Camel - The Single Factor (1982)

Dalším dobově dráždivým dílem Camel je pro mnoho fanoušků album The Single Factor. Ale jak už jsem se zmínil u recenze na desku I Can See Your House From Here, Latimerově partě se i v těžkých časech, které pro progresivní rock nastaly s koncem let sedmdesátých, dařilo bravurně prokličkovat nástrahami doby, která rychle přicházela do módy. Dnes se už nacházíme o několik roků jinde a hudba a vývoj, který Camel prodělali, naznaly jakýchsi změn, a tak celkový pohled na ně je zase trochu odlišný - nazval bych ho umírněnějším.

Po koncepčním díle Nude a se silně překopanou sestavou přichází Andy za pouhý rok s velice přístupným, avšak nekomerčním a nepodbízivým dílem The Single Factor. A stejně jako jiní art rockoví veteráni a vizionáři (zmiňme kupříkladu kapelu Rush) se i on pokouší "vyjít" s dobou, ovšem ne za cenu jakéhokoli ústupku. Pružný, měkčí a tepelně příjemný sound této desky vás určitě překvapí a otevřenější povahy i potěší. Jistě, jsou tu skladby psané s hitparádovými ambicemi jako je úvodní dvojice písní No Easy Answer a You Are the One. Tím ale také zájmy Camel dostat svou hudbu mezi širší okruh končí a zbytek desky se obrací k tvorbě kapely, započaté deskou Rain Dances s několika reminiscencemi na jejich začátky. Výborná je hned následující trojice skladeb s dvěma čísly instrumentálními, na kterých spolupracoval i někdejší kytarista Genesis Anthony Phillips. V některých skladbách si společně zazpívali členové kapely/projektu Alana Parsonse David Paton a Chris Rainbow, čímž je barevnost a působivost desky ještě umocněna. Vůbec celá druhá půle počínaje skladbou Manic a konče slaďoučkým End Peace je velmi, velmi povedená.

Devátá studiovka Camel je určena všem lidem, kteří hledají v hudbě krásu, kvalitu i smysl. Je pravdivá a skutečná, emocionální i náročná, něžná a velkolepá. Ano, doba Mirage je minulostí, ale i začátek let osmdesátých je v tvorbě Camel dostatečně přitažlivý.

Čím víc tuhle kapelu poslouchám a dokompletovávám si její diskografii (k letošním vánocům si budu nadělovat poslední dvě chybějící studiovky, čímž zaokrouhlím celkový počet na 14 alb, to není tak špatné :-), tím více ji obdivuji a přijímám za svou. Za Single Factor jsem zhruba před rokem vyplácnul na dnešní dobu neuvěřitelných 550,-, ale nelituji ani jediné kačky. Holt to jsou ti sběratelé.
reagovat

pinkman @ 22.12.2017 09:18:58
Obecně posuzováno jako nejslabší album Camel. Dost možná, pro mě to ovšem znamená že Camel slabá alba prostě netočí. 4/5 a bravo za to, že se tady připomínají i neprovařené desky.

steve @ 22.12.2017 09:30:52
pro mě je to další cizí album Camel ke kterému jsem neměl příležitost se ještě propracovat. Dáváš sice pětku i když jde o popovější záběr což Camel moc nežeru.
zaujala mě ta nestandardní sestava Simon Phillips, Anthony Phillips atd.,kde ti se v Camel vzali?

EasyRocker @ 22.12.2017 10:50:33
Další dobrá, melodiemi kypící album, kterému bez váhání můžu střelit 4/5.

pinkman @ 22.12.2017 15:23:58
to steve - v sestavě jsou zpěváci z řad kapely The Alan Parsons Project, což jsou při vší úctě ke kvalitě dvojice A.a S. Phillips daleko větší lákadla pro příznivce melodického rocku.

oř @ 23.12.2017 15:49:56
Výňatek Balůova textu v D.P. -
Z mého hlediska nemám rád adorování pozdních desek zavedených umělců.
Málokdy to sedí.
Těžko mohou mít silnější inspiraci po 10, 20 a více letech od svých počátků.

Myslím že to takto nelze praktikovat a může být silně zavádějící(nechtěl jsem napsat přímo blbost). Tak zrovna Camel, přeskočmě tohle album, toto období a při narůstajícím věku A. Latimera zjišťujeme, že nám stále servíruje dostatečně vydatné a inspirující desky (Harbour of Tears, Rajaz) podobně jako ve svém útlém věku. Koneckonců ani samotní D.P.nemají po 40 letech na scéně problémy s inspirací. Nebo snad ano? Ne Balů, nesouhlasím.

Balů @ 23.12.2017 17:09:33
oři
Chápu co chceš říci a zvolil jsi jako případ alba, která mám také rád.
Ale zrovna toto už slyšet nepotřebuji.

Co se týče Purplů tak mne jako poslední oslovuje Purpendicular.
Další už mají příliš recyklovaných témat.
Ale to je můj názor. A také s tím souvisí kdo a v jakém období to konkrétní album objevil.

Tento produkt je pomerne dosť špecifický v diskografii Camel. Panujú názory, že je to najhorší album v ich histórii. Na tento album si musí urobiť každý názor sám. Fanúšik hudby Camel si nájde čas, aby si našiel cestu k tomuto dielu, v opačnom prípade ho skôr zatratí.
Problém pre niektorých bude možno kompozičný charakter tohto albumu, skladby majú silný príklon k popovému a komerčnému smeru. Latimer je ale talentovaný skladateľ, lebo obalil skladby do povrchného obalu komercie, no vo vnútri sa skrývajú emócie a skvelé melodické nápady.
Zvuková poloha je opäť typická pre 80-té roky. Vynikajú hlavne syntetizátory, lebo v tej dobe to proste tak frčalo. Dôležité je, že všetko je urobené veľmi esteticky a pocitovo. Latimer vždy vytiahne gitarové sólo v pravej chvíli a nasadí skladbám pomyselnú korunu.
Skladby ako No Easy Answer, You Are The One, Heroes sú skvelé. Inštrumentálne Sasquatch a Selva určite potešia, hlavne Selva je nádherná s perfektnou gitarou Andyho Latimera. Skladby plynú bez problémov a nie je tu naozaj nič čo by rušilo moju pozornosť. Osobne mám rád skladbu Camelogue kvôli precítenému prejavu a nápaditosti. Album končí veľmi relaxačne a upokojujúco, tak ako to mám od Camel rád.
Predošlý Nude patrí medzi najlepšie albumy a tak The Single Factor nenaplnil očakávania, ktoré boli na nich kladené. V istom smere neoprávnene, lebo prišli opäť s kvalitným albumom aj keď trochu iným. Camel je v prvom rade geniálna kapela a nahrávka The Single Factor je toho tiež dôkazom.

reagovat

PaloM @ 01.04.2014 09:41:22
Toto nie je dobrá správa pre moju peňaženku. Camel som mal jasne zaškatulkovaných: prvé 4 CD a dosť! Salámovou metódou ukrajujem z mojich predsavzatí, postupne doma pribudli Live Record, Rain Dances, v pláne je Breathelss. No a dnes ma postihol Single Factor. Podobný "problém" mám s Rush. Postupne pribúdajú v zbierke tituly a je otázkou času, kedy budem mať všetky štúdiovky. Obávam sa, že Camel dopadne veľmi podobne.
alienshore, díky za nákazlivú recenziu.

Jarda P @ 01.04.2014 11:14:31
Palo, já jsem u Camel nepostupoval salámovou metodou, ale koupil rovnou celou štanglu. To tě ještě čeká Sationary Traveller, Dust and Dreams, Harbour Of Tears, Rajazz a A Nod and a Wink, což jsou u mě ještě lepší desky než Single Factor. Máš se na co těšit.

PaloM @ 01.04.2014 11:26:47
Jarda P. súhlasím, ja som totiž nahryzol začiatok a koniec štangle salámy a ten stred som dlho nechal bez povšimnutia. Áno, teším sa na novší zvyšok, ten už trochu poznám.
Ďakujem za reakciu.

kali @ 02.04.2014 08:48:30
Já poslouchám Camel už od poloviny 70. let a nepřestal jsem s tím dodnes.
Kámoši si sice občas ťukali na hlavu, ale ono to, co se zdálo, že za pár let zmizí
v propadlišti hudebních dějin, zůstalo i nadále kvalitní (na rozdíl od mnoha jiných rockových počinů). Jen jsem moc neznal jejich živé desky a to v současné době rád napravuji.

Mayak @ 02.04.2014 09:08:22
... kto má rád CAMEL, nepochybne dokáže objaviť čaro aj tohoto albumu. Že je "komerčnejší", či "popovejší"? No a čo, aj keby ...
"Sasquatch" je jedna z najlepších inštrumentáliek, aké som kedy počul, "Selva" je náladotvorný, atmosferický song, ktorý viac než 10 rokov otváral a ukončoval poľskú nočnú pred víkendovú artrockovú reláciu "Noc muzycznych pejzazy" (NMP) Piotra Kosinského (majiteľ Rockserwisu a organizátor spústy progrockových koncertov v Polsku) a táto skladbička má status ... božia...
Mám veľmi príjemný pocit, keď vidím nárast a stále viac "novo/objaviteľov" legendy CAMEL. Vysoko zmysluplná kapela, ktorá obohatí podstatne viac, ako množstvo pekných, ale v kontexte dlhodobosti stále len priemerných skupín a ich albumov ... ktorým sa aj tu venuje ... sorry (ale s istým rešpektom) ... často nadštandardná a často nie celkom zaslúžená pozornosť ...