazeno a prostoupeno jazzovou fůzí v silně funk-oidním duchu. Na Hancocka je lepší mít připravenou náladu. Jeho hudba nefunguje vždy a za všech okolností. Pokud nejste vyhraněni, nebudete mít problém.

reagovat

Danny @ 20.02.2019 23:09:22
Před chvílí jsem doposlouchal Mercury Falling od Stinga a přemýšlel, čím si spravím chuť. Na Hancocka myslím už několik dní, vždycky jsem to ale nějak odložil. Tvá recenze rozhodla. Souhlasím, je to barevná a působivá skládačka a je potřeba být na ni správně naladěn. Díky za tip, zafungoval výborně.

pinkman @ 21.02.2019 12:48:22
Tahle deska nasměřovala Hancocka hodně k funku. Rychle se opakující podklad vyznívá na poměry fusion poměrně odtažitě a strojově až si člověk říká, jak tohle mohli hrát lidé.

PaloM @ 22.02.2019 09:17:30
1969 (Fat Albert Rotunda) až 1974 (Trust). Týchto 6 albumov je môj obľúbený Herbie :-)

adam @ 22.02.2019 09:25:12
PaloM - Secrets urcite stoji za vypocutie hoci je mimo tebou oznaceneho obdobia. Odporucam.