Argent - In Deep (1973)

Keď kapela postaví svoju produkciu na rôznorodosti a pritom si nesie jasné znaky melodickej príťažlivosti, mohutných klávesov a ostrejšej gitary, tak z toho môže byť príjemný zážitok. Hlavne, ak sa bavíme o období prvej polovice sedemdesiatych rokov minulého storočia. Neveríte?

Úvod sťaby z classical rocku klame telom, God gave rock'n'roll to you je hitovka v pozitívnom slova zmysle. Priznávam, dlho som netušil, že pôvod je potrebné hľadať na albume In deep. A že je tu čo objavovať. Dnes je to síce pre väčšinu ľudí španielska dedina, ale naozaj existovali doby, kedy hit znamenal aj kvalitu (oba tieto pojmy sa dnes paradoxne používajú v opačnom význame, hoci to tak ich šíritelia, hudobní demagógovia, nevnímajú). Temný úvod It's only money, part 1 prináša hard rockovú nasrdenosť, tak to mám rád, obzvlášť, keď gitara v refréne zdvojuje spev. Pozvoľný nástup klávesového sóla-nesóla stavia na ťahu, a pretože je refrén tradične spevný, vo veselšom dychu sa ešte pár krát zopakuje v It's only money, part 2. Sympaticky precukrovaný slaďák Losing hold by dnes vyznel trápne, ale skupinám zo sedemdesiatok sa podobné veci dajú veriť bez akejkoľvek pochyby. Klavírne intro splieta klasiku s modernou, vo výsledku kapela spustí niečo medzi blues a rock'n'rollom s názvom Be glad. Podobne ako Cream, aj Argent v refréne tiahlo "gláduje", čo jej sily stačia. Klavír sa ujme aj sól, striedajú sa štýly i tempá, je to vcelku haluz, pozliepať slad, soľ i ocot a s výsledným pokrmom uspieť. Hudobní gurmán určite ocení aj momenty, kedy sa na sólovanie v zložitejších rytmických náznakoch vrhnú klávesy a striedajú sa s klavírom. Jasne sixtýsový slaďák Christmas for the free sa dá pretrpieť, obzvlášť, keď nastúpi hard rockový úvod Candles on the river, čo je inak "vanillafudgeovka" ako vyšitá. Drsný pomalý rytmus a jemný spev ako kontrast, takto má vyzerať vytvrdený rock! A k tomu patrí aj parádne hammondové sólo, ktoré, neprekvapivo, vystrieda niekoľko prešpekulovaných gitarových motívov, ktoré prerastú do sóla. A to si vykračuje po ceste dláždenej Whole lotta love, a teda v stopkách. Lepšiu skladbu by ste na albume hľadali márne. Záverečný klavírny kúsok prešpikovaný blues, Rosie, je svižný a znie, akoby ho vyrevovala parta podnapitých štamgastov niekde v lokáli.

Parádny album, baví ma to nerozhodné prešľapovanie medzi rockovými výrazmi.

reagovat

pito63 @ 10.06.2012 09:26:04
Zaujímavá skupina. Nezdieľam až také nadšenie, ako recenzent, ale "In Deep" je dobrý album. Súhlasím, skladba "Candles on the River" je ozdobou tejto kolekcie.
Hejkal, vďaka za recenziu!

Anglická skupina Argent vznikla koncem šedesátých let, když se varhaník, klavírista a skladatel, hudebník s klasickým vzděláním Rod Argent rozhodl odejít ze řad zavedených Zombies a vytvořit vlastní skupinu, která by lépe ve svém stylu odrážela jeho umělecké ambice směrem k náročnějšímu rocku. Kapela jeho jména v různých variacích odrážela progresivní rock a zejména v první polovině sedmdesátých let zajímavým způsobem vstupovala do rockové koncepce různými hledačskými postupy, čímž k sobě přitáhla pozornost zvídavého publika, které hledalo něco jiné a odlišného…
Do jejich hudby vstupovaly nejen zmíněné hudební prvky, ale také jejich varianta art rocku a dokonce i jazz, ale také zpracovávali i víceméně písňové koncepty do sofistikovanějších aranžmá.
Jejich album In Deep mi poslala v době svého vzniku jako novinku moje teta z Londýna, když se jí nepodařilo mě zajistit tři jiné žádané tituly a prodavač v HMV na Oxford Street jí nabídl tohle album. Tak se stalo, že Argent „přistáli“ v mé sbírce a jsou v ní dodnes…

GOD GAVE ROCK AND ROLL TO YOU – úvod je zvukově poměrně matný, ale postupně vnímáme klasické téma s dominujícími hammondkami a už je to rozmáchlé melodie. Instrumentace hraje ve středním tempu a sborové prolínající se hlasy se vznášejí nad sólově zpívajícím kytaristou Russem Ballardem, který také skladbu složil a vytvořil tak proslulý hit, který o pár let později zpopularizovali američtí Kiss tak, že dodnes hodně lidí žije v mylném dojmu, že pomalovaná newyorská strašidla tuto skladbu i napsala. Nicméně Rod Argent vkládá do kompozice hodně toho, co si pamatuje ze školních škamen a Ballard kytarovým sólem do skladby přináší rockové napětí…. Kánonický zpěv má svou sílu, nicméně se mi přesto zdá, že refrén zbytečně přebíjí kompoziční stavbu až do podbízející se podoby….

IT´S ONLY MONEY (Part 1) – opakující se kytarové téma vyšívá zneklidňující linku pod dlouhý tón hammondek, do níž vstupuje v unisonu i basová linka Jima Rodforda a bicí Roberta Henrita hrají základní rytmus s několika zásadními breaky. Ballard je hlavním zpěvákem kapely, ale na albu má autorsky úderné skladby, které vycházejí ze základního tématu a udržují potřebné napětí. Jeho kytarové sólo sice neomračuje žádnou výjimečností, ale do celistvého tvaru kompozice velmi dobře zapadá. Argent dodá sólo na varhany a doplní celkem zdařile aranžmá drobnými nápady….

IT´S ONLY MONEY (Part 2) – další skladba je obměnou původního nápadu. Osobně se mi Part 2 jeví jako zdařilejší kompoziční vstup. Je třeba připomenout, že všichni členové Argent jsou dobře sezpívanými vokalisty a právě ona vokální linka je u kapely velmi důležitým poznávacím znakem, ale také hybným impulsem pro aranžmá. Místy vyvažuje instrumentální postupy. Ovšem v instrumentálním prostoru Ballard vloží do skladby dobře odpíchnuté kytarové sólo a pak společně s hammondkami dodává v kytarových doprovodech ornamentální výměny sázených tónů až do závěru…. Než k němu ovšem dojde, tak se základní téma odmlčí a opět se vrací zpět a vokální linka si pohrává s jeho zpěvností….

LOSING HOLD – ve čtvrté skladby přichází více experimentálnější téma. Zpívající Ballard přivolá ve vokálním pojetí ducha Uriah Heep, i když hudba je odlišná, třebaže dlouhé tóny hammondek vévodí, ty sbory ovšem hardrockovou legendu připomínají (spíš období druhé poloviny sedmdesátých let). Ballardovo sólo zní drásavě a rozvolněně a vedle varhan zde vnímám i elektrické piano, mellotron, zatímco bubeník Henrit vedle bicích nástrojů hraje i na gong a orchestrální basový buben. Prokreslování tématu s rytmickou složkou je velmi hutné a vrstvy instrumentace mají téměř ortelný sound. Výrazně se zde promítá rozdílný skladatelský přístup Ballarda a Argenta, čitelný svojí odlišností…….

BE GLAD – klavírní téma v úvodu má klasicistní podobu, ale vrací se do základního akordu a kapela se rozbíhá v přímém rockovém tempu a rytmickém členění. Ballard dokáže pořádně v hlase forsírovat a v instrumentální mezihře popřeje prostor klavírnímu rozjezdu, zatímco Argentovy hammondky drží v backgroundu harmonii. Argent hraje na klavír se suveréní jistotou interpretace a zde máme možnost jeho schopnosti vychutnat. Unisonové běhy jsou v mírně patetickém pojetí a klavírní téma nám trochu napoví, že Argent studoval i klavírní hru Petra Iljiče Čajkovského, aby si tu a tam něco malininko přivlastnil. Pochválit je třeba dobře zaranžované hlasy a dramatické napětí přichází s důraznými údery bicích nástrojů, ale i klavírních attacků. Zcela nečekaně ovšem do tématu vstupují hammondky, které ovládnou prostor a ostatní instrumentace se tomu přizpůsobuje s tím, že klavírní party střídají varhanní, včetně tubular bells. Instrumentální proměny jsou zajímavé, ale dokázal bych si k nim představit jinak zformovanou rytmickou složku v technicky barvitějších obrazech – art rock „první generace“ je však nezpochybnitelný.

CHRISTMAS FOR THE FREE – další skladba začíná v písňovém duchu. Klavírní akordy se dobře propojují s tentokrát sólově zpívajícím Argentem. Ballard dostane svoji příležitost v mezihře, kde zahraje procítěné kytarové sólo, které dokresluje atmosféru. Píseň působí spíš jako vánoční rozjímání ve stylu eve-songs a tak vnímáme příjemné melodické obrazy s laskavým projevem prodchnutým náboženskou tématikou…

CANDLES ON THE RIVER – úvod na hammondky zahajuje výraznější rockové téma, kterému přiznávky dělají elektrická kytara a důrazně akcentovaná rytmika. Klasické rockové téma, které prezentuje i dramaticky přiostřený Ballardův hlas a sborové hlasy. Název skladby může vyvolávat kreativní vize v textu i v instrumentálním ztvárnění. Argent si tady se svými hammondkami opravdu pohrává nejen s jednotlivými detaily, ale i s celkovým tématem, které rozvírá do prostoru krátkými sekanými tóny, kteří střídá s dlouhými, dobře ohýbanými. Zajímavé prolínání nabízí Ballardova elektrická kytara s hammondkami, které přináší větší pestrost a kreativitu za podpory důrazné rytmické složky. Sborové hlasy se harmonicky dobře doplňují a za aplikace důrazu a celkové hutnosti skladba spěje k závěru….

ROSIE – poslední skladba má opět ballardovský rukopis, třebaže úvod patří klavírnímu tématu a rockově šlapavému rytmu v přehledném písní, kde se kapela odvazuje v klasickém tématu a jak vidno rockandrollové základy mohou posloužit i v první polovině sedmdesátých let ke skladbě hitového charakteru. Kytara a klavír ruku v ruce v pohodě šlapou vedle sebe až do okamžiku, kdy Ballard zahraje krátké, ale účinné sólo, zatímco Rodford a Henrit důrazně drtí klasický rytmus pod kytarovým a klavírním doprovodem až do konce…

Skupina Argent během dalších let doplatila na muzikantské ambice Rod Argenta a Russe Ballarda. Oba hudebníci byli natolik ješitní, že nevydrželi v jedné kapele pohromadě, protože Ballard nabyl dojmu, že je schopen utáhnout vlastní kariéru a skupinu opustil. Poté došlo k dalším personálním změnám.
Znovu si uvědomuji, jak na albu společně koexistují klasické písničky s instrumentálně vypilovaným potenciálem a že mi to nějak markantně nevadí. Po dalším albu bych ale přemýšlel, jestli se základní koncept přece jenom nebude měnit…
Také se mi doneslo, že v polovině sedmdesátých let po odchodu Ricka Wakemana z Yes bylo nabídnuto místo za klávesami v této artrockové superskupině také Argentovi. Ten ale odmítl a nabízený post obsadil švýcarský hudebník Patrick Moraz (album Relayer). Třebaže je Rod Argent vynikající klávesový hráč, popravdě řečeno bych si ho ale u Yes dokázal jen stěží představit, protože Wakeman byl příliš vysoko nastavená laťka na dosažení, natož překonání jeho mimořádných schopností…
Podle toho, co jsem od Argent slyšel, patří album In Deep mezi to lepší co po nich dodnes zůstalo k dispozici, i když si myslím, že zub času zahlodal a skupinu Argent při vší úctě k jejich odkazu dnes bude znát spíš méně než více posluchačů.
Tady jsme ale na čtyřech hvězdičkách!

reagovat

Jarda P @ 14.09.2011 08:41:14
S kapelou Argent jsem se poprvé seznámil skladbou Hold Your Head Up na nějakém výběru. K zakoupení jejich alb mě ale vždy odrazovala nevyrovnanost úrovně jednotlivých skladeb. Až letos jsem si díky ruskému hypermarketu pořídil celou jejich diskografii, z níž bych vyzdvihl první album (s dozvukem předchozích Zombies), Nexus a hlavně Circus (po odchodu Ballarda). Mile mě překvapili Zombies s jejich novou deskou, vydanou po reunionu v loňském roce. Argenta řadím mezi klávesisty do velké pětky Wakeman-Emerson-Lord-Crane-Argent.

Petr Gratias @ 14.09.2011 09:19:13
Zdravím JarduP....
hudební kritika nejlépe hodnotí album Ring Of Hands, ale nemusíme se samozřejmě s nimi ztotožňovat.
Za Tvoje Velká pětka je zajímavá, ale asi by měla mít ještě nějaké "poddíly", protože takový Brian Auger, Dave Greenslade a Hugh Banton by se tam také mohli vejít....., ale samozřejmě souhlasím.
Potěšilo mě, že jsi vyzdvihl Vincenta Cranea. V téhle době se na něho opravdu neprávem poněkud zapomíná....

Jarda P @ 14.09.2011 10:35:54
Zdravím Petra.
Co se týče alba Ring Of Hands, mě se naopak líbí nejmíň. Jinak žebříček TOP 5 je příliš úzký, spíše bych uvedl TOP 10, kam u mě samozřejmě patří i Dave Greenslade a taky Ken Hensley, Thijs Van Leer, Peter Bardens či Marián Varga.